Jiří Grossmann svou nemoc skrýval před lidmi, vytouženou svatbu s partnerkou už nestihl
Jiří Grossmann tvořil nerozlučnou dvojici s Miloslavem Šimkem. Jejich společné povídky a scénky se nesmazatelně zapsaly do dějin televizní zábavy. Jako autorská a herecká dvojice s originálním humorem se prosadili v 60. a 70. letech minulého století na divadelních prknech i v televizi. Jiří Grossmann byl velmi nadaný mladý muž, který žil naplno. Bohužel, jeho život předčasně ukončila zákeřná nemoc, kterou dlouho tajil před svým okolím.
Narodil se 20. července 1941 do rodiny divadelních umělců a od dětství projevoval výjimečné hudební nadání. Ovládal několik hudebních nástrojů, skládal texty písní, psal povídky a byl také vynikajícím zpěvákem. Grossmann byl člověkem mnoha talentů, které dokázal zúročit v mnoha oblastech umění.
Grossmann potkal Šimka na studiích
Přestože se Jiří chtěl vydat ve stopách svých rodičů, oni si pro něj přáli jinou budoucnost a chtěli, aby vystudoval vysokou školu. Po maturitě se sice neúspěšně pokusil dostat na filozofickou fakultu, ale byl přijat na Stavební fakultu ČVUT. Studium ho však nikdy nebavilo a na přednášky chodil jen zřídka. Nicméně vysoká škola změnila jeho život zcela neočekávaným způsobem, když se zde seznámil s Miloslavem Šimkem, který studoval na pedagogické fakultě. Spolu založili duo, které si získalo významné místo ve světě zábavy.
Brzy se stali dobrými přáteli, a přestože byli velmi rozdílní, jejich spolupráce byla úspěšná. Zatímco Šimek byl abstinent, nekouřil, miloval přírodu a úspěšně dokončil studium, Grossmann žil životem bohéma, neobešel se bez cigarety a alkoholu a vysokou školu nakonec nedostudoval. „Dohodli jsme se, že budeme dělat divadlo. Jestli se ty chceš ještě učit, je to tvoje věc. Já stavět nic nehodlám, ostatně Národní divadlo je již postaveno,“ říkával často Grossmann Šimkovi. Společně založili divadelní klub Olympik, kde začali účinkovat.
S manželkou se seznámil v únoru, v dubnu byla svatba
Svůj sen o divadelní slávě museli odložit kvůli vojně, kterou si Grossmann odbýval v Armádním uměleckém souboru, se kterým objížděl posádky. A právě zde poznal svou první manželku Janu. „Dělali jsme v létě spolu konkurz, já z civilu, on jako odvedenec. Dohromady jsme se dali v únoru, svatba byla v dubnu,“ vzpomínala Jana Bonhardová v jednom rozhovoru. „Jirkova maminka na svatbě nebyla, protože jí to Jirka neřekl, tak se pak pochopitelně urazila,“ dodala.
Později se nechal Grossmann přeložit do Ruzyně, aby byl ve stejném útvaru jako Šimek. Již během vojenské služby se u Jiřího projevily první zdravotní problémy, když si na krku nahmatal bulku. Podstoupil svou první operaci a diagnóza zněla Hodgkinova choroba, což je typ lymfomu, nikoliv leukémie, jak se někteří mylně domnívali. Léčba zpočátku probíhala dobře a Jiří se tak mohl naplno věnovat své slibně rozjeté kariéře.
Jiří svou nemoc tajil přede všemi
O své nemoci nechtěl mluvit a tajil ji i před svou tehdejší ženou Janou, která se s ním po čtyřech letech rozvedla. Jana Bonhardová, dříve Grossmannová, se před lety svěřila, proč spolu nikdy neměli děti. Vše dělal pro to, aby ji chránil. „Jirka se začal chovat divně, co se týká dětí. Měla jsem pocit, že to manželství nemá cenu. Jsem přesvědčená, že věděl, jak vážně je nemocný, a vlastně mě chtěl chránit. Říkal, že se na děti necítí a tak. Postupně z nás byli spíše kamarádi, a tak jsem se rozhodla rozvést se. Myslím, že na ten rozvod přistoupil kvůli mně.“
I přes zákeřnou nemoc pracoval Grossmann až do konce života. Společně s Miloslavem Šimkem vystupovali v klubu Olympik. Později si jich všiml Jiří Suchý a pozval oba umělce do divadla Semafor, kde se setkali s dalšími budoucími hvězdami, jako byli Naďa Urbánková, Pavel Bobek a Miluška Voborníková.
Krátce před smrtí potkal Jiří svou druhou lásku, zdravotní sestru Mášu. Toužil se s ní oženit, ale to už bohužel nestihl. Nemoc totiž opět udeřila v plné síle a tentokrát se umělcův čas pomalu ale jistě krátil. Stále častěji byl v nemocnici místo v divadle. Přestože měl obrovskou vůli žít a nemoci se nepoddávat, tento nerovný boj nemohl vyhrát.
Skladba na rozloučenou se stala hitem
Na sklonku svého života napsal nádhernou píseň pro svou kolegyni Naďu Urbánkovou – Závidím. Z textu této písně byla patrna melancholie, kterou Jiří cítil, když tušil, že mu mnoho času už nezbývá. Tato skladba se stala jeho životním dílem, zpovědí i dopisem na rozloučenou.
Jiří Grossmann naposledy vydechl 5. prosince 1971 v Praze. Bylo mu pouhých 30 let.
Zdroj: lidovky.cz, idnes.cz, super.cz, denik.cz, kafe.cz
