Osudy dětských hvězd: Monika Kvasničková excelovala v My všichni školou povinní. Pak prošla peklem závislostí. Dnes vypadá opět skvěle
Zdálo se, že osudem Moniky Kvasničkové bude herectví, se kterým začala už jako malé dítě. Talent na to rozhodně měla, což prokázala asi v 60 pohádkových, seriálových i filmových rolích. Dařilo se jí i v divadle. Určitě patřila mezi populární herečky z generace Husákových dětí. Kdo by si ji nepamatoval ze seriálu My všichni školou povinní, v němž vytvořila roli žákyně Aleny Hajské. A přesto v současnosti Monika Kvasničková exceluje spíše jako malířka, jejíž obrazy znají i lidé na druhém břehu Atlantského oceánu. Proč taková změna v její pracovní kariéře?
Letos v prosinci oslaví Monika Kvasničková padesáté páté narozeniny. Když se ohlédne za sebe, může se pochlubit dlouhou řadu snímků, v nich jako dítě účinkovala. Herecký talent nejspíš zdědila po své prababičce Růženě Slavínské, která se realizovala jako umělkyně v kabaretu.
Monice byla do vínku dána živelnost a nadání pohybové i výtvarné. Už v šesti letech absolvovala konkurz na malou roli do televizního filmu Kam uhnout očima (1977). Tím započala svou kariéru herečky. Dětští diváci ji mohli vidět i v tehdy populárním Malém televizním kabaretu. Když bylo Monice Kvasničkové deset let, byla obsazená do filmu Prázdniny pro psa (1980).
Zlatý hřeb jejího dětského herectví ale přišel s legendárním televizním seriálem My všichni školou povinní (1984). V něm si zahrála vzornou žákyni osmé třídy Alenu Hajskou a stala se hvězdou, jejíž popularita neustále rostla. Proto nebylo divu, že se po ukončení základní školy přihlásila na pražskou konzervatoř.
Divadelní herečkou už na konzervatoři
Na vysněný obor herectví, tanec a zpěv se Monika Kvasničková na konzervatoři v Praze dostala. Ale i během středoškolských studií byla aktivní před filmovou kamerou a na divadelních prknech. V pátém ročníku dostala nabídku, která se těžko odmítá – do Divadla Semafor.
Tu přijala a mimo jiné také hostovala v Národním divadle a Divadle Rokoko. Vedle toho stihla ještě točit – Krajina s nábytkem, Panoptikum Města pražského, Hříchy pro pátera Knoxe. Kdekdo jí předpovídal velkou hereckou kariéru. Ale osud tomu chtěl jinak.
Až na konec svých sil a opět se zvednout
V životě nejsou jen chvíle na výsluní a zalité štěstím. Občas se vyskytne nějaký ten mráček. V případě Moniky Kvasničkové spíše mrak černý jako uhel. Rodinná tragédie negativně ovlivnila její vztah s rodiči. Šokem pro ni bylo, když jejího prvního manžela uvěznili v Indii kvůli pašování drog.
To už byla Monika Kvasničková mámou malého synka. Monika se začala potýkat s depresemi, které se snažila řešit sklenkou alkoholu. Závislosti na něm nakonec propadla a dostala se na pokraj svých sil. Přesto všechno se dokázala zvednout a jít opět dál. Podstoupila úspěšnou protialkoholní léčbu.
Velkou oporu našla ve svém druhém manželovi, Pino Forisovi, s nímž má svého druhého syna. Herecké povolání ustoupilo stranou a do popředí Moničina zájmu se dostalo malování, tvorba grafiky a design. Zde mohla uplatnit svůj další umělecký talent.
Malířka a designérka
Podařilo se jí realizovat výstavy svých obrazů v Los Angeles, Londýně a v Praze a věnovala se i návrhům kostýmů a plakátů pro divadelní představení a filmy. Ráda cestuje i do exotických krajin a Indie jí přímo učarovala.
Malování obrazů bylo a je pro Moniku Kvasničkovou arteterapií, s jejíž pomocí překonala své deprese. Ostatně už její děda jí v dětství prorokoval, že jednou bude malovat a prodávat obrazy po světě. A jeho předpověď se vyplnila. S manželem se podílela na produkci festivalů a akcí pro děti. Snaží se také své bohaté zkušenosti coby bývalá dětská herečka předat těm zájemcům z mladé generace, kteří by se rádi prosadili ve světě filmu.
Zdroj: autor, CSFD.cz, Kafe.cz, Wikipedia
