Rocker, který dal Ježíšovi tvář, herečka, která se ráda fláká a krafe, a vše, co jste kdy chtěli vědět o mouchách
V dalším dílu Show Jana Krause se představí zpěvák Kamil Střihavka, herečka Simona Lewandowská a entomolog Michal Tkoč. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 22. února ve 21.35 na Primě.
Dnešního prvního hosta – Kamila Střihavku – známe všichni hlavně jako oblíbeného rockového zpěváka a nezapomenutelného představitele Ježíše v kultovním muzikálu Jesus Christ Superstar, v poslední době však s úspěchem zakouší rovněž roli moderátora hudebního pořadu, ve kterém představuje osobnosti české hudební scény napříč žánry. „Ten koncept spočívá v tom, že já tam nejsem za úplně čistokrevného moderátora, ale jsem spíš partner tomu hostovi, a měl by to být takový dialog mezi dvěma muzikanty,“ vysvětluje Kamil Střihavka s tím, že chce ukazovat své hosty v jiném světle. „Většinou natáčíme u nich v privátu. A vždycky, když si dělám přípravu, se o svém hostovi snažím dopídit něčeho, co jsme o něm ještě nevěděli. Co ještě nikomu neřekl. A to je vlastně můj cíl, protože vím z vlastní zkušenosti, že mi nedělá dobře, když se mě ptají pořád na stejné věci už třicet let.“
Neopouští ale ani svoji dráhu hudební a stále zpívá, hraje v několika kapelách, dokonce napsal a režíroval svoji vlastní hru. „Mě ta kreativní práce prostě baví,“ dodává muzikant, kterého si jen těžko dokážeme představit bez jeho bujné hřívy. „Když jsem byl mladý, tak to byl určitý vzdor vůči společnosti a vymezení se,“ říká o svých dlouhých vlasech, které jsou pro něj tak charakteristické. „A teď je to to samé, protože v tomhle věku už je to zase nepatřičné. A proto si to nechávám!“
Kamil Střihavka je otcem dvou, dnes už dospělých dcer, které podle svých slov vychovával přísně, ale s láskou. „Když se holky narodily, tak já jsem trpěl, když jsme přišli do nějaké hračkárny, protože nejdřív jsem si prošel ty uličky, kde byly samopaly, meče, tanky, autíčka, a pak jsem to ohnul doleva a tam jsem řešil ty poníky a barbíny,“ vzpomíná rocker a svěřuje se, že když dcery dospěly a přivedly si domů partnery, neměl s tím žádný velký problém. „Ta starší Evička si přivedla muzikanta. Já jsem jí vždycky říkal: hlavně si prosím tě nenabrnkni muzikanta, a už vůbec ne bubeníka,“ popisuje s úsměvem. „Takže přinesla domů bubeníka, a já jsem si ho po pár týdnech a měsících tak zamiloval, že jsem mu jednou říkal tak jako otcovsky: ty jsi takový můj nikdy nenarozený syn. A ta moje dcera se na mě podívala a řekla, ale tati, on už tatínka má.“
Horší to prý bylo, když se Kamil ucházel o svoji ženu, neboť si od prvního okamžiku příliš nepadl do noty se svojí budoucí tchyní. „Už při první seznamovací návštěvě, když jsme dojedli, chtěl jsem jí dát najevo, že nejsem žádné ořezávátko, tak jsem si utřel pusu a řekl jsem: jídlo bylo dobré, takové teplé. A od té doby už to byla jenom válka.“ Nakonec si k sobě cestu přeci jen našli, ale „na dištanc“.
Zavzpomíná i na svoji nejslavnější roli, která ho katapultovala mezi nejznámější zpěváky. V hlavní roli v muzikálu Jesus Christ Superstar vystupoval po čtyři roky každý den krom pondělí. „Byli jsme mladí a ten sukces nás strašně nakopával. Byli jsme taková zvláštní komunita lidí. Dnes by se použil výraz, že jsme žili ve své bublině. Vznikaly tam nové hudební projekty, rodily se nám tam děti, vznikaly nové partnerské vztahy a já sám jsem tam udal osm štěňat. Bylo to krásné období a hodně nás to motivovalo. Nebyl čas na odpočívání.“ A v bublině žije i nyní, ale teď už jen v té rodinné. „Jsem hrdý dědeček dvou vnoučat. Jsem aktivní děda a taky mazlivý,“ říká na závěr Kamil Střihavka s tím, že na rozdíl od některých kolegů, kteří se stydí za to, že už jsou dědky, on to považuje za krásné a radostně to křičí do světa. „Já jsem šťastný, jenom když jsem v jejich přítomnosti.“
Jako druhý host se představí mladá, v současnosti velmi obsazovaná česká herečka Simona Lewandowská, která právě dokončuje svá studia na DAMU. Její neobvyklé příjmení, které odkazuje na polské kořeny, prý často vyvolává u lidí otázky, zvláště u mužů, kteří si ho spojují se slavným polským fotbalistou, útočníkem FC Barcelona. „Můj tatínek s mým dědečkem mi tvrdili, že jsme vzdálení příbuzní. Táta chodil hrát každou neděli s pražskými Poláky fotbal a říkal, že mu to jde tak, že musejí být příbuzní,“ vysvětluje Simona, jejíž tatínek je Polák. Ani jí samotné není polština cizí. „Od té doby, co byl covid, jsem se dost zhoršila,“ lituje. „Snažím se mluvit s tátou polsky, ale on už je taky tak zblblý, jak je tady dlouho, že přepíná do češtiny a mluví tak napůl česky, napůl polsky.“
V Polsku má ale rodinu, za kterou může jezdit. „Takže ušetřím za ubytování,“ pochvaluje si a se smíchem dodává, že je strašně na prachy. „Moje matka je strašně na prachy a já to mám po ní. Néée! Dělám si legraci, nejsem na peníze.“ Zato má ale jasnou představu, jaký musí být její partner. „Je pro mě důležité, aby s ním byla legrace, aby se nebral vážně a aby to byl hodný miláček,“ vyjmenovává. „Mně opravdu vadí, když se někdo bere moc vážně. To opravdu nenávidím. A těch je!“
Ve svém volném čase se prý ráda fláká. „To je důležité. S mojí spolubydlící Kiki třeba prostě jen tak krafeme, hrajeme hry, s kámošema chodím do kina. Ale ono se jinak odpočívá, když člověk předtím hodně pracuje. Když jsem nic nedělala, tak mě to nebavilo.“ Ovšem kdyby se jí jednou podařilo hrát v Česku i v Polsku, byla by moc spokojená. „Přece jen tam dělají víc věcí a dělají tam dobré věci a jinak,“ říká o hraní v Polsku s tím, že by si moc ráda vyzkoušela například i divadlo.
Ze světa showbyznysu se na závěr přeneseme do světa hmyzu s entomologem Michalem Tkočem, který pracuje v Národním muzeu jako kurátor entomologických sbírek. Svému hostiteli tak přinese jako dárek rámeček s párem motýlů. „To je pro potěchu oka,“ říká a ukazuje i na druhou krabici, jejíž obsah už není tak líbivý a ve které se ukrývá předmět jeho studia, totiž dvoukřídlý hmyz neboli mouchy. „Masařky a bzučivky jdou s oblibou po výkalech,“ vysvětluje Janu Krausovi, kterého prý také mouchy od dětství fascinují, že ne všechny mouchy nutně lákají exkrementy. „Bzučivek, které míváme často doma, jsou dva druhy – takové zeleně nebo modře zbarvené. Masařka je trošku větší a má na zadečku takovou šachovnici,“ vysvětluje s tím, že zvuk, který vydávají a který nás tak často rozčiluje, vzniká vibrací jejich křídel. „Ta křídla kmitají opravdu velmi rychle, to je asi nějakých 200 kmitů za sekundu.“
Velmi rychle dokážou mouchy také létat, u některých druhů je to takřka 150 km/hod, a rovněž jejich vidění je rychlejší než u člověka. „Ona vidí oproti lidskému oku zrychleně a dokáže to rychleji vyhodnotit,“ přibližuje expert. „Připodobnil bych to k tomu, že když máte film 25 obrázků za sekundu, tak ona vidí třeba 250 snímků. Nevidí tak přesně, nerozliší detaily.“
Jak přečkávají mouchy zimu? Čeho se bojí? A kolik potomstva za sezonu zplodí jedna samička? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause dnes večer na Primě!
Zdroj: FTV Prima
