Jiří Menzel měl pro ženy slabost od osmi let a často střídal partnerky. Randil i s Chaplinovou dcerou

Nedožité pětaosmdesáté narozeniny herce a režiséra Jiřího Menzela připomnělo hned několik televizních a rozhlasových pořadů. A opět se v nich objevily nové nebo méně známé informace o jeho životě. Stanice Český rozhlas „Dvojka“ mu věnovala celé vysílání populárních „Příběhů z kalendáře“, které společně s Jitkou Novotnou moderoval Jan Čenský.

Ten ochotně prozradil, že jeho slavný kolega měl pro ženy slabost už od malička. V osmi letech se zamiloval do Nataši Tánské, která hrála Barunku ve slavném zpracování „Babičky“ z roku 1940. Pak se díky filmu „Lassie se vrací“ stala objektem jeho touhy půvabná Elizabeth Taylor, bohužel se však ani s jednou z těchto krásek nesetkal, a tak věnoval svoji lásku skautské vedoucí Helence, ale i ona pro něj zůstala nedostupná.

Jak nahřát hrneček

První opravdové úspěchy u žen sklidil až jako talentovaný režisér. Během natáčení „Ostře sledovaných vlaků“ mu prý na klíně často seděla skriptka. Jenže on se zakoukal do představitelky hlavní role Jitky Zelenohorské a v legendární scéně, v níž jí výpravčí Hubička (Josef Somr) razítkuje holý zadeček, za něj několikrát ochotně zaskočil, po záminkou, že pan Sommer byl příliš „rozklepaný“. Vzápětí mu do oka padla dcera Charlieho Chaplina Annette, kterou dokonce přivezl na natáčení „Slavností sněženek“. „Představil ji tehdy jako kamarádku, ale ve skutečnosti s ní rok chodil,“ upozornil Jan Čenský. A ještě dodal, že Menzel učil Annette vařit kávu na plynové bombě a vysvětloval jí, jak nahřát hrneček. To, že na ni nezapomněl, dokazuje i to, že když Annette po letech opět zavítala k nám, Jiří Menzel ji seznámil se svojí manželkou Olgou.

Hra o jablko

V televizním dokumentu „Komedie není legrace“, který k jeho nedožitému jubileu, odvysílala Česká televize, se Jiří Menzel pochlubil, že velký úspěch u žen zaznamenal po filmu „Hra o jablko“ Věry Chytilové, v němž hrál postavu gynekologa. Svoji celoživotní slabost pro ně Jiří Menzel nijak neskrýval a dokonce přiznal jistou míru promiskuity. Pochvaloval si, že v době, kdy ji provozoval, ještě nehrozila nemoc AIDS. Obzvláště rád v této souvislosti vzpomínal na sedmdesátá léta, protože to prý byla doba kdy se nedalo dělat nic jiného než „kopulovat“ a bavit se v posteli. Praha k tomu podle něj navíc byla velmi vstřícná. „Byl jsem svobodný a neměl jsem žádné trápení z toho, že bych podváděl svoji ženu, ale střídal jsem partnerky,“ kál se upřímně. Nicméně, problém měl „vodit ta děvčata domů“, protože se to rodičům příliš nelíbilo. A tak se s nimi scházel v bytě, který mu pronajal Václav Havel.

Manželská svoboda

Podle Menzelovy dlouholeté asistentky Míly Řádové se ovšem jeho život zásadně změnil, když poznal právě svoji ženu Olgu: „Ten rozkvetl, opět se mu vrátil smysl pro humor, ta zábavnost a hravost a už to zase byl on,“ zavzpomínala v tomto zajímavém dokumentu. Sám Jiří Menzel jediné a šťastné manželství vysvětloval tím, že to byl svobodný vztah: „My se máme rádi, ale nechceme jeden druhého vlastnit. Ona má svoji svobodu a já má svoji.“

Zdroj: Český rozhlas Dvojka, ČT art