Edith Piaf: Příběh nejslavnější francouzské zpěvačky 20. století

V roce 2007 natočil režisér Olivier Dahan příběh jedné z nejslavnějších francouzských zpěvaček, Edith Piaf. Dahan natočil jen několik snímků a příběh Edith Piaf je bezkonkurenčně jeho nejlepším filmem. Natočil například Purpurové řeky 2 v roce 2004, Cestu v roce 2002, Palečka v roce 2001 a Déjà Mort v roce 1998. 

Edith Piaf se narodila 19. prosince 1915 v Paříži a zemřela 10. října 1963 v Plascassier u Grasse. Francouzská zpěvačka a herečka se proslavila po celém světě svou interpretací šansonu neboli francouzské balady. Mezi její charakteristické písně patřily „Non, je ne regrette rien“ („Ne, ničeho nelituji“) a „La Vie en rose“ (doslova „Život v růžovém“).

Příběh filmu

Příběh začíná v New Yorku 16. února 1959, kde vidíme Edith Piaf (Marion Cotillard) na jednom z jejích koncertů, kde později zkolabuje a je odvedena do zákulisí. Po tomto úvodu se přesouváme do Paříže, konkrétně do lokality Belleville v roce 1918, kde vidíme pětiletou Edith (Manon Chevallier), jak pláče na chodníku a je spatřena ženou, která se jí ptá na její matku a ona jí ukáže, kde je.

Edithina matka Annette (Clotilde Courau) zpívá na ulici a snaží se vydělat peníze, aby uživila sebe a svou dceru. Její manžel Louis Barrier (Pascal Greggory) je někde ve válce. Když se vrátí domů, najde Edith a Annette v jednom domě. Po tomto zjištění si dceru vezme a předá ji své matce. Jeho matka se nachází v Berney v Normandii.

Jeho matka pracuje jako vedoucí v nevěstinci. Zde se setkáváme s Titine (Emmanuelle Seigner) a několika dalšími ženami. Poté se opět přesouváme do New Yourku roku 1959, kde se setkáváme s Dougem Davisem (Harry Hadden-Paton) a Louisem Gassionem (Jean-Paul Rouve). Edith se rozhodne nahrát píseň, kterou pro ni někdo složil. Během nahrávání se přeneseme do roku 1918, kde vidíme zraněnou Jeanne (Valérie Moreau).

Malá Edith dostane zánět rohovky a je oslabena tak, že dočasně oslepne. Později vidíme, jak ženy přivážejí Edith k jejímu hrobu v Lisieux v Normandii. U hrobu Edith prosí svatou Terezu, aby ji viděla. Pro Edith si přijíždí její otec a bere ji s sebou do cirkusu. Přesouváme se do Paříže roku 1959, kde se Edith rozhodne oslavit svůj příjezd a zde se setkáváme s Marguerite Monnot (Marie-Armelle Deguy) a také s jejím přítelem Marcelem Cerdanem (Jean-Pierre Martins).

Vracíme se do cirkusu, kde se Edith docela líbí a vidí Theresu, se kterou si povídá. Její otec se však nepohodne s kolegou, a tak se rozhodne odejít a živit sebe i dceru na ulici. Začne předvádět, co umí, a láká lidi, ale všichni chtějí vidět jen talent malé Edith. Ta se v nevěstinci naučila několik písní, je jí deset let (Pauline Burlet) a my ji slyšíme poprvé. Přesouváme se do pařížské čtvrti Monmartre v roce 1935, kde se setkáváme s Edithinou nejlepší kamarádkou Mômone (Sylvie Testud). Při večeři se v baru setkává se svou matkou a pohádají se. Během jednoho z Edithiných zpěvů na ulici si jí všimne Louis Leplée (Gérard Depardieu), který jí řekne, že má talent, a dá jí svou vizitku.

Vezme ji na zkoušku do kabaretu, kde se její zpěv zalíbí hned několika lidem. Po tomto vystoupení se okamžitě objeví v novinách jako objev z ulice. V roce 1936, na Nový rok, jí dá nějaký muž vizitku, aby ji naučil lépe zpívat a vystupovat. Najde mrtvého muže v bytě, kde ji obviní, že nosí jen smůlu. Hned poté vybuchne a jsou toho plné noviny. Po tomto incidentu ji lidé všude, kde zpívá, nenávidí. Rozhodne se zkusit štěstí u chlápka, který jí dal onu vizitku.

Mômone je na příkaz své matky a soudu odvezena do nápravného zařízení pro mladistvé. Jak se Edith dozvídá, zjišťujeme, že ten chlap se jmenuje Raymond Asso (Marc Barbé) a Marguerite hraje na klavír. Cvičí už šest hodin v kuse a oba jsou unavení, ale Raymond si to nenechá líbit a řekne jí, buď se budeš snažit dál, nebo odejdeš. Edith odchází na skleničku do baru a tam ji lidé přemlouvají, aby zpívala, když to Raymond vidí, vezme ji zpátky. Po dlouhém cvičení a učení jí Raymond zajistí první vystoupení, kde před ním dostane strach a trému. Chvíli mu trvá, než ji přesvědčí, ale nakonec vystoupí a všichni jsou z ní nadšení.

V roce 1947 se seznámí se svým přítelem Marcelem, o kterém se dozvídáme, že je boxer, je ženatý a má tři děti. Několik let se tajně scházejí. V roce 1955 se vrací do Paříže a chce, aby za ní Marcel také přijel, a tak mu zavolá. Marcel večer nastoupí do letadla, ale bohužel letadlo havaruje a on umírá. V roce 1960 jde Edith k lékaři s tím, že se chce vyléčit ze závislosti na lécích proti bolesti. Asi rok po jeho smrti lékaři přijdou na to, že Edith má revmatismus a nyní bere deset injekcí denně. Své závislosti na analgetikách se nemůže zbavit. V roce 1963 za ní přijde reportér a položí jí několik otázek, na které odpoví. Edith umírá v roce 1963 ve své posteli v Grasse.

Zajímavosti:

Aby Marion Cotillard dosáhla malé výšky Edith Piaf, chodila celou dobu natáčení přikrčená.

Marion Cotillard zpěv trénovala každý den, aby zněl věrohodně. Přesto byl její hlas přezpíván.

Do role novinářky počítali tvůrci filmu s obsazením Jane Fondové, která o roli velmi stála. Přednost však nakonec dostala neokoukaná tvář Pavlíny Němcové, protože si režisér uvědomil, že velká hvězda by zastínila konec filmu.

Edith Piaf (vlastním jménem Giovanna Gassiová) vlastně neměla do roku 1936 zachycený svůj zpěv na žádném nosiči, proto v tomto filmu byla nahrazena zpěvačkou Betty Marsovou, která dokázala věrně napodobit její hlas v době velmi mladého věku. Skutečný a autentický hlas v tomto filmu zazní až při písni „Harmonikář“ a poté následuje její velmi slavný šanson z pozdějšího času kariéry „Ničeho nelituji“

Když byla ve filmu Edith Piaf stará, udělat make-up Marion Cotillard trvalo skoro 5 hodin. M. Cotillard si holila svoje obočí, které bylo později dokresleno tužkou, aby se víc podobala Edith Piaf a snáz se dostala do role.

Článek zakončíme její nejslavnější písní

Zdroje: autor, DVD Edith Piaf, britanica.com