Temný osud Ivánka z Mrazíka: Jeho představitele zničilo vězení, z pobytu v něm se nikdy nevzpamatoval
Nafoukaný, ale šarmantní. Přesně takový byl Ivánek z pohádky Mrazík. Není divu, že se do něj mladičká představitelka Nastěnky, herečka Natalija Sedych, na první pohled zamilovala. Jenže osud byl k herci Eduardu Izotovovi krutý. Došlápl si na něj režim, skončil ve vězení, prodělal 6 mrtvic a skončil v psychiatrické léčebně.
Charismatický Eduard Izotov se narodil v dnešním Bělorusku, ale vystudoval herectví v Moskvě. Hned po studiích si zahrál v prvním filmu. Pak se objevil ještě v jednom, ale nehynoucí slávu mu přinesl až jeho třetí filmový počin – hlavní role v pohádce Mrazík. Trochu nadutého Ivánka, který se musí naučit být pokorným, zahrál tak dokonale, že mu všechny Rusky rázem ležely u nohou.
Eduard Izotov se Ivánkem proslavil
Z třicetiletého Eduarda Izotova se rázem stala hvězda hollywoodských rozměrů. Nastěnka, respektive herečka Natalija Sedych, nebyla jediná, kdo po něm platonicky zatoužil. Jezdil na zájezdy po celém Sovětském svazu, všude ho rázem zvali a byl obrovskou hvězdou. Nabídky na role se mu jen hrnuly a každoročně si zahrál v několika filmech.
Žít s Izotovem ale nebylo nic snadného. Byl prý líný, pohodlný a sebestředný. „Eduard byl v životě trochu podobný Ivánkovi,“ tvrdila jeho manželka Inga. Přesto s ním vydržela 24 let a měli spolu dceru. V posledních letech už jim to ale moc neklapalo a žili vedle sebe spíš jako dva cizinci.
I po rozvodu se ale stýkali a Izotov se dál staral o dceru. Především se ale věnoval své kariéře, která kromě filmování obsahovala také vystupování v divadle a zpěv. Svou práci miloval a stejně tak miloval život v luxusu, který mu přinášela. Až jednou přišel zlom.
Krutá sovětská realita
Kdyby se Izotov narodil v jiné době nebo aspoň v jiné zemi, mohla jeho hvězda dál růst. Jenže žil v Sovětském svazu, což pro herce jeho rozměrů nebylo až tak snadné. Nemohl si totiž dělat, co se mu zachtělo, a musel se vždy podřizovat tehdejšímu komunistickému režimu. Což jednou neudělal. A stalo se mu to osudným.
Po rozvodu si našel novou přítelkyni Irinu a společně zatoužili po chatičce. Jelikož Irina podědila zlaté mince a medaile, rozhodl se pár, že zlato vymění za dolary, a ty pak načerno smění za rubly. Všechno to měl zorganizovat Irinin expartner, jenže ten (možná ze žárlivosti) upozornil i tajnou policii. Izotova chytili přímo při činu.
V roce 1983 stanul představitel Ivánka z Mrazíka před soudem. Běžně se za takové „zločiny“ dávalo až 15 let vězení. Izotovovi hrozilo 6 let za mřížemi, ale postavila se za něj spousta kolegů a jeho exmanželka Inga je obcházela dokonce s peticí žádající milost. Nakonec dostal 3 roky. Slavný krasavec tak putoval za mříže, což i kvůli své povaze nesl hodně těžce. Kromě toho mu byl zabaven majetek a veškeré peníze.
„Ocitl se v cele jako nějaký prašivý vekslák. Byl zdrcený a vnímal to jako hrůzný sen,“ popsala později jeho exmanželka pro časopis Sobesednik. Každým dnem stráveným v krutém sovětském lágru na tom byl Izotov po psychické i zdravotní stránce hůř a hůř.
Jediná výhoda jeho předchozí slávy byla v tom, že na žádost jeho přátel z řad herců nebyl poslán až někam na Sibiř, ale uvěznili ho přímo v Moskvě. Propuštěn byl nakonec po 2 a půl letech, a to opět díky urputné snaze jeho kolegů. Přesto se na něm pobyt ve vězení krutě podepsal.
Zlomený a nemocný Eduard Izotov
Když vyšel z moskevské věznice, jen málokdo by v něm poznal šarmantního krasavce z obrazovky. Byl úplně zlomený. Nemohl kvůli svému škraloupu sehnat práci a navíc krátce po propuštění prodělal mrtvici. Ta ho zničila ještě víc, protože špatně mluvil i chodil a měl poškozenou paměť – nepamatoval si texty. Herectví i dabing se tím pro něj nadobro uzavřely.
Podlomené zdraví i špatný psychický stav způsobily, že v rychlém sledu dostal ještě dalších pět mozkových mrtvic. Výsledkem bylo, že měl téměř ochrnutou ruku a stále ochromený mozek. K tomu začal být náhle agresivní, kvůli čemuž skončil na psychiatrii. Jeho život pak už byl smutný a plný zoufalství. Když nepřicházely výbuchy vzteku, byl Izotov apatický a nikoho nepoznával – ani svou milovanou dceru. Ta ho přitom v léčebně navštěvovala, a dokud to šlo, brala si ho i domů.
Zemřel 8. března 2003 v nemocnici. Bylo mu 66 let. Čtyři roky předtím se přitom ještě dočkal významného ocenění Zasloužilý umělec Ruské federace. Fakt, že ho právě Rusko, respektive SSSR, úplně zničilo, jako by byl úplně zapomenut.
Zdroje: csfd.cz, iprima.cz, aktualne.cz
