Smutné poslední dny Vladimíra Menšíka: Bezvědomí se střídalo s dušením a bolestí
Někteří herci natočí jediný film a pak se na ně zapomene. Někteří jsou oblíbení. A někteří se stanou legendou. Příkladem takového člověka je rozhodně i Vladimír Menšík. Tento nezapomenutelný umělec však opustil svět předčasně, a to v pouhých 58 letech. Jeho poslední dny byly velmi náročné jak pro něj, tak pro jeho blízké.
Vladimír Menšík se narodil v Ivančicích na Moravě. Jeho první rolí na prknech, jež znamenají svět, byla brambora ve školním představení nazvaném Zelenina je zdravá. Malému Vladimírovi bylo tenkrát sedm let, ale na své první veřejné vystoupení pravděpodobně nezapomněl až do smrti.
Představení totiž nedokončil. Krátce před ním snědl několik zelených jablek a napil se ze studny. Následně dostal silný průjem a z jeviště musel odejít. Je jasné, že tento zážitek z paměti jen tak nemohl vymazat. My si Menšíka ovšem už navždy budeme pamatovat z filmů jako Lásky jedné plavovlásky, Všichni dobří rodáci nebo Pane, vy jste vdova.
Kouřil od sedmi let
Na předčasný a opravdu neveselý konec Vladimíra Menšíka, všemi milovaného umělce a komika, měl pravděpodobně velký vliv jeho životní styl. Již v dospívání se u něj projevovalo astma, které mu způsobovalo výrazné dechové potíže. Navíc herec v jednom z rozhovorů přiznal, že s cigaretami začal v pouhých sedmi letech, kradl je tajně otci.
V dospělosti dokázal vykouřit i osmdesát cigaret denně. A to v kombinaci s alkoholem a nejrůznějšími léky, nejen na astma, samozřejmě vykonalo svou službu.
Až do úplného konce měl osobní doktorku
Velkou podporou co se zdravotního stavu týče byla Vladimírovi jeho osobní lékařka Zdena Lipárová, která později léčila i například Václava Havla. Jezdila za Menšíkem po celé republice a byla takovým jeho andělem strážným. Kdykoliv se mu udělalo nevolno, ihned volal Lipárové. Ta za ním jednou dojela sanitkou i na Slovensko.
O konci oblíbeného komika se Lipárová rozpovídala v dokumentu Tajemství Vladimíra Menšíka. „Chodila jsem s ním i na natáčení. Seděla jsem stranou a ve stříkačkách jsem už měla připravené léky, abych to nezdržovala,“ uvedla. Rovněž prozradila, že se svými nemocemi a koncem života byl Menšík smířený.
Nejvíce se o něj podle slov lékařky starala jeho dcera Martina, která mu možná svou obětavou péčí konec života přece jen trochu oddálila.
Před smrtí odcestoval do Brna
Těsně před svým koncem Menšík odcestoval do Brna. Jeho osobní lékařka mu to vymlouvala, protože se jeho stav povážlivě zhoršoval a jeho astmatické záchvaty byly čím dál častější. On se ovšem chtěl postarat o svou maminku, které každý měsíc posílal peníze na přilepšenou. Slavila totiž narozeniny. Vladimír jí tenkrát přivezl peníze na celý rok.
Synovec Petr Svozil popsal jeho poslední dny
Když dorazil ke své mamince Andělce, na první pohled prý bylo poznat, že mu není ani trochu dobře. Měl s sebou velký kufr s léky, a ačkoliv měl mít v Brně večer vystoupení, musel ho odříct. Jeho poslední dny mohl vidět i synovec Petr Svozil, který poskytl deníku Ahaonline svůj pohled.
„Byl v hrozném stavu. Aplikoval si do kanyly střídavě stříkačky antihistaminik s těmi na povzbuzení srdce. Když si vzal léky na astma a sedativa na bolesti, usínal, nebo téměř upadal do bezvědomí. Pak si vzal léky na povzbuzení srdce, ale za chvíli se zase dusil a naříkal bolestí. To se periodicky opakovalo. Přitom ještě bral léky na bolesti žaludku. Nemohl jíst, všechno, co snědl, vyzvracel. Těžko posoudit, zda si touto samoléčbou spíš neubližoval. Možná vícenásobně překračoval přípustné maximální dávky léků,“ popsal Svozil.
V den, kdy měl mít v Brně vystoupení, se cítil podle jeho synovce opravdu mizerně a prakticky celý den prospal. V noci ovšem od bolesti spát nemohl a stále jen naříkal. Ráno se rodina rozhodla, že bude nejlepší ho nechat odvézt do nemocnice. Následně byl hospitalizován u Sv. Anny, kde se mu dostalo skutečně té nejlepší péče.
Svou poslední návštěvu a rozloučení stihl i jeho syn Petr. Vladimír Menšík mu kladl na srdce, aby pozdravoval maminku, a nakonec mu daroval něco na památku. „Tu máš, Peťko, hodinky, vypadají pěkně…“ To byla pravděpodobně jedna z posledních věcí, které svému synovi řekl.
Menšík naposledy vydechl 29. května 1988. Osudným se mu stal žaludeční vřed, který praskl. Herec pak následně začal krvácet do břicha. Vzhledem k jeho astmatu nemohl ani pořádně dýchat.
Poslední rozloučení a místo odpočinku
Pohřeb a rozloučení následně proběhlo 8. června v Dvořákově síni Domu umělců v Praze. U jeho rakve se státní vlajkou stála čestná stráž a jeho nejbližší přátelé a rodina. Rozloučit se s ním však přišly stovky lidí z řad veřejnosti. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Jiří Sovák na něj zavzpomínal ve své knize
Vzpomínku Menšíkovi věnoval jeho kamarád a kolega Jiří Sovák ve své knize Dík za váš smích. Vzpomínal na jeho neutuchající humor, který ho neopustil ani v těžkých chvílích, i na to, jak se s Vladimírem pracovalo.
„Měl jsem pro Menšíka velkou přitažlivost v tom, že jsem disponoval fantazií a on se ode mě odrážel jako míč. Filmové štáby se těšily, když jsme měli přijet na plac. Vyhlížely, protože věděly, že jakmile se dostavíme, dostaví se sranda. Pravda ale taky je, že se říkalo, že Menšíka se Sovákem obsadí jen režiséři pevných nervů,“ uvedl.
„Nedokázal utlumit žádnou šanci pro srandu. Ani ve výrazně smutných chvílích. Menšík jednou seděl v kuchyni u své babičky na Moravě a stařenka najednou povídá: Laďušenko, podívej, jak se ten náš staříček dneska pěkně usmívá! Láďa se otočí a povídá: No jo, ale takhle se bude usmívat už furt. Je mrtvej! Babička tedy poprosila Ládíka, aby jí pomohl dědečka převléct do černého, ale měla strach, že se ještě probudí, a dělala si starostí s tím, co mu řeknou. Vladimír jí odpověděl: No co bychom mu povídali? Že jde do divadla,“ vzpomínal Jiří Sovák.
Zdroj: csfd.cz, ahaonline.cz, blesk.cz, dama.cz, idnes.cz, extra.cz, lifee.cz
