Chyby ve filmu Vesničko má středisková: Některé jsou do očí bijící. Zpětně si je vybavíte
Existuje pár těch vzácných filmových snímků, které můžete vidět třeba desetkrát, a přesto se pokaždé královsky pobavíte. Jedním z takových je bezesporu i komedie Jiřího Menzela – Vesničko má středisková. Premiéru měla v roce 1985 a sklidila právem obrovský úspěch. Ovšem ne všechno bylo v tomto kultovním filmu takzvaně tip-ťop.
Děj filmu se točí kolem několika úsměvných lidských příběhů. Hlavní dějová linka se však drží lehce humorného vykreslení vztahu mezi bodrým řidičem nákladního automobilu Pávkem a jeho mentálně zaostalým závozníkem Otíkem, který mu pomáhá. Na první pohled by se mohlo zdát, že dělat si legraci z podobného tématu může být laciné nebo dokonce kruté. Ovšem opak je pravdou. Zde se tvůrcům podařilo namíchat dokonalý koktejl.
Humor „na hraně“ zabodoval
Scénárista Zdeněk Svěrák a režisér Jiří Menzel dokonale balancují s drsnějším, ovšem v žádném případně vulgárním humorem. I přes citlivost ústředního motivu není tato tenká hranice překročena. Ovšem i v takovém počinu, který se nesmazatelně zapsal do dějin české kinematografie, se najde pár chybiček. Pojďte se na ně s námi podívat.
Chyby ve filmu Vesničko má středisková
Při obraze v místní hospodě můžeme vidět, jak ostatní nalijí Otíkovi na piva panáka tvrdého alkoholu. Pávek (Marián Labuda) v tu chvíli odkládá tubu, na kterou hraje, a poté vylévá pivo z okna. Potud vše naprosto v pořádku. Ovšem přestože svůj nástroj odložil, v pozadí ho stále slyšíme hrát.
A navíc bezprostředně poté kouká Otík na stole do zcela prázdné sklenice. No jistě – však ji Pávek před chvílí vylil. Ovšem sklenice je na první pohled úplně čistá. Nevidíme ani kapku tekutiny a dokonce ani zbytky pěny.
Další chybu můžeme vidět ve scéně, když zootechnik, kterého hraje mladý Jan Hartl, Otíkovi přináší lístek na „skvělý film rumunské produkce“. Otík se obléká a zootechnik Václav si chce pustit televizi. Ve skutečnosti by pro spuštění obrazu tohoto typu televizoru musel stisknout dolní vypínač. On však točí jedním z knoflíků. To ukazuje, že televize musela být zapnutá předem a Hartl pro účely natáčení pouze zesvětloval obraz.
A u kina zůstaneme ještě chvilku. Otík se snaží obléci co nejlépe, proto si bere černou kravatu. V zápětí však před kinem vidíme, jak má na sobě kravatu červenou.
Jistě si vybavíte obraz, při kterém se Stanislav Aubrecht vyptává při třídních schůzkách na svou sestru. Paní učitelka v podání Magdaleny Šebestové ho v mluvení opravuje tak, aby používal spisovnou češtinu. Ovšem hned vzápětí osloví pana školníka „Pane Pavlíček“, což je z pohledu českého jazyka nespisovné. Správně totiž používáme k oslovení výhradně 5. pád. Tedy správná varianta by byla – „Pane Pavlíčku“.
Pamatujete si, jak Drápalíka (Rudolf Hrušínský mladší) přejel kombajn? Ve spodní části svých zad má otisk od pneumatik. Je ovšem zvláštní, že po této nehodě pod ním na zemi nezůstal ani jeden otlak (např. od rukou).
Pávek a Otík jdou společně k autu pana doktora a vidíme jasně, že kapota vozu je zavřená. Ve chvíli kdy ale stojí bezprostředně u něj (o pár vteřin později) je zřetelně pootevřená.
Pan doktor toho má ovšem ve filmu na kontě ještě o něco více. Vzpomínáte na scénu, kdy se rozjede vozem a Otík s Pávkem mu na rozloučenou mávají? O chvíli později slyšíme ohlušující ránu následkem toho, jak doktor havaroval a narazil do stodoly. Pozornému divákovi ovšem zcela jistě neunikne, že díra ve stodole na zřetelně vytvořena uměle kolem auta.
Stoprocentní nebylo v této komedii ani katastrální rozložení. Otík říká, že bude mít služební byt na Sídlišti Lhotka v Praze. S náměstkem ovšem stojí na Barrandově. A následně jde do práce na stanici metra Háje.
Ladislav Županič ukazuje Otíkovi v bytě novou koupelnu a upozorňuje, že dosud není připojená voda v koupelně. Hned poté ovšem v té samé koupelně splachuje WC, kde voda evidentně teče.
Zdroje: csfd.cz, idnes.cz, super.cz, autorka článku
