Horor Spalovač mrtvol komunisté nemohli rozdýchat: Při jeho premiéře musela zasahovat StB
Spalovač mrtvol je jedním z mnoha snímků, které krátce po natočení putovaly do trezoru. A to i přesto, že v něm tvůrci nijak otevřeně tehdejší režim nekritizovali. Co tedy soudruhům vadilo?
Kultovní snímek Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli patří mezi vůbec nejlepší filmy, které u nás kdy vznikly. Vypráví příběh pana Kopfrkingla, zaměstnance krematoria, který svou práci má rád možná více, než by se slušelo.
Děj filmu se odehrává ve 30. letech minulého století, kdy Kopfrkingl pomalu propadá nacistické ideologii a postupem času se z něj stává zrůdný člověk, jemuž dělá potěšení lidské bytosti měnit v prach a popel.
Dramatická premiéra
Přestože snímek nijak přímo neodkazuje na socialismus, stoupenci režimu v jeho příběhu viděli jistou paralelu. A tak film zakázali a zamkli ho do trezoru. Než se tak stalo, dostal se film přece jen na plátna kin. Svou premiéru si odbyl 14. března 1969. Nikdo z diváků, kteří do biografu dorazili, ale snímek nezhlédnul celý.
V průběhu projekce totiž do sálu vtrhli příslušníci StB, nechali promítání ukončit a diváky vyhnali. O 4 roky později byl snímek oficiálně vyřazen z distribuce. Důvodem bylo, že je prý příliš morbidní. Obnovené premiéry se pak Spalovač mrtvol dočkal až 1. srpna 1990.
Natáčení přerušila okupace
Spalovač mrtvol se začal natáčet v uvolněné době roku 1968. I díky tomu si jej režisér Juraj Herz tolik pochvaloval. „Já si cením nejvíce Spalovače mrtvol, protože to byl rok 1968 a já jsem měl naprostou svobodu natočit ho tak, jak jsem chtěl. Nikdo mi do toho nemluvil, žádný komunističtí dramaturgové, takže od začátku do konce je to můj film,“ nechal se kdysi slyšet v jednom z rozhovorů.
Pravdou však je, že se natáčení i tak neobešlo bez problémů. Přestože se téměř celý snímek podařilo natočit před 21. srpnem 1968, tedy před okupací, stále nebyl film kompletně hotový. A nastal velký problém. Po okupaci se totiž zcela vytratil představitel hlavní postavy Rudolf Hrušínský.
Ten se údajně ukryl v jedné továrně a bál se natáčení dokončit. Nakonec ho ale vypátrali jeho kolegové, kterým se jej podařilo přesvědčit, aby se k filmu vrátil.
Hrušínský na filmu pracovat nechtěl
Rudolf Hrušínský přitom zpočátku o účinkování ve filmu vůbec nestál. A ani se v něm původně objevit neměl. Ladislav Fuks, autor knižní předlohy, si totiž přál, aby postavu Karla Koprfkingla ztvárnil Josef Somr. Režisér Juraj Herz byl ale přesvědčený o tom, že se do role mnohem více hodí právě Rudolf Hrušínský.
Když mu ale byla úloha nabídnuta, s díky odmítnul. Vadil mu totiž rozsah technického scénáře. V té době technický scénář u většiny filmů čítal zhruba 400 stran. Scénář ke Spalovači mrtvol jich však měl 1200.
Juraj Herz ale nakonec Hrušínského přemluvil. Právě bez Rudolfa Hrušínského si dnes Spalovače mrtvol neumí snad nikdo představit. Je tedy jediným štěstím, že byl kdysi Juraj Herz natolik vytrvalý a nenechal se nesouhlasem Hrušínského zprvu odradit.
Dva konce
Spalovač mrtvol dnes patří k českým kultovním snímkům a snad každý filmový nadšenec jej dobře zná. Málokdo ale ví, že byly pro film natočeny rovnou dva konce.
V tom, který se ve filmu nakonec neobjevil, postava Karla Koprfkingla kráčí po pražské Národní třídě mezi sovětskými tanky. Použití takového záběru bylo ale vzhledem k době nepřípustné, a tak byla scéna kompletně vystřižena a nahrazena.
Dle dostupných informací si k sobě vzal kotouč se zmíněným závěrem tehdejší ředitel Československého státního filmu. A pak se kotouč neznámo kam ztratil. Šance, že by dnešní diváci měli možnost nepoužitý závěr vidět, je tedy zcela mizivá.
Snímek Spalovač mrtvol můžete zhlédnout na Voyo.
Zdroje: csfd.cz, refresher.cz, kinobox.cz
