Trauma z dětství, alkohol a deprese. Dětskou hereckou hvězdu Moniku Foris Kvasničkovou ovlivnila rodinná tragédie

Od dětství hází osud bývalé dětské hvězdě klacky pod nohy. Život Moniky Foris Kvasničkové, která v prosinci oslavila své 53. narozeniny, je ovlivněn tragickou událostí z dětství, která má na ni vliv dodnes. Ve zkratce by se dal celý její život popsat jako strmé pády a vzlety.

V pouhých třech letech prožila trauma, které ji ovlivňuje dodnes. Její roční sestra Ivanka totiž nešťastnou náhodou zemřela. Stalo se to tak, že její otec vzal malou sestřičku na procházku, ale po chvíli ji přinesl domů dusící se a již polomrtvou. Roční dívenka jedla hrozny, a i když jí táta pecky vyndával, jedna tam uvízla. Po této tragédii se malé Monice nikdo pořádně nevěnoval. Každý truchlil a ona se dle svých slov cítila odříznutá od všeho a od všech, jak se svěřila v rozhovoru v pořadu 13. komnata v České televizi. Dokonce si její maminka chtěla sáhnout na život.

I když jí byly pouhé tři roky, má hluboko zakořeněnou jednu vzpomínku na den, kdy se konal pohřeb, a to na jejího tátu, který se houpal v křesle a hluboce plakal: „To jeho zoufalství se do mě úplně, jako kdyby mi do každý buňky úplně se nasáklo.“ Tento prožitek ji měl ovlivnit natolik, že se všemi muži má prý takové zvláštní pocity smutku. Doslova zázrakem se po sedmi letech od tragédie narodil bratr Václav. Předtím však její maminka sedmkrát potratila. V rozhovoru pro Českou televizi vzpomínala, že na bratra byla velmi fixovaná a že když se jednou uhodil do hlavy a tekla mu krev, začala doslova šílet, běhat a křičet na celý dům, že jí bratříček umírá.

Hereckou kariéru zahájila jako šestiletá, když ji babička vzala na její první konkurz. Když pak jako náctiletá nastoupila studium herectví, tak kamkoliv se během studií dostala, ať už to bylo divadlo či natáčení, tak se neustále setkávala s alkoholem. Dospívání tak pro ni byl jeden velký mejdan. Kvůli hádkám s matkou se nakonec osmnáctiletá Monika odstěhovala. Když byla v pátém ročníku, který musela už podruhé opakovat, tak se musela rozhodnout, zda zvolí studium nebo divadlo. Zvítězilo u ní divadlo.

Rozruch vzbudila jako sedmnáctiletá tím, že tvořila pár s Jiřím Krampolem, kterému bylo v té době téměř padesát. Sice se po nějaké době rozešli, ale bylo to v dobrém a přátelí se dodnes. Jejím prvním manželem byl o dvacet let starší Josef. Žili spolu střídavě v ČR a Indii a narodil se jim syn Simon. Pár měsíců po narození syna se ale její manžel dostal kvůli experimentování se zakázanými látkami na 10 let do indického vězení. Odletěla domů a nevěděla, co si počít. Navíc přišla další velká rána, protože zemřel v pouhých 45 letech její tatínek.

Své problémy a chmury začala utápět v alkoholu, a nakonec vše vyústilo v deprese. Najednou byla v koncích a nedokázala se z toho kolotoče dostat ven. Trvalo to necelý rok, ale pak si naštěstí uvědomila, že jediným řešením bude léčba, a to nejen kvůli sobě, ale i kvůli malému synovi. Udělala důležitý krok – přiznala si totiž, že je alkoholička a poté nastoupila dvouměsíční léčbu.

Po nějaké době abstinence poznala i svého stávajícího manžela – Pino Forise. K sobě je přivedlo herectví, protože se seznámili při natáčení pro jednu americkou produkci. Sice jsou spolu více než dvacet let, ale na svatbu a manželství si museli počkat pár let, a to do doby, než se vrátí z vězení její první manžel Josef. Poté spolu již jako manželé odjeli k moři, protože další dítě chtěla přivést do klidného prostředí. Tam se jim narodil syn Teodor.

Spolu s manželem založili před pár lety dětské kreativní centrum. Zde pořádají herecké kurzy a pomáhají tak dětem rozvíjet jejich talent. Naplno se Monika Foris věnuje i malování a slaví zde úspěch. Občas má i výstavu svých děl.

Zdroj: 13. komnata Moniky Foris Kvasničkové