Rozhovor natočený na karlovarském festivalu rozpoutal lynč. Jaroslav Dušek prozradil, co si myslí a je zle

Na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech se uskutečnilo velké množství různých rozhovorů, včetně těch, které médiím poskytly slavné filmové hvězdy. Žádný však nevyvolal tak bouřlivé reakce, jako ten, který vedl s populárním českým hercem Jaroslavem Duškem moderátor Čestmír Strakatý.

Právě u příležitosti MFF hovořil Jaroslav Dušek o své nejnovější roli ve filmu „Dvě slova jako klíč“, natočeného podle předlohy spisovatele Josefa Formánka. Vypráví příběhy několika lidí, jejichž životní kroky ovlivňují neznámé síly. „Ten film je zcela mimořádný, myslím si, že je docela ojedinělý v české kinematografii i tou formou. Je natolik mimo současné trendy: není tam nikdo na vozíku, není tam transsexuál, nikdo nemění pohlaví, nejsou tam žádné ty různé podmínky, co jsou dneska stanovené na Oscara,“ pochvaloval si. V této souvislosti připomněl absurdní situaci, jak musel režisér Petr Jákl vysvětlovat americkým producentům, že husity nemohou hrát v jeho filmu černoši. „To je takový ten náš svět, který dbá na to, aby nedošlo k dezinformacím a pak vám černoši hrají barokní šlechtice,“ posteskl si.

Rozmanité bytosti

Čestmíra Strakatého se přitom snažil zasvětit do své životní filozofie. Vysvětloval mu třeba teorii „percepčního bodu“, který má zakotvený každý někde jinde a v závislosti na tom jinak rozumí realitě: „V tomto smyslu jsme velmi rozmanité bytosti“, uvedl. Jaroslav Dušek si je přitom velmi dobře uvědomuje, že jsou jeho názory některým lidem k smíchu, ale nic si z toho nedělá. „To je taková ta moje divná odolnost,“ připomněl a prozradil, že už jako dítě dělal obrovské „da-da“. Nicméně zmínil, že podobnými teoriemi jako on, se zabývají i vědci na amerických univerzitách a studují například chování dobrovolníků, tzv. „psychonautů“. Nebo připomněl pokus, během kterého sportovci posilovali mentálně a měli lepší výsledky než ti, co trénovali tělo.

Bludný Sisyfos

V této souvislosti kritizoval český klub skeptiků „Sisyfos“, který mu za jeho osobité názory udělil cenu „Bludný balvan“: „Spolek Sisyfos je nějaká zastydlá parta,“ postěžoval si a argumentoval, že Sisyfos udělil například „Diamantový balvan“ americkému psychiatrovi českého původu Stanislavu Grofovi: „Co na to říct? Je vidět, že jsou hodně mimo. Grof je fantastická figura pro světovou psychiatrii. To je génius.“

Obrovský poprask nakonec vyvolala ta část rozhovoru, v níž Jaroslav Dušek zmínil, že jeho maminka zemřela na rakovinu a dodal: „To byla její volba.“ Vyjádřil také názor, že na rakovinu umírají lidé, co nenávidí život: „Ten člověk nemá rád život, nemá rád sebe.“ Zároveň je ale přesvědčený, že lidé, kteří se dozví, že mají rakovinu, ji mohou svojí vůlí otočit: „Tam on má to zdraví ve svých rukou. Skoro vám řeknu, že odhadnete, který ty lidi zemřou a který se z toho dostanou.“

A dopředu přesně odhadl, co asi bude následovat: „Já stejně říkám, to, co chci, mně to proti srsti není. Blbý je, když to pak někdo vystřihne a dělá ze mě osla.“
Jak už u nás bývá zvykem, po mediální smršti, kterou svým rozhovorem herec vyprovokoval, se národ rozdělil na dvě části. Ta první si myslí, že Jaroslav Dušek je vynikající herec, ale, že se asi pomátl, ta druhá se ho zastává s tím, že psychosomatika prokazatelně hraje při léčbě velmi důležitou roli. Není od věci připomenout slova uznávané české mamoložky Miroslavy Skovajsové, která prohlásila, že „rakovina prsu je důsledkem ztráty ženství a nespokojené duše.“

Zdroje: Stream.cz, Deník.cz, Facebook