30 případů Majora Zemana: Skutečný příběh Brůnových z dílu Studna je mnohem děsivější. Vražedným nástrojem nebyla sekyra
Nejslavnějším případem majora Zemana je bezesporu Studna. I po letech vzbuzuje mezi diváky rozpaky a obavy z toho, jak to vlastně tenkrát všechno bylo. Slavný případ se totiž inspiroval skutečnou událostí a jak to tak vypadá, sekyra nejspíš ani nebyla vražedným nástrojem. Vlastně to celé bylo tak trochu jinak. Domek rodiny Brůnovy byl navíc pro potřeby natáčení vystavěn v barrandovských ateliérech. Neexistuje.
Studna je 26. epizodou československého seriálu 30 případů majora Zemana a vrací nás do roku 1969. Jan Zeman je požádán, aby přešetřil nedávno uzavřenou vraždu, kdy jistý Brůna zamordoval svou manželku sekyrou a syna donutil, aby si podřezal zápěstí a skočil do studny. Divácký úspěch dílu Studna byl tak obrovský, že o jeho uvedení projevili zájem i v zahraniční – např. Švédsko, Nizozemsko nebo Británie. V NDR měl seriál dokonce větší ohlas než u nás a major Zeman se tam ve své době stal skutečným hrdinou.
Mrazivé noci 13. února 1968 přijali hasiči hlášení o požáru domu
Jeden z nejhorších kriminálních případů se stal v obci Vonoklasy u Prahy poblíž Černošic. Dům, ve kterém se tento trestný čin stal, najdeme v osadní části U Kapličky a dodnes je namísto plotu obestavěn cihlovou zdí. V seriálu se rodina jmenovala Brůnovi, ve skutečnosti to však byli Jelínkovi. Jedno ale měli společné – problémové sousedy. To proto se od nich chtěli distancovat cihlovou zábranou. Aby měli klid.
Přestože dům při hrozné tragédii vyhořel, nechal jej po letech částečně zrekonstruovat Jelínkův vzdálený příbuzný. Pro Blesk.cz se pak i tento tehdy sedmdesátiletý muž vyjádřil: „Tady už není nic, jak bylo. Studna tu už taky není, zasypal jsem ji a stromky vysázel nové. Ty poškozené, s oloupanou kůrou, uschly. Dům jsem koupil jako spáleniště, byly tu trosky.“
„Toho večera byl otec poněkud neklidný“
Díl Studna byl natočen podle skutečné události, nicméně z politických důvodů musel být pozměněn. Několik rozdílů oproti reálnému případu ale v epizodě najdeme. Například když syn „starého Brůny“ padal do studny, v ateliéru spadl hlavou rovnou do peřin. Studna měla ve skutečnosti hloubku 11,2 metrů, což k hladině vody bylo 7,6 metrů. Její průměr byl ale pouhých 80 centimetrů. Při takovém průměru by prostor uvnitř studny logicky neumožňoval tak smrtelný zápas, jak ho vyobrazili filmaři.
Skutečným důvodem kolapsu pachatele, který skončil pokusem o rozšířenou sebevraždu, nebyly majetkové spory, jak bylo v díle Studna uvedeno. Stanislav Jelínek (v seriálu otec Brůna) se měl účastnit soudu pro ublížení na zdraví, kterého se dopustil o několik měsíců dříve. V té době v šarvátce pobodal své dva sousedy nožem. Z výsledku přelíčení měl obrovský strach a tím utrpěl jeho duševní stav.
Scéna jak z hororu – torzo ženského těla museli identifikovat podle zubní korunky
Když na místo tragické události v roce 1968 přijeli vyšetřovatelé a záchranné složky, nalezli v ohořelém domě torzo ženského těla. Podle identifikační zprávy na základě rozpoznání zubní korunky se jednalo o Marii Jelínkovou. Ta sice neuhořela zaživa, ale její smrt byla stejně trýznivá. Udusila se vlastní krví.
Tělo jejího manžela Stanislava plavalo na hladině studny. Aby si Jelínek svou smrt „pojistil“, podřezal si zápěstí. Kolem dokola ležely posekané stromy. O to větší hororová scéna to pro vyšetřovatele tehdy byla. Syna Stanislava se však podařilo zachránit. Našli jej před domem jeho strýce v Černošicích. Byl zesláblý, vyčerpaný a celý od krve. Když chtěla policie ohledat místo činu, celou situaci komplikovalo velmi špatné počasí a Stanislav mladší navíc několikrát měnil svou výpověď. Kdo tedy nakonec v rodině vraždil?
Co když to bylo celé trochu jinak a vraždil syn?
Kriminalistický sborník z doby vyšetřování uvedl: „Dne 13. 2. 1968 kolem 4:00 hod. bylo oznámeno požárnímu sboru v R., že v obci V. hoří obytný domek čp. 96, ve kterém bydlel Stanislav J. se svou manželkou Marií a synem ing. Stanislavem J. Při výjezdu na místo požáru požárníci zjistili, že z rodiny J. se nikdo v okolí hořícího domku nezdržuje. Při hašení požáru a při předběžném ohledání místa, které prováděli příslušníci obvodního oddělení VB R., byly zjištěny stopy krve na krytu studny, příklop studny byl odkrytý a položený vedle studny. Později se zjistilo, že ve studni je mrtvola Stanislava J. Současně bylo oznámeno, že v obci Č. u plotu před domem M. S. byl nalezen sedící ing. Stanislav J., který byl těžce zraněný a vysílený.“ Případ byl tedy vyřešen rychle a za viníka označen Jelínek starší.
Moderní vyšetřovací metody ale dokazují, že syn ze studny vylézt nemohl. Ukazuje se, že Stanislav mladší přece nemohl do studny spadnout jako první a pak se lehce dostat ven. Tím, že by za ním spadl i jeho otec, by studnu vyloženě „zašpuntoval“ a nikdo už by se vzhledem k rozměru studny zpátky nahoru nedostal. Průběh zápasu, tak jak ho popisoval syn Stanislav, tak není vzhledem k novým poznatkům možný. Spadl tedy do studny nejprve otec? Shodil ho jeho syn? Zavraždil celou rodinu on sám? Na tyto otázky dodnes nezná nikdo odpověď.
„Já si myslím, že mladý je minimálně spolupachatel, ne-li pachatel, protože otec byl podle zjištění profesora Strause ve studni první. A kdo by ho tam asi tak hodil,“ řekl před lety ředitel Muzea Policie ČR Radek Galaš pro Novinky.cz.
Další otázkou zůstává, jestli byla sekyra nakonec oním vražedným nástrojem. „Nechodil jinak než s vystřelovacím nožem. Když šel proti nám na schodech, tak ho vytáhl a mířil na nás,“ svěřila se jednou podřízená Jelínka mladšího. Právě bývalí kolegové se dodnes jména Jelínek bojí. Celou jeho kariéru byl prý problémový a nedokázal vyjít s lidmi. Byl uznávaným vědcem, pracoval jako jaderný fyzik, a mimo jiné měl působit i v utajené základně v Orlických horách.
Byl Stanislav mladší vydírán StB?
„Syn mohl být vydírán StB. Jako jaderný fyzik mohl dělat pro vojenský výzkum. Mohl dělat na vývoji supertajné zbraně,“ myslí si dodnes specialista a soudní znalec Jiří Straus. „Podle posudků byl amorální až psychopatický. S přehnanou touhou po sebeuplatnění, hysterickými rysy a silnou citovou vazbou na otce.“ Všechny výpovědi a vyšetřování tak vedou k jedinému – je možné, aby byl vrahem rodiny Jelínkových právě syn Stanislav? Utopil svého otce? Zabil matku? Zahrál si na oběť? I přesto, že mladý Jelínek zemřel v roce 2002, okolnosti okolo celého případu jsou stále nejisté a hlavního viníka tak už asi nikdy nevypátráme.
Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, krajskelisty.cz, novinky.cz, csfd.cz, extra.cz
