Skutečný příběh masového vraha z dílu Bestie z 30 případů majora Zemana byl ještě děsivější než film: Jeho hlavu naložili kriminalisté do lihu

Hubert Pilčík byl bestiální vrah, který na přelomu 40. a 50. let minulého století údajně pomáhal zoufalým lidem utéct na Západ před komunistickým režimem. Místo pomoci je však čekalo hotové peklo. O jednom z nejhorších vrahů v Československu pojednává epizoda z 30 případů majora Zemana pod názvem Bestie. Skutečný příběh byl však mnohem hrozivější.

Pilčík pod záminkou pomoci unášel bezbranné lidi, mučil je a zabíjel. Dvanáctiletou dívku několik měsíců trýznil a znásilňoval. Přesto měla štěstí, když jako jediná přežila. Přitom na první pohled působil jako milý pán, jak o něm říkali místní lidé.

Příbuzní si mysleli, že rodina žije v Německu

V roce 1951 objevily děti v pískovně v Senci u Plzně lidské ostatky. Příslušníci státní bezpečnosti zjistili, že se jedná o Renatu Balleyovou, 31letou fotografku z Plzně. Žena se spolu s dalšími příbuznými vydala na Západ, a všichni se tak domnívali, že žije spokojeně v Bavorsku. Jenže to by nesměla narazit na „hodného“ Huberta Pilčíka, který působil jako laskavý strýček a velmi ochotný převaděč.

Plzeňský kriminalista Jan Znamenáček se od příbuzných Renaty Balleyové dozvěděl, že se chystala utéct za hranice se svým strýcem Emanuelem a dvanáctiletou neteří Danielou. Pomoci jim měl jakýsi strýček Hubert, který rodině nosil dopisy od Daniely. V dopisech stálo, že se celá rodina bezpečně dostala do Západního Německa a má se dobře. Nikdo z příbuzných proto nepojal sebemenší podezření, že by mohlo být něco v nepořádku.

Kriminalista si tento případ rychle spojil s další vraždou, při které byla zapálena opuštěná hájenka Lipovka. Uvnitř zaživa uhořel neznámý muž, který byl později identifikován jako Emanuel Balley.

Pilčík nebyl hodný strýček, jak si lidé mysleli

Huberta Pilčíka, kterému se přezdívalo Strýček ze Sence, vnímali sousedé jako laskavého a bezproblémového člověka. Rád chodil do přírody, sbíral léčivé rostliny, zajímal se o ptactvo a k lidem se choval vždy vřele. Původně pravděpodobně pomohl několika lidem překročit hranice. Když se na něho obrátili další zájemci, Pilčík využil příležitosti k uspokojení svých sadistických choutek. Lidi, kterým slíbil pomoc, brutálně zavraždil, jako v případě Balleyových. Dvanáctiletou Danielu „ušetřil“ jen proto, aby mohla psát dopisy, které pak nosil jejich příbuzným. Ti si tak mysleli, že rodina žije šťastně v Německu.

Pilčík týral nebohou dívku po několik měsíců. Přivazoval ji k prkenné podložce a hlavu umístil uvnitř bedny, kterou vyplnil hadry, aby nebyl slyšet její křik a pláč. Aby mohla dýchat, opatřil víko bedny kovovou trubičkou pro přívod vzduchu, kterou musela mít v ústech. Podle dívčiny výpovědi, kterou kriminalisté zachránili doslova „na poslední chvíli“, ji dlouhé měsíce týral a znásilňoval. Jako jediné se jí podařilo přežít.

V roce 1951 policisté zjistili, že onen hodný strýček je ve skutečnosti sériový vrah s největším počtem obětí v Československu, který páchal vraždy v letech 1948 až 1951. Přesný počet jeho obětí není znám, ale předpokládá se, že jich bylo nejméně 10. Kolem tohoto případu zůstává dodnes mnoho nezodpovězených otázek, protože Hubert Pilčík se krátce po zatčení dne 9. září 1951 ve své cele oběsil.

Pilčíkovu hlavu naložili policisté do lihu

V domě, který Pilčík obýval, nechtěl dlouho nikdo bydlet. Lidé se báli projít kolem. Nakonec se do něj zcela symbolicky nastěhoval kriminalista Znamenáček.

Celý případ je o to děsivější, že kriminalisté nechali naložit Pilčíkovu hlavu do lihu. Je vystavena v Muzeu Policie ČR společně s mučicím nástrojem, ve kterém držel Pilčík mladou dívku.

„Muzeum tak vlastní prakticky jediné existující artefakty, připomínající tuto kreaturu – hlavu, posmrtnou masku a speciální upínací zařízení, které bylo u něho doma nalezeno,“ je uvedeno na facebookových stránkách muzea, které se nachází v areálu bývalého kláštera v Praze-Karlově. „I tato naložená hlava je pro nás dokladem lidské činnosti v historii. Podotýkáme, že se nikdy nezjistilo, co bylo cílem jejího uchování, ani kdo uchování nařídil,“ doplnilo muzeum.

Případ Huberta Pilčíka volně inspiroval scenáristy při natáčení seriálu 30 případů majora Zemana. Děj seriálu však neodpovídá plně skutečnosti, která je o mnoho děsivější. Přesto si diváci mohou připomenout hrůzy, kterými museli projít lidé snažící se o lepší život.

Zdroj: blesk.cz, dotyk.cz, refresher.cz, dvojka.rozhlas.cz