Juraj Jakubisko věděl, že je lepší být mladý a bohatý než starý a nemocný, ale dopadl špatně. Přišel i o střechu nad hlavou

O víkendu zemřela další filmová legenda, režisér Juraj Jakubisko, který byl často srovnán se svým uměleckým vzorem Federicem Fellinim. Natočil desítky filmů a televizních seriálů a řada z nich patří ke skvostům československé kinematografie. Premiéry svého posledního opusu „Perinbaba a dva světy“ se už bohužel nedožil.

Česká televize uctila památku Juraje Jakubiska několika pořady a především jeho snímky, ať už jde o jeho debut „Kristove roky“ nebo životopisné drama „Bathory“. A právě tento ambiciózní projekt (který u nás v té době neměl s rozpočtem 300 milionů korun obdoby) se mu stal osudným. Kvůli němu se značně zadlužil a nakonec přišel i o střechu nad hlavou, svoji luxusní pražskou vilu, kde bydlel poté, co se v roce 1992 odstěhoval z Bratislavy do Prahy.

Legenda o Čachtické paní

V repríze „Všechnopárty“ Karla Šípa ještě Juraj Jakubisko o „Bathory“ hovořil s nadšením a vyprávěl, jak byl tento film představit v Americe. Pochvaloval si, že při projekci nikdo neodešel, přesto, že trvala více než dvě hodiny. Zmínil také historku, jak mu jeden z diváků vytýkal, že si příliš fantazíruje a jako příklad vedl podle něj smyšlenou postavu krále Matyáše. „Vždyť krále jsme měli jenom my Angličani a Francouzi,“ tvrdili mu.

Tehdy si prý Jakubisko uvědomil, že je důležité natáčet filmy o našich dějinách. Nicméně připustil, že postava „Čachtické paní“ je obestřena řadou mýtů a tajemství a ani historici nemají zcela jasno, kým vlastně byla a právě to dává dodnes možnost vytvářet legendy. On sám je přesvědčen, že Alžběta Báthory doplatila na svůj obrovský majetek a kvůli němu se stala obětí politických intrik.

Zmařené naděje

Karel Šíp tehdy položil Juraji Jakubiskovi zvídavou otázku, zda má spočítáno, kolik lidí by muselo na tento film přijít, aby se zaplatil: „Naši diváci, kdyby to měli vrátit, tak by museli chodit i důchodci a nenarozené děti. A všichni dvakrát,“ vtipkoval tehdy charismatický režisér, aniž tušil, jak fatální dopad bude mít právě tento film na jeho život. Pochvaloval si, že byl již díky mezinárodní koprodukci prodán do řady zemí a zpočátku skutečně vypadala jeho návštěvnost velmi nadějně. V roce 2008 získal dokonce „Českého lva“ jako divácky nejúspěšnější film, avšak tuzemské ani zahraniční tržby kolem 160 milionů korun na pokrytí vysokých nákladů zdaleka nestačily.

Juraj Jakubisko také ve „Všechnopárty“ uvedl, že jedním z důvodů, proč natočil tak náročný snímek bylo i to, aby si lidé v zahraničí nemysleli, že když vznikla světová kinematografie, tak my jsme byli ještě na stromech jako opice: „Naopak, my jsme začali velmi brzy,“ zdůraznil. A připomněl také, že on sám byl jedním z tvůrců proslulé české a slovenské nové vlny a žádný filmový festival nezačínal bez toho, aby tam nebyl český nebo slovenský film. Ostatně, filmy „nové vlny“ bodují na zahraničních festivalech dodnes.

Zdroj: Česká televize, ČSFD