Strašné ponížení krásné prvorepublikové herečky Hany Vítové: Manželovi a jeho milence musela dělat služku

Hana Lašková chtěla být učitelkou a na studium herectví se přihlásila jen kvůli rodičům. S krásnou prvorepublikovou herečkou, známou z filmů Valentin Dobrotivý, Sobota nebo Šťastnou cestu, se ale život nemazlil. Ani jedno její manželství nebylo šťastné a nakonec zemřela sama a úplně zapomenutá.

První milostné zklamání zažila tato krásná a talentovaná herečka hned po studiích. Nastoupila do Osvobozeného divadla, jehož hlavními tvářemi byli Emil František Burian, Jiří Voskovec a Jan Werich. Právě je zaujal Hanin hlas a pěvecký talent, do divadla ji pozvali, přijali a hned jí vymysleli umělecký pseudonym – z Hany Laškové se stala Hana Vítová.

A jak její nové jméno vzniklo? Sama o něj požádala. „Najděte mi něco, ale ať je to české jméno. Žádné Rita nebo Ramona. Pak když jsem se šla podívat na vytištěné plakáty, zjistila jsem, že roli Sirael hraje v Golemovi nějaká Hana Vítová – a už mi to zůstalo,“ vzpomínala na zlomový okamžik svého života herečka.

Mladičká herečka a zpěvačka pak nejen zářila na pódiu, ale zároveň se zamilovala. Do ženatého Jiřího Voskovce.

Smůla v lásce, štěstí v práci

První láska nevyšla a Vítová si odnesla zlomené srdce. Voskovec totiž o mladou milenku nestál. Druhou její velkou a životní láskou se stal o 9 let starší operní pěvec Jára Pospíšil. A zprvu se zdálo, že jejich život bude krásný a plný úspěchů.

Jenže opak byl pravdou – Pospíšil měl rád ženy a nijak se s tím netajil. Jejich pozornost mu dělala dobře. Vítová už po čase jeho záletů měla dost a přišel rozvod. Manželství jim vydrželo pouhých 15 měsíců.

Vítová ale dál zářila ve filmu. Ve 30. a 40. letech patřila k nejobsazovanějším a nejtalentovanějším herečkám – spolu s Adinou Madlovou a Lídou Baarovou šly doslova z role do role. Mezi lety 1932 a 1940 natočila přes 40 filmů. Zlom přinesla až 2. světová válka, kdy točila jen sporadicky. Jejím posledním filmem z této úspěšné éry se stala Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář.

Od roku 1948 dostala zákaz vystupování, komunisté ji obvinili z kolaborace a hrozil jí Lidový soud. Naštěstí prokázala, že s nacisty nespolupracovala. Ale s hraním byl pro ni téměř konec. V dalším filmu se objevila až v roce 1955 – a pak už si zahrála jen ve dvou snímcích.

Druhý manžel Hanu Vítovou tyranizoval

Říkalo se, že pak si začala s Oldřichem Novým, ale jejich vztah ani jeden nepotvrdil. A tak zůstalo jen u dohadů.

Druhým manželem Hany Vítové se stal šéfredaktor Bedřich Rádl. Ani s ním ale štěstí nenašla. Měli spolu dceru Bedřišku, ale Rádl Vítovou téměř celou dobu podváděl. A to nijak tajně – žili totiž v jednom domě s Rádlovou bývalou ženou.

Proslýchalo se, že za ní Rádl chodil a Vítová mu to nejen musela trpět, ale ještě se musela tvářit, že je to v pořádku. A dokonce jim oběma vařila. Pro slavnou herečku to bylo nepředstavitelně ponižující.

Manželské vztahy se zhoršily ještě víc, když o práci přišel také Rádl. Oba pak byli téměř pořád doma, on chodil za milenkou a v podstatě si ji nastěhoval k sobě. Vítové dělala radost snad už jen dcera, která ale postupně dospívala a byla čím dál samostatnější.

Vše vygradovalo v okamžiku, kdy se jednou Vítová vrátila domů a dceru našla pobodanou pletacími jehlicemi. Chtěla jí zavolat pomoc, ale dívka před jejíma očima vyskočila z okna. Po pádu ještě žila a zoufalé Vítové zemřela v náručí.

„Byl to můj bratr Jiří, kdysi nic netušící idol téhle dospívající dívky, kvůli kterému se nakonec v podivném hnutí mysli odhodlala k tomu nejhoršímu,“ popsal posléze ve své knize o Haně Vítové novinář Ondřej Suchý – a ukázal tak na herce a hudebníka Jiřího Suchého.

Smutný konec Hany Vítové

Hanu Vítovou už u manžela nic nedrželo. S pletkami neskončil a ona už neměla důvod dělat mu posluhovačku. Vítová navíc byla psychicky na dně a nikde nenacházela podporu.

Hrála už jen sporadicky, vystupovala v kabaretních číslech a k tomu překládala literaturu. Díky tomu dokázala aspoň na chvíli zahánět nejčernější myšlenky. „Překládání byla moje životní láska,“ svěřila se Vítová později.

Aby toho nebylo málo, měla Vítová v roce 1970 vážnou autonehodu, z níž se léčila dlouhých 7 let. „Na první operaci jsem čekala rok, neboť na tyhle totálky jsou málem fronty,“ popsala později. Druhou operaci absolvovala až 3 roky nato.

Ve svém posledním filmu Čtrnáctý v řadě se objevila v roce 1975. S podlomeným zdravím se ale potýkala i dál – de facto až do své smrti.

S životními nezdary se snažila vyrovnat za pomoci alkoholu. V roce 1987, ve svých 73 letech, doma navíc nešťastně uklouzla a nedokázala si zavolat pomoc. Až druhý den ji náhodou našla sousedka, zavolala sanitku a Vítovou odvezli do nemocnice. Tam následně zemřela.

Na televizních obrazovkách se prvorepubliková hvězda Hana Vítová objevila naposledy v roce 1986 v pořadu Kavárnička dříve narozených. „Když šla zpívat o tom, že je život jen náhoda, šel nám mráz po zádech,“ vzpomínal moderátor pořadu a novinář Ondřej Suchý.

Zdroje: csfd.cz, medium.seznam.cz, lifee.cz, idnes.cz