Obvinění ze spolupráce s StB srazilo slavného herce na kolena. Po letech se Jan Kanyza přece jen dočkal spravedlnosti

Jan Kanyza, soudní spor, stb

Patřil k našim nejpopulárnějším hercům. Společně s Jiřím Bartoškou, Karlem Heřmánkem nebo Vítězslavem Jandákem byl charismatický Jan Kanyza součástí hvězdné party Divadla Na zábradlí a podobně jako oni hrál i v mnoha filmech a seriálech. O role a ctitelky neměl mnoho let nouzi. A pak se mu život změnil doslova v peklo.

V médiích se totiž před lety objevilo podezření, že Jan Kanyza donášel Státní bezpečnosti na slavné kolegy, například legendárního herce Pavla Landovského nebo na svého kamaráda Vítězslava Jandáka. Podle různých dokumentů měl pod krycím jménem Honza předat „estébákům“ desítky různých hlášení. Jenže Kanyza se podobně jako mnoho jiných bránil, že byl pouze opakovaně předvoláván a vyslýchán. Navíc zdůrazňoval, že na otázky tajné bezpečnosti vždy odpovídal neutrálně a velmi opatrně a že nepodepsal žádný vázací akt. Zároveň se přiznal, že s nimi byl v kontaktu, protože měl strach. To, že rozhodně nesděloval nic zásadního, dokazují i některé dochované záznamy StB.

Obvinění přišlo od blízkého kamaráda

O údajné spolupráci Kanyzy s StB informoval ministr kultury Vítězslav Jandák, na kterého prý měl Kanyza donášet. Řekl mu to redaktor České televize, který o Kanyzovi v té době natáčel pořad. O případu tehdy obsáhle informovali Reportéři ČT.

Kanyza byl v oficiálních seznamech StB vydaných ministerstvem vnitra veden jako agent s krycím jménem Honza. Jeho svazek vedla součást StB zabývající se takzvaným bojem proti vnitřnímu nepříteli. Spis byl založen v červenci 1975 a spolupráce údajně ukončena v prosinci 1983. Kanyza figuroval i v neoficiálních Cibulkových seznamech, bez časového označení, ale dokonce dvakrát, rovněž jako tajný spolupracovník. StB se s hercem sešla podle ČT celkem osmdesátkrát, sepsal pro ni dvacet zpráv.

Arogantní alibista nechce spolupracovat, zničíme mu život

Z dalších dokumentů je zřejmé, že herec hrál s estébáky spíše hru na schovávanou. Protože se nechoval podle jejich představ, spolupráci s původně „nadějným agentem“ zcela ukončili. Vysvětlovali to tím, že Kanyza je alibista, není seriózní, je drzý a arogantní a stěžovali si také, že na schůzky nechodí včas. Když na něj přišlo anonymní udání, že chce emigrovat, dokonce mu na tři roky odebrali pas. Přesto však někteří jeho bývalí kolegové, například Pavel Landovský, trvali na tom, že na ně donášel.

Soudní spor byl běh na dlouhou trať

Kanyza o očištění svého jména vytrvale usiloval. Žaloba o odstranění z oficiálních seznamů spolupracovníků StB se proměnila v zdlouhavý právní boj. Nejvyšší soud v roce 2009 herci vyhověl a zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, podle něhož umělec vědomě spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností (StB). Pražští soudci údajně chybovali při hodnocení faktů a případ musí prozkoumat znovu, zejména s ohledem na to, že ve spisech rozvědky chyběl Kanyzův podpis.

Senát Nejvyššího soudu práci pražských soudců zpochybnil a na internetu zveřejnil anonymizovanou verzi verdiktu. Podle něj pražští soudci chybovali především při hodnocení důkazů a svědeckých výpovědí. Vrchní soud měl prý postupovat obezřetně zvláště proto, že Kanyza spolupráci nikdy nepotvrdil žádným podpisem, a hlavním důkazem byly dokumenty z činnosti StB a svědectví jejich pracovníků.

„Bylo nezbytné vycházet jak z listinných důkazů, jež měly svůj původ v činnosti bývalé StB jako orgánu podílejícího se na pronásledování osob prostřednictvím tajných represivních složek totalitního státu, tak z výpovědí bývalých pracovníků této instituce,“ stojí v usnesení senátu s předsedou Pavlem Pavlíkem. Proto měl údajně vrchní soud hodnotit důkazy zvláště obezřetně a očekávat „aspekty konspirace, metody rozličných zpravodajských her“ a potlačování či upravování pravdy.

V roce 2010 se herec konečně dočkal spravedlnosti

Pražský městský soud 4. srpna 2010 rozhodl o tom, že Archiv bezpečnostních složek musí Jana Kanyzu z webového seznamu spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti vymazat, čímž Kanyzově žalobě vyhověl. V reakci na rozsudek Archiv uvedl, že rozsudek bude respektovat ještě před nabytím jeho právní moci a údaje odstraní v nejbližší možné době. Soudy už dříve určily, že herec byl v oficiálních seznamech spolupracovníků StB evidován neoprávněně.

Archiv Kanyzovo jméno původně vymazat odmítal s tím, že pravomocný rozsudek o neoprávněnosti evidence je pro herce údajně dostatečnou satisfakcí. Soud se ale s touto argumentací neztotožnil. „Po právní stránce je případ jednoduchý,“ konstatovala soudkyně Jaroslava Lobotková. Dodala, že Archiv bezpečnostních složek neoprávněně zasáhl do Kanyzových osobnostních práv, když publikoval informace o jeho osobě. Podle verdiktu je tak Archiv musel odstranit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

„Fakt je ten, že zde existovalo již pravomocné rozhodnutí o neoprávněnosti evidence, a kdyby Archiv bezpečnostních složek konal dobrovolně, mohl ušetřit zhruba 20 tisíc za druhou úspěšnou žalobu,“ uvedla tehdy Martina Lhotáková, mluvčí Městského soudu v Praze.

Navzdory triumfálnímu vítězství v soudní síni, kde se Jan Kanyza konečně dočkal očištění svého jména, zůstaly rány, které mu způsobilo neoprávněné nařčení ze spolupráce s StB, hluboko v jeho duši. Přestože soud rozhodl, že byl na seznam zařazen neoprávněně, psychická újma, kterou tato křivda způsobila, měla na hercův osobní i profesní život nedozírné následky a je nesmazatelnou připomínkou toho, jak nespravedlnost může zničit život i duši člověka, i když je později spravedlnosti přece jen dosaženo.