Jan Werich si postavil pohádkovou chatu na Šumavě. Inspiroval se Karafiátovými Broučky, před prahem rybařil
Jan Werich patřil k nejoblíbenějším a také nejoceňovanějším tuzemským hercům, divadelníkům a humoristům. Většinu života strávil v Praze a miloval svou vilu na Kampě. Ale když mohl, utíkal za klidem na Šumavu, kde si pořídil malebnou chaloupku. Relaxoval v ní a doslova před jejím prahem s chutí rybařil. Ve Velharticích ji můžete vidět dodnes.
Před televizní kamerou stanul Jan Werich poprvé už ve svých 25 letech. V tutéž dobu začal psát divadelní hry a vzápětí šel z role do role. Patřil k nejslavnějším prvorepublikovým hercům a divadelníkům. Díky tomu si vydělával víc než mnozí jeho kolegové a života hvězdy si uměl naplno užívat. Proslul například tím, že za svůj život vystřídal asi 30 aut. A slavná byla i jeho honosná vila na pražské Kampě, která vlastně nebyla tak úplně jeho.
Když toho ale na Wericha bylo moc, utíkal pryč od lidí, do přírody. A své vysněné místo našel už před 2. světovou válkou na Šumavě, v obci Velhartice. Právě do malebného okolí říčky Ostružné se naprosto zamiloval a rozhodl se, že tady prožije svůj „druhý život“.
Jan Werich koupil pozemek a stavěl
Na místě, kde dnes stojí slavná Werichova chata, tenkrát nebylo zhola nic. Jen kousek louky mezi malebnou horskou říčkou a mlýnským náhonem. Werich si mohl koupit jakoukoliv chatu a prakticky kdekoliv, ale rozhodl se, že si ji postaví sám a právě tady.
Jeho manželka Zdena se tehdy domluvila s místním mlynářem, jemuž pozemek patřil, že jim parcelu prodá. Zaplatili za ni rovných 27 335 československých korun. A slavný herec si vyhrnul rukávy a začal stavět svůj šumavský ráj.
Ačkoliv se říká, že se při stavbě inspiroval chaloupkou z Broučků Jana Karafiáta, o pomoc s návrhem své budoucí chaty Jan Werich požádal známého architekta Františka Zelenku. Ne náhodou šlo o jeho kolegu z Osvobozeného divadla, kde tehdy Zelenka pracoval jako šéf výpravy.
Zděná chata, jejíž dominantou je kamenný komín, vznikla v roce 1938. Část zdi je dřevěná a má stylové zelené okenice. Werich se nijak nesnažil, aby jeho venkovské sídlo vynikalo, bylo extravagantní nebo jinak rušilo ráz šumavské krajiny – chtěl, aby jeho chata dokonale zapadla do místní přírody. A to se mu i s vynaložením jeho vlastních sil podařilo.
Údolí štěstí
Jan Werich byl vášnivým rybářem. A i proto se do tohoto kousku přírody zamiloval. Velmi často seděl na břehu říčky a rybařil. Tenkrát byla Ostružná ještě plná pstruhů – ty už v ní dnes nenajdete. Stejně tak tady odpočíval, četl, psal a setkával se s místními lidmi i se svými přáteli a kolegy. Kromě svého souseda mlynáře měl prý Werich velmi dobrý vztah s místním farářem.
Na chatě pobýval jak často to jen šlo. S láskou o ní hovořil jako o „Údolí štěstí“. A shodou okolností byla jeho zbožňovaná chata i posledním místem, které ve svém životě spatřil – právě tady totiž na konci října 1980 omdlel a po převozu do nemocnice ve svých 75 letech zemřel.
„Já si až teď ve stáří vlastně uvědomuju, jak noblesní byl, jak fajn chlap to byl i tehdy, v tom svinským období života, kdy člověka nechává tělo na holičkách,“ vzpomínal na Wericha po jeho skonu herec Jiří Sovák.
Navštivte Werichovu chatu
Ačkoliv od náhlé smrti Jana Wericha uplynulo už neuvěřitelných 44 let, jeho chata dál stojí. A pořád vypadá stejně malebně jako tenkrát. Když před ní stanete, budete mít pocit, že Werich na vás každou chvíli musí vyhlédnout z okna.
K chatě se dá volně dostat, nestojí za žádným neprostupným plotem. Najdete ji nedaleko Velhartic u Ostružné a vede k ní dokonce naučná stezka. Příjemnou procházkou o délce 4,5 kilometru můžete dojít od velhartického hradu až k Werichově chatě a zavzpomínat tu na všechny jeho nezapomenutelné role.
Až dovnitř se samozřejmě nedostanete. Nicméně chata pořád zůstala v rodině a dědici ji nikdy neprodali. Současnou majitelkou je Zdeňka Hulíková, která kdysi měla přezdívku Fanča – tedy Werichova milovaná vnučka.
Zdroje: idnes.cz, kudyznudy.cz, dotyk.cz
