Návrhářka Blanka Matragi zažila na vlastní kůži převrat, válku i vězení. Ale lituje toho, že dokázala ublížit

Celovečerní dokument režiséra Adolfa Ziky „Blanka Matragi“ vypráví téměř pohádkový příběh kdysi zakomplexované zrzavé dívky, která se díky svému talentu vypracovala až k zakázkám pro nejbohatší klientelu v arabských palácích.

Ten, kdo zná Blanku Matragi pouze jako světoznámou návrhářku dechberoucích toalet a svatebních rób, je nejspíše zaskočen tím, co vše má za sebou. Sama svoji životní cestu charakterizovala hned na začátku: „Vlastně díky tomu, co vše jsem zažila: převraty, války, neštěstí, jsem se tak trošku obrněla a uzavřela do svého vnitřního světa.“

Svěřila se také, že jako zrzavá, pihovatá a hubená holčička od mládí trošku trpěla: „V jisté době byla jinakost zdrojem posměchu a ponižování,“ posteskla si nad svými fotografiemi. Právě proto si už tehdy říkala: „Já vám tedy ze sebe ukážu něco úplně jiného, než tyto nedostatky.“ A skutečně ukázala.

Láska na první pohled

Díky tomu, že uměla krásně kreslit, se dostala na UMPRUM a už na vysoké škole vytvořila kolekci, která se dokonce prodávala v Tuzexu. Zároveň se uplatnila i jako vyhledávaná modelka a sama předváděla svoje kreace. V Praze se na ulici díky šťastné náhodě seznámila i se svým celoživotním partnerem Makramem Matragi, který zde také studoval. Byla to láska na první pohled, vzali se a Blanka se za svým manželem odstěhovala do Libanonu, navzdory přetrvávající válce.

Naštěstí se jí záhy podařilo sehnat místo návrhářky společenských šatů a v roce 1982 si otevřela vlastní studio. Skvělé renomé si získala díky svatebním šatům s nádhernými výšivkami, vyžadujícími stovky hodin práce. A právě svatební šaty ji pomohly přilákat bohaté a náročné zákaznice z paláců v Perském zálivu. Přiznává však, že největším problémem je nebylo ušít, ale v době války je včas a bezpečně dopravit v obrovských kufrech na určené místo.

Ve vězení

Dodnes si vybavuje hrůzné válečné zážitky. Například, když z okna na vlastní oči spatřila, jak raketa zabila muže, který šel po ulici a utrhla mu hlavu. Granát zničil i část ateliéru a památka na ničivý útok tam dodnes zůstala.

Ale snad nejtěžší chvíle prožila v době, kdy ji jeden z obchodních partnerů ukradl celou kolekci, připravenou na módní přehlídku v Paříži a vydával ji tam za svou. Blanku s Makramem přitom nechal zavřít do vězení pod záminkou, že jde o jako špiony z komunistické země. Na svobodu se dostali až za několik dní, díky úředníkům libanonské ambasády. Ze strašné křivdy se dlouho nemohla vzpamatovat.

Kromě mnoha atraktivních záběrů, vzpomínek na osudové mezníky v jejím životě i kariéře, je poutavý dokument pozoruhodný také tím, jak je Blanka Matragi otevřená a co vše o sobě prozradí. Dokonce sebekriticky přiznává, že se ne vždy ke svému okolí chovala dobře: „Mnohdy zpytuju tu zbrklost, když ublížím slovem. To mě moc moc mrzí. Někdy bych opravdu vrátila některé vyřknuté věci, kterých lituji.“

Zdroj: Česká televize