Skutečný příběh filmového Šarlatána Jana Mikoláška: Léčil i nacisty, prezidenta Zápotockého zachránil před amputací

České filmové drama Šarlatán vzniklo na základě skutečného příběhu. Známý léčitel Jan Mikolášek totiž dokázal zázračně uzdravovat nemocné lidi a pomocí obyčejných bylin léčil nemoci, se kterými si ostatní doktoři nevěděli rady. Tento silný příběh zaujal nejen scenáristu Marka Epsteina, ale také režisérku Agnieszku Holland. Ti se rozhodli natočit o slavném léčiteli film a do hlavní role obsadit jednoho z nejlepších českých herců – Ivana Trojana.

Jana Mikoláška si lidé zapamatovali jako léčitele, který působil zejména za první republiky a po válce. Lehnout si pod jeho čarovné ruce pravidelně přicházelo mnoho známých i obávaných osobností, např. herec a režisér Hugo Haas, vysoký činitel nacistického Německa Martin Bormann nebo komunistický prezident Antonín Zápotocký. Tomu dokonce Mikolášek zachránil nohu před snětí.

O Mikoláškovi se mnoho lidí dozvědělo až díky filmu a knize

Říkalo se mu „zázračný lékař“, ale lidé ho označovali i za lidového léčitele. Pro někoho to však byl jen obyčejný šarlatán a trnem v oku byl Jan Mikolášek hlavně novinářům a komunistům, kteří jej měli za zloděje a podvodníka. Pro svůj unikátní talent uzdravovat lidi pomocí bylinek byl Mikolášek v padesátých letech jeden z nejvlivnějších mužů své doby. Měl slávu i peníze. Protože byla jeho léčitelská síla opravdu nevídaná, stály se u vchodu k jeho domu fronty. Pacienty Mikolášek léčil do rána do večera a obdiv si zasloužil hlavně za to, jak přesně dokázal nemocným sdělit jejich diagnózu. Stačila mu k tomu pouze lahvička s močí.

Díky knize Životní příběh Jana Mikoláška – Pravda o slavném českém léčiteli od autora Martina Šulce se o zapomenutém léčiteli dozvěděla spousta lidí. Někteří z nich o jeho existenci neměli sebemenší ponětí. Šulc se začal o léčitele zajímat, když si nechal sestavit svůj vlastní rodokmen. Díky tomu zjistil, že je Mikoláškův prasynovec. Ihned si o svém strýci začal shánět další informace. Po sesbírání potřebného materiálu a fotografií byl pak schopen sepsat knihu, která Mikoláškův život perfektně datuje. Právě to přesvědčilo režisérku Agnieszku Holland, aby o slavném bylinkáři natočila film. Díky filmu se pak další lidé dozvěděli, kdo Jan Mikolášek byl a jaký byl jeho skutečný příběh.

Díky záchraně prezidentovy nohy se Mikoláškovi dostalo nejvyšší ochrany

Když se u Jana Mikoláška objevil vedoucí kanceláře Adolfa Hitlera Martin Bormann, léčitel se rozhodl, že od potíží pomůže i jemu. Díky tomuto rozhodnutí se ale dostal do problémů a riskoval svou pověst. Zachránilo ho pouze to, že později léčil prezidenta Antonína Zápotockého, jehož nohu zasáhla sněť. Jakmile byl prezident zcela zdráv, dostalo se Mikoláškovi ochrany z těch nejvyšších kruhů. Díky jeho péči nemusel prezident podstoupit amputaci nohy.

Nicméně po smrti Zápotockého se začala léčiteli utahovat pomyslná smyčka okolo krku. Komunisté ho ihned označili za podvodníka a šarlatána a nakonec skončil ve vězení. I tam si ale Mikolášek našel své podporovatele. Nakonec se zjistilo, že byl uvězněn neoprávněně, protože byl nařčen z kolaborantství. To se ale nikdy neprokázalo, a tak byl léčitel brzy propuštěn na svobodu. Do vězení se však dostal ještě jednou. Tentokrát za údajné krácení daní a korupci. Byl také obviněn, že své léčivé balíčky plné bylinek prodává za neúměrnou částku. Do karet mu nehrálo ani to, že se pustil do nelegální stavby domu. Za tyto skutky mu byl odebrán veškerý majetek včetně vily v Jenštějně.

Lidé mu říkali „chcankař“

Mikolášek byl skutečným znalcem bylin. Bylinkářství doslova zasvětil celý svůj život. Ve svém domě měl i speciální místnost, kde své bylinky nabízel k prodeji. „Peníze z prodeje bylin si nenechával jen pro sebe. Přispíval například Červenému kříži, díky čemuž mohly nemocné děti vycestovat na ozdravné pobyty,“ řekl webu sumava.cz jeden z historiků.

Léčitel si své postupy musel mnohdy bránit. Pravidelně si jej předvolávala speciální komise, a to zejména během nacistické okupace. Komise před něj postavila lahvičky s močí a on je musel všechny jednu po druhé analyzovat. Výsledky byly fascinující. Správně identifikoval všechny představené vzorky a dokonce i moč zemřelého člověka. „Mikolášek i bez absolvování lékařské fakulty pomohl tisícům lidí. Zčásti na základě jejich víry v uzdravení, některým svými bylinkami. Říkali mu „chcankař“,“ uvedl pro Deník.cz historik Josef Ptáček.

Jakmile Mikolášek přišel o veškerý svůj majetek, v šedesátých letech už žil na pomezí chudoby. Zemřel v objetí svých přátel v roce 1973. Bylo mu 83 let.

Zdroje: luxor.cz, seznamzpravy.cz, krajskelisty.cz, denik.cz