Z komedie Vrchní, prchni! komunisté nakázali vystřihnout nejvtipnější scénu celého filmu. Sešly se v ní slavné české hvězdy
Kultovní komedie Vrchní, prchni! je plná vtipných scén, z nichž mnohé jsou dnes již notoricky známé. Málo se ale ví o tom, že původně jich mělo být o jednu více. V té si zahrála skutečná herecká esa a mohla se stát zlatým hřebem snímku. Bohužel se ale nezdála tehdejšímu režimu, a tak musela být nakonec vystřižena.
Hlavní postavou filmu Vrchní, prchni! je falešný číšník Dalibor Vrána v podání Josefa Abrháma. Ten v přestrojení za vrchního v podnicích večerní Prahy kasíruje hosty a posléze se svým lupem mizí ve tmě.
Ve zmíněné vystřižené scéně se měl vypravit do divadelního klubu, kde hodlal obrat známé umělce. Netuší ale, že herci a další pracovníci divadel jsou zvyklí nechávat si psát útratu na účet. Ten obvykle srovnají na konci měsíce, případně po výplatě. Tento plán mu tak nevyjde.
Tvůrčí duo Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, které za filmem stojí, dokázalo přesvědčit skutečně významné herce, aby se v této scéně blýskli. „Sehnali jsme plejádu hereckých es ochotných zahrát nám sebe samotné. Po nazkoušení jsme scénu natočili a těšili se, že to bude třešnička filmu,“ prozradil kdysi Smoljak.
Vrchní, prchni! přišlo o skvělé obsazení
Jednalo se o jména jako Vladimír Menšík, Radoslav Brzobohatý nebo Jiřina Bohdalová. Bohužel se mezi nimi ale objevil také jeden umělec, kterého komunistický režim – mírně řečeno – neměl vůbec v oblibě.
„Problém byl v tom, že mezi přítomnými byl i Jiří Suchý. A to byl průšvih,“ popsal pro Blesk filmový historik Pavel Taussig. Zmíněný herec tehdy ležel v žaludku Ludvíku Tomanovi, který měl ve věci cenzury tehdy hlavní slovo.
Suchý měl v divadelním klubu sedět u stolu s Vlastimilem Brodským a jeho tehdejší manželkou Janou Brejchovou. Byl to také on, kdo se měl s Daliborem Vránou dohadovat o platbě své útraty, kterou si chtěl nechat napsat na účet.
„A kvůli němu to tehdejší ústřední dramaturg Ludvík Toman nařídil vystřihnout,“ uvedl Taussig. Zmíněný funkcionář z Barrandova totiž Suchého neměl v lásce, a to proto, že podepsal manifest Dva tisíce slov.
Následky byly pro Jiřího Suchého vážné. Dlouhých patnáct let se tak nesměl na Barrandově ukázat a mohl se věnovat pouze divadlu. Kromě toho nemohl v Semaforu vykonávat svou dosavadní funkci ředitele. Vkročit nesměl ani do televize a nebylo mu umožněno vydávat knihy.
Nejen Vrchní, prchni! – ale také další filmy
Nejedná se ale o jediný slavný film, do kterého ruka cenzury za minulého režimu zasahovala. Podepsala se tak například na slavné trilogii Zdeňka Trošky Slunce, seno. „Nejradši mám dvojku, Pár facek, protože tu jsem mohl točit, jak jsem chtěl. V té první mi cenzura vystřihla skoro dvacet minut,“ uvedl pro web Aha! režisér před lety.
„Tehdy na mě řvali, že jsem zesměšnil socialistický dnešek, vesnici a zemědělce, důchodce, všechno. Dokonce byly i návrhy, že bych měl být potrestaný pětiletým distancem,“ šokoval Troška s tím, že se zmíněná část filmu bohužel v archivu nedochovala.
Podobně dopadla také jeho pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci. „Třeba Jírův boj s Řimbuchem byl delší, byli tam hadi, kteří lezli proti němu, nechali jsme tam jen ptáky a ještě kráceně. Bylo mi tehdy soudruhy řečeno, že je to taková hrůza, že by děti omdlévaly v kině,“ prozradil Zdeněk Troška.
Zdroje: Blesk.cz, Ahaonline.cz, Frekvence1.cz, TV Nova
