Sledovat koncert a zpověď Anety Langerové je jedna velká radost. Začátek kariéry je ale největší paradox jejího života
Další mimořádný zážitek připravil pro své fanoušky umělecký kanál ČT Art. V dalším díle hudebního pořadu „Kombo“, který nabízí zajímavý pohled na tvorbu našich nejvýraznějších zpěváků a muzikantů (a navíc je představuje v neobvyklém prostředí) uvedl působivou vizitku Anety Langerové.
Její tvorbu představil na strhujícím koncertě, který Aneta se svou kapelou odehrála v unikátním multifunkčním sále muzea automobilky Škoda v Mladé Boleslavi. Kromě toho, že na něm zazpívala největší hity i nové písničky, v pauzách nechala nahlédnout i do svého soukromí, což dělá jenom výjimečně. Při procházce okolní přírodou prozradila, že právě příroda a venkov ji inspirují k textům jejích písní: „Ten venkov tam pořád cpu,“ smála se. Ostatně, stačí připomenout její překrásnou, posmutnělou píseň „U nás na vsi“ nebo skladby „Tráva“ a „Bříza“. Nelze si též nepovšimnout, jak často zpívá o vodě.
Na radosti
Jedinečná atmosféra venkova pro ni byla moc důležitá, když na samotě uprostřed Šumavy, v budově bývalého sirotčince, vznikalo její album „Na radosti“ „Ta Šumava nám hrála takovou roli kulis a my jsme tam zasazovali příběhy lidí, které jsme si vymýšleli,“ zmínila cestou lesem. Nejvíc času tam trávila se svým blízkým spolupracovníkem Jakubem Zítko. Také on si pochvaloval jedinečnou atmosféru místa i to, že se ocitli bez signálu a slyšeli jen troubení jelenů. Aneta zároveň upozornila, že pro ni je jakýkoliv text spojen s emocemi: „To znamená, že musím něco cítit.“
Mimochodem, hudební kritici tvrdí, že texty z alba „Na radosti“ jsou vůbec nejlepší, jaké prozatím stvořila. Není od věci připomenout, že ji k tomu přivedl její kamarád Michal Hrůza: „On mě pořád motivoval k tomu, abych začala psát, abych byla nezávislá a soběstačná. Pořád mi s něčím pomáhal, je jako můj druhý brácha.“
Největší paradox
Připomněla, že zpívala od malička, učila se hrát na klavír a na kytaru, ale zároveň se hodně věnovala i tenisu. Vždycky to prý bylo tak půl na půl. O jejím dalším osudu však nakonec rozhodla soutěž „Superstar“, kterou jako vůbec první vyhrála už v sedmnácti letech. Zúčastnit se jí pro ni ovšem nebylo nic jednoduchého, protože je velký introvert. „To byl největší paradox v mým životě,“ přiznala. A dokonce se svěřila, že byla velmi rozpačitá z toho, že pořád dostávala nějaké ceny. „Já jsem nevěděla za co a jak to mám přijímat.“
Zatímco na začátku své kariéry, trvající přes dvacet let, byla nesmírně populární, dnes má v hudební branži renomé vynikající muzikantky. V současnosti je nejvíce pyšná na to, že se jí podařilo dát dohromady skvělou kapelu a dokonce je smutná, když skončí nějaké turné, protože pak její členy dlouho neuvidí: „My to tak vnímáme, že si ty koncerty děláme tak, že tam společně oslavujeme. Až to skončí, tak přijde smutek,“ svěřila se.
Smutek nejspíše dolehl i na publikum v muzeu slavné automobilky. Sledovat, jak manažeři této firmy zpívají společně s Anetou a jejími fanoušky, se zase asi jen tak neuvidí.
Zdroje: autorka, ČT art
