Co dnes dělá Vida Skalská alias Princezna Bosana: Věnuje se divadlu pro děti a v 61 letech je stále krásná
V roce 1983 strávila tehdy jednadvacetiletá herečka Vida Skalská deset dnů natáčením pohádky Tři veteráni. Dnes se jmenuje Vida Neuwirthová a za sebou má účinkování ve filmech Faunovo velmi pozdní odpoledne, Vesničko má středisková či v seriálech Dobrodružství kriminalistiky a Největší z pierotů. Přesto svou další uměleckou činnost spojila s loutkoherectvím. Co ji vedlo ke změně v její kariéře?
Zásadní pro Vidu Neuwirthovou bylo natáčení pohádky Tři veteráni podle literární předlohy Jana Wericha. Režie se ujal Oldřich Lipský a herečka si zahrála po boku takových hereckých es, jako byli Rudolf Hrušínský st., Petr Čepek nebo Josef Somr a Julius Satinský. Její postava okaté princezny Bosany se stala mezi diváky velmi populární. A to především díky dlouhému nosu, který se o to více natahoval, o co více princezna lhala. Trikové záležitosti měl ve filmu na starost režisér Jan Švankmajer.
Vida Neuwirthová zavzpomínala: „Nos byl dlouhý dva a půl metru. Musela jsem ho mít nalepený na celém obličeji a ovládali ho dva loutkoherci s pruty. Na nich byl nos zaháknutý a s jejich pomocí ho nosili z místa na místo.“ Maskérům trvalo celou hodinu, než nos na obličej s pomocí lepidla upevnili. Po natáčení se dostal nos dokonce do jednoho hollywoodského muzea s expozicí kuriozit.
Díky roli princezny si ji lidé po uvedení filmové pohádky dobře zapamatovali a mladé herečce se často stávalo, že ji zastavovali na ulici. „Bylo to kolikrát až otravné,“ svěřila se Vida. V současnosti, čtyřicet let po premiéře filmu, ji naopak těší, když ji diváci stále poznávají a sběratelé podpisů ji žádají o autogram.
Cesta k loutkoherectví
Vida Neuwirthová se pak objevila ještě v menších rolích v několika českých filmech a seriálech a zahrála si ve snímku Jentl (1983) s Barbrou Streisandovou a ve filmu Episoda v Západním Berlíně (1986). Na pražskou DAMU se nedostala, což ale nijak nezměnilo její rozhodnutí ubírat se cestou směřující k loutkoherectví.
V té době už s ním měla určité zkušenosti, díky kterým zjistila, že tahle práce je mnohem zajímavější než činohra. Když se účastnila konkurzu na Tři veterány, potkala zde Pavla Marka. Ten se stal tím, kdo ji přivedl k černému divadlu Ta Fantastika, na jehož založení se podílela.
S černým divadlem se dostala až na mezinárodní festival Jarashi v Jordánsku. Bylo to ještě před sametovou revolucí v roce 1986. Vida Neuwirthová v souvislosti s účastí na festivalu vzpomněla kulturního atašé, který byl na ni nasazený Státní bezpečností a který měl sledovat, jestli nebude chtít emigrovat.
Židovské kořeny a divadlo pro děti
Málokdo ví, že Vida Neuwirthová má židovské kořeny. Ona sama se pravdu o své rodině dozvěděla až ve svých 14 letech. Její otec Vítězslav Mojše Abeles prošel koncentračními tábory Osvětim, Buchenwald a Flossenbürg. Na konci války se mu podařilo uniknout z pochodu smrti, a tím si zachránit život. Z celé rodiny přežil jen on a jeho bratr.
K židovství se herečka hlásí i prostřednictvím své umělecké tvorby. V roce 1983 při pražské židovské obci založila dětské divadlo Feigele. Za minulého režimu to bylo jedinou pražskou aktivitou pro židovské děti. Před každým vystoupením muselo divadlo požádat příslušné orgány o povolení kulturního programu.
Vida Neuwirthová překládala hebrejské písničky do češtiny, aby děti věděly, o čem se v nich zpívá. „Na této práci jsem viděla, že má smysl. Že to je právě ono, proč jsem na světě. Pracovat pro děti, hrát s nimi a něco jim předávat,“ říká Vida Neuwirthová.
Pro děti loutkoherečka napsala dvě knihy, v nichž převyprávěla biblické příběhy a židovské legendy – Opuštěný palác a jiné židovské pohádky (1995) a Dobře ukryté poklady aneb Příběhy z midraše (2003).
Kromě loutkoherectví se Vida Neuwirthová věnuje také průvodcovské činnosti v Terezíně a po pražském židovském městě. Během holocaustu zahynulo přes třicet členů její rodiny a herečka chce poukázat na to, aby se na hrůzy války nezapomnělo a aby se lidé z historie poučili a neopakovali ji.
Zdroj: Pametnaroda.cz, iDnes
