Vladimír Dvořák z Televarieté byl v mládí divoch: Opustil hned tři školy, přesto se prosadil i bez vstupu do strany
Nedostudovaný, a přesto mimořádně úspěšný. Moderátor a konferenciér Vladimír Dvořák už v mládí zazářil v Československém rozhlase, ale největší slávu mu přineslo až Televarieté. Tam si dokonce dokázal prosadit i Jiřinu Bohdalovou, která byla tehdy v nemilosti komunistů.
Populární Televarieté se vysílalo od 70. let a Vladimír Dvořák byl od prvopočátku jeho scenáristou. Před diváky se ovšem postavil až o 6 let později – a tak trochu z donucení. Televarieté totiž mělo skončit, protože mu konkuroval mnohem zábavnější východoněmecký estrádní pořad Ein Kessel Buntes.
Dvořák ovšem oslovil Jiřinu Bohdalovou, do Televarieté přidal spoustu vtípků a vznikla tím nejen nezapomenutelná moderátorská dvojice, nýbrž i nespočet legendárních scének.
Vladimír Dvořák nedostudoval 3 školy
V době, kdy Dvořák stanul na pódiu po boku Jiřiny Bohdalové, mu bylo už přes padesát. Tvářil se sice trochu přihlouple a Bohdalová mu občas „dávala kapky“, ale přitom už šlo o zběhlého a inteligentního muže, který přesně věděl, jak na televizní diváky. Ostatně, za scénářem pořád stál z velké části on sám.
Málokdo by si tipl, že v mládí býval Dvořák pěkné kvítko a rodiče si s ním dost užili. Už jako malý školáček zatoužil po psacím stroji a začal na něm psát. Nikoliv však úkoly, nýbrž povídky a fejetony. Některé mu dokonce otiskly tehdejší magazíny Písecké listy nebo Mladý hlasatel. Vladimír Dvořák si usmyslel, že bude spisovatelem, což ale zděsilo zejména jeho maminku.
Syna proto tlačila ke vzdělání. Nejprve vystudoval gymnázium, pak šel na vysokou školu. Na přání maminky nejdřív zvolil výtvarnou akademii, jenže ta ho příliš neoslovila, a tak vzápětí přeběhl k psaní a žurnalistice.
Vysokoškolský život mu ale ukázal úplně jiné obzory, a tak studium novinařiny skončil už po prvním roce. Následně zkusil studovat sociologii a přidal si k tomu i estetiku – z Vysoké školy politické a sociální tak přešel na Univerzitu Karlovu. Ani tam ale nadějný student nedopadl o moc lépe a ke zděšení rodičů vydržel pouhé 4 semestry.
Na rozdíl od rodičů to ale Dvořáka příliš netrápilo. „Když to tak vezmete, mám vlastně ukončené bakalářské studium, tak co…!“ zhodnotil své studijní (ne)úspěchy později.
Komedianství mu sedlo
Nastoupil do deníku Mladá fronta a začal sbírat novinářské zkušenosti. Nicméně literárně zaměřeného mladíka klasická novinařina neuspokojovala tolik, jak předpokládal. Potřeboval víc tvořit, než informovat. A tak vzápětí přeběhl do Československého rozhlasu, kde od roku 1946 začal moderovat vlastní hudební pořady.
Ani jako moderátor vlastních pořadů ale Vladimír Dvořák nenašel svou životní cestu. Brzy odešel do Gramofonových závodů a k tomu začal pracovat jako konferenciér v Československých cirkusech, varieté a lunaparcích. A tam se konečně našel. Vystupoval v Divadle estrády a satiry a pak se uchytil v Československé televizi, kde připravoval zábavné pořady.
Po boku Jiřiny Bohdalové se jako moderátor poprvé objevil už v roce 1956, ale tu pravou slávu mu přineslo až Televarieté, které s ní uváděl od roku 1977 do roku 1998. Vše si přitom psal sám, stejně jako připravoval scénky do pořadu. A některé z nich se staly naprosto legendárními.
První muž československé zábavy
Většina z nás si Vladimíra Dvořáka pamatuje právě z Televarieté. Ale to bychom mu křivdili. Hodně let byl totiž šéfredaktorem Hlavní redakce zábavných pořadů Československé televize a stál za vznikem celé řady estrád a hudebních pořadů.
Jen díky němu vznikla pěvecká show pro neobjevené talenty Zpívá celá rodina, vytvořil Silvestry Vladimíra Menšíka a vymyslel třeba i pořad Kdo s kým, o čem, pro koho, který moderoval s kolegou Luďkem Nekudou.
„On měl jeden čas velké postavení, velké slovo. Rozhodoval o tom, kdo bude a nebude na televizní obrazovce,“ řekla o něm později herečka Helena Růžičková.
Později už pracoval jen jako dramaturg a moderátor. Jeho kariéra totiž vzala za své právě v době rozkvětu Televarieté – ačkoliv se mu do něj podařilo prosadit Bohdalovou, která dostala od komunistů „stopku“ kvůli trezorovému filmu Ucho, tak on sám ve straně nebyl. A vstoupit od ní nehodlal. Proto byl v roce 1976 z vedoucí funkce odvolán. Přesto se v roce 1982 dočkal ocenění Zasloužilý umělec.
A když měl Vladimír Dvořák trochu víc volna? Věnoval se rodině nebo psal písňové texty – spolupracoval s orchestrem Karla Vlacha a různými hudebníky a v jeho hlavě se zrodily písně jako Vzpomínky mi zůstanou, Váš dům šel spát, Píseň pro Kristýnku nebo Rolničky. V roce 1991 vyšla jeho vzpomínková autobiografie Všechny náhody mého života. V roce 1996 vstoupil do televizní „dvorany slávy“.
Vladimír Dvořák byl dvakrát ženatý, z prvního partnerství se narodila dcera Hana a syn Vladimír. V druhém manželství vyženil dceru Janu.
Na jaře roku 1994 utrpěl Vladimír Dvořák těžký úraz nohy, na přechodu pro chodce jej srazilo auto. I přes vážné následky se na své milované jeviště dokázal vrátit a pokračovat v natáčení dalších Televarieté.
Na Vánoce roku 1999 byl herec hospitalizován pro závažné potíže se srdcem. Vladimír Dvořák zemřel v Praze, 28. prosince 1999. Snad symbolicky tak krátce před Silvestrem, kterých v televizi tolik připravil.
Zdroje: csfd.cz, krajskelisty.cz, iprima.cz, kinotip2.cz