Ota Kraus: Otec slavného moderátora přežil dva roky v pekle Osvětimi. Ke konci života záhadně zmizel

Jan Kraus je v současné době jedním z nejznámějších českých moderátorů. Co možná ale tak úplně známé není, je fakt, že jeho otec Ota Kraus byl známý spisovatel, který za války pobýval v několika koncentračních táborech. Podařilo se mu sice v tomto pekle přežít, ale závěr jeho života je opředen záhadou. Jednoho dne odešel na procházku a už se nikdy nevrátil.

Otec moderátora Jana Krause Ota pocházel ze židovské rodiny. Narodil se 7. září 1909. V dětství ho rodiče sice nechali pokřtít, ale podle osobních dokumentů nadále zůstával židem, a to mu později velmi zkomplikovalo život.

Ota Kraus začínal jako zámečník

Ota Kraus žil s rodiči na venkově kousek od města Tábor. Rodiče spravovali místní statek a Ota začal v šesti letech navštěvovat základní školu v Táboře. Později se vyučil zámečníkem a dělníkem technického zaměření. Tenkrát ale nemohl tušit, že právě povolání zámečníka mu v Osvětimi zachrání život.

Po absolvování vojenské služby pracoval jako prodavač součástek ve firmě Rádio Fusek. Tady se seznámil s majitelem firmy, vynálezcem a politikem Eduardem Fuskem. Ve své první práci také poznal svou budoucí ženou Boženou Vlasákovou.

Zatčení a transport do koncentračního tábora

Ačkoliv se jak Ota Kraus, tak Eduard Fusek rozhodli již prakticky od počátku okupace angažovat v protinacistickém hnutí, Fuskovi se podařilo vyhnout vězení. Kraus takové štěstí neměl. V roce 1940 ho gestapo podezíralo z distribuce radiosoučástek určených k výrobě ilegálních vysílaček. Ve stejném roce byl následně zadržen a obviněn mimo jiné také z distribuce časopisu V boj. Jednalo se o periodikum s protiněmeckým obsahem.

Kraus byl několikrát vyslýchán v Petschkově paláci (hlavní úřadovna gestapa na našem území). Na základě výslechů byl zatčen a putoval do vazby věznice Pankrác. 

V knize Rodinný sjezd, kterou napsal v dospělosti jeho syn Ivan, je dokonce k přečtení jeho zatykač, ve kterém stálo: „Pan Kraus, povoláním technický úředník, bytem v Praze, ohrožuje podle zjištění státní policie svým chováním trvání a bezpečnost Protektorátu, neboť je naléhavě podezřelý z protistátních piklů, a lze očekávat, že svobody zneužije k tomu, aby podstatně rušil klid, pořádek a pokrok zdárného vývoje v zemi.“

Z vazby na Pankráci putoval napřed do ghetta v Terezíně, poté do koncentračního tábora Dachau. Nejdelší dobu, celé dva roky, strávil ovšem ve vyhlazovacím táboře Osvětim. A právě tady mu jeho řemeslo zámečníka zajistilo přežití. 

Oprava kliky mu zachránila život

V Osvětimi potkal Ota Kraus svého pozdějšího kolegu a kamaráda Ericha Kulku, se kterým vymysleli vskutku geniální plán, jak přežít v extrémně náročných podmínkách koncentračního tábora. Jednoho dne si sehnali šroubovák a kus drátu. Poté opravili společně rozbitou kliku u jednoho z baráků. Jednali tak z vlastní vůle, nikoliv na rozkaz někoho z dozorců.

Ovšem jak na dozorce, tak na příslušníky SS udělala jejich zručnost dojem a dovolili jim následně zřídit malou dílnu, která bude sloužit pro opravy a údržbu tábora. Dílna se postupně rozrůstala a přijímala další dělníky z řad vězněných. Díky své šikovnosti a vstřícnému přístupu byli postupně zcela vyjmuti z dalšího pracovního procesu v táboře, a to jim zajistilo přežití. 

Měli pro svou práci daleko lepší podmínky, přežili velkou epidemii tyfu v roce 1943 a navíc byli pro chod Osvětimi nepostradatelní, a proto se vyhnuli vyhlazovacím procesům.

Utekl z pochodu smrti

Otovi rodiče byli také převezeni do Osvětimi, a to v říjnu roku 1944 v posledním transportu z Terezína. Bohužel byli hned po svém příjezdu, tak jako stovky dalších, posláni do plynové komory. Sám Kraus byl pouhé dva dny po jejich smrti zařazen do pochodu smrti. Podařilo se mu ale využít nastalého zmatku a utéct.  

Z Osvětimi v ten den putovalo přibližně 66 tisíc vězňů do Wodzisławi, kde je čekaly další transporty. Když vezmeme v úvahu, že dozorců byly jen desítky, nebylo možné pochod spolehlivě organizovat. Navíc Kraus měl mezi dozorci status spolehlivého člověka, jak jsme psali výše. Vyčkal tedy na správný moment a v nestřeženém okamžiku rychle naskočil do náhodného vlaku.

Tento vlak mířil do tábora Sachsenhausen. To bylo další obrovské štěstí, protože Osvětim i se všemi přítomnými vězni byla plošně likvidována náložemi a plamenomety. Ze Sachsenhausenu putoval do drážďanského ghetta a do Buchenwaldu, kde byl osvobozen spojeneckými armádami. 

Po válce pomáhal usvědčovat válečné zločince

Po skončení války se Ota Kraus vrátil zpátky ke své manželce Boženě a synu Ivanovi. Ti se během jeho uvěznění museli vystěhovat z Prahy do Libčic. Božena měla velké problémy a žádná česká společnost ji nechtěla zaměstnat.

To především proto, že měl její manžel status nepohodlného občana ohrožujícího Protektorát a byl trestně stíhaný. Božena tedy musela během války pracovat pro německou firmu. 

Ota krátce po válce začal publikovat články o holocaustu a podával veřejná svědectví o svém pobytu v koncentračním táboře i o tamních podmínkách. Pomáhal také usvědčovat válečné zločince. 

Po narození dcery Elišky však rodina Krausových získala byt na Letné v Praze, konkrétně v Klášterní ulici. Postupně se rozrostli také o další potomky. Na svět přišli Krausovi synové Michael a Jan a dcera Kateřina.

Ota Kraus je také autorem několika knih o holocaustu, z nichž nejznámější je Továrna na smrt. Na této knize spolupracoval s Erichem Kulkou, kterého v Osvětimi poznal.

Na konci života záhadně zmizel

Ve stáří trpěl Ota Kraus Alzheimerovou chorobou, která způsobovala jeho stále větší dezorientaci. V posledních letech života byl navíc v péči ošetřovatelky. V červenci roku 2001 se sám vydal na procházku, ze které se už nikdy nevrátil. Bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání. 

O jeho zmizení informoval v roce 2001 mimo jiné také deník Blesk. Veřejně se k této události vyjádřil jeho syn Jan Kraus, který pro Blesk uvedl: „Útěky má tatínek zřejmě zakódované hluboko v podvědomí. Utíkal už kdysi dávno z koncentráku. Vzpomínal na něj pár dní předtím, než zmizel, když jsme spolu pili kávu a baštili štrůdl v kavárně u Lorety. Chlubil se, jak to všechno zvládal a nikoho se na nic nemusel ptát.“

Toho dne, kdy Ota Kraus zmizel, prý čekal se svou ženou na ošetřovatelku. Když manželka v půl deváté odemkla vchodové dveře, Ota ji vystrčil z bytu. Volala za ním, ať počká venku, že půjdou společně na procházku. Během pěti minut ovšem zmizel zcela beze stopy.

Navzdory tomu, že pro Krausovi intenzivně pátrali jak příbuzní, tak policie, nalezen byl o rok později, a to v Praze na Hloubětíně, bez známek života. Po ohledání bylo vyloučeno cizí zavinění. Okolnosti jeho smrti však zůstaly navždy nevyřešené.

Zdroj: databazeknih.cz, csol.cz, holocaust.cz, pozitivni-noviny.cz, blesk.cz