Kvíz: Otestujte se, jak dobře znáte nejlepší české normalizační komedie

Mezi nejslavnější české scenáristy a herce patří bezesporu Zdeněk Svěrák. Ten se v nedávném rozhovoru rozpovídal o pravidlech filmování během normalizace. V náročné a politicky nebezpečné době mu jako psychoterapie pomohlo hlavně psaní deníku. V něm se Svěrák vyznal i z toho, že za to, aby vůbec mohl hrát divadlo, musel platit. Co o českých normalizačních filmech říkáte vy? Který je váš nejoblíbenější?

Zdeněk Svěrák čelil společně s kolegou Ladislavem Smoljakem během normalizace velkému tlaku „seshora“. „Je dohodnuto, že každý herec zaplatí při představení technikům patnáct korun, aby se klukům spolupráce s námi zaplatila,“ napsal herec do svého deníku. „A tak vlastně nejen že od 1. ledna hrajeme zadarmo, ale ještě za každé představení platíme,“ stálo v něm dále. Nad zápisky z roku 1975 kroutí Svěrák hlavou dodnes.

Každé divadelní vystoupení, každé plánované natočení filmu musela za normalizace předem schválit KSČ. I z tohoto důvodu skončilo mnoho rozpracovaných filmových projektů takzvaně „v šuplíku“. Dlouhá léta se například vůbec nevědělo o filmu Ucho v hlavní roli s Radoslavem Brzobohatým. Komunistická strana měla totiž s tímto snímkem velké politické problémy.

Některé filmy čekaly na svou premiéru i desítky let

Doba, kdy politická strana zakazovala tvůrcům bez dovolení natáčet filmy, je naštěstí už dávno pryč. Některé snímky nám ale i po letech dokazují a připomínají, jak se někteří režiséři nebáli vyjádřit své názory skrze své filmy. Některé z nich se premiéry dočkaly až po desítkách let. Jedná se např. o již zmiňovaný snímek Ucho, který v roce 1968 natočil Karel Kachyňa. Psychologické drama točící se kolem ministerského náměstka se premiéry dočkalo až v roce 1990.

Další snímky, které byly komunistickým režimem zakázány, jsou následující:

Bílá paní (1965), Ať žije republika (1965), O slavnosti a hostech (1966), Farářův konec (1968), Spalovač mrtvol (1968), Všichni dobří rodáci (1968), Žert (1968), Skřivánci na niti (1969) a Smuteční slavnost (1969). Všechny tyto filmy však mají jedno společné – baví a fascinují české diváky dodnes.

Na streamovacích platformách Češi nejčastěji sledují normalizační komedie

Evropský průzkum, na kterém se podílel tým z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, ukázal, že čeští diváci na většině streamovacích platforem nejčastěji sledují normalizační komedie. Souviset to může s jejich silnou postsocialistickou nostalgií. Klasický český divák si totiž dle výzkumu rád připomíná starou dobu, dětství a zážitky s ním spojené, a to i navzdory tomu, jak politicky těžká tato doba byla.

V Československu ukončila invaze sovětských vojsk v roce 1968 období nové umělecké vlny. V té době vznikly výborné snímky jako např. komediální drama Černý Petr (1963) režiséra Miloše Formana. Brzy poté se u nás objevily i tzv. normalizační komedie, apolitické filmy, které však byly vytvářeny v souladu s ideologií vládnoucí strany. Značné popularitě se těšily i satirické komedie, které natáčeli např. režiséři Jiří Menzel nebo Ladislav Smoljak.

Oblíbené byly také komedie obsahující nadpřirozené a pohádkové prvky, jako např. Dívka na koštěti.

Rodinná komedie Na samotě u lesa je dokonce ohodnocena jako 75. nejlepší komedie českých hodnotitelů na filmovém webu ČSFD. Získala celých 88 % pozitivního hodnocení a stejně jako většinu normalizačních komedií i tento snímek natočila slavná umělecká dvojice Svěrák-Smoljak v čele s režisérem Jiřím Menzelem. I po všech těch letech Svěrák stále s úsměvem vzpomíná na to, jak si Menzel škodolibě užíval natáčení scény s padáním lehátka. Lehátko totiž režisér sám ovládal pomocí provázku.

Kvíz: Otestujte se, jak dobře znáte nejlepší české normalizační komedie!

V následujícím kvízu se můžete otestovat, jak dobře znáte nejlepší české normalizační komedie. A hlavně se nezapomeňte brzy na některou z nich znovu podívat.

V komedii Kulový blesk zazní jedna kultovní hláška: 

a) Máňa říkala, že to není směroplatný!

b) Chlapi, nelejte to pivo z voken!

c) No nazdar, von jede taky Mates!

2. Lyrická komedie natočená Jiřím Menzelem Postřižiny je natočená podle knihy:

a) Jana Nerudy

b) Bohumila Hrabala

c) Michala Viewegha

3. Roli přísného policisty ztvárnil v komedii Vrchní, prchni herec:

a) Bedřich Prokoš

b) Jiří Kodet

c) Alexej Pyško

4. Komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! vznikla v roce:

a) 1974

b) 1969

c) 1980

5. Daniela Kolářová a Zdeněk Svěrák si v komedii Na samotě u lesa zahráli manžele:

a) Komárkovy

b) Lavičkovy

c) Urbánkovy

6. Ve filmu Vesničko má středisková zazní v televizi píseň:

a) Karel nese asi čaj

b) Pražákům těm je tu hej

c) Praha už volá

7. Postavu Outratové hraje v komedii Marečku, podejte mi pero:

a) Iva Janžurová

b) Milena Dvorská

c) Míla Myslíková

8. Zabil jsem Einsteina, pánové… je komedie zaměřená na téma:

a) cestování v čase

b) návrat do minulosti

c) politické vraždy

9. Postavu Kačenky hraje ve filmu S tebou mě baví svět malá herečka:

a) Marta Buchtíková

b) Zuzana Gutheisová

c) Zdenička Studenková

10. Tuto komedii režíroval Václav Vorlíček v roce 1970. Stěžejním motivem filmu je záměna těl a jmenuje se:

a) Zítra to roztočíme, drahoušku!

b) Pane, vy jste vdova!

c) Dívka na koštěti

11. V pohádce Dívka na koštěti si postavu Mikyho Rouska zahrál v té době začínající herec:

a) Josef Bláha

b) Jan Hrušínský

c) Jan Kraus

12. Satirická komedie Zítra vstanu a opařím se čajem režiséra Jindřicha Poláka byla inspirována vědeckofantastickou povídkou:

a) Jiřího Gaislera

b) Jana Zábrany

c) Josefa Nesvadby

Jak jste si vedli? Podělte se o svůj výsledek v komentáři.

Správné odpovědi:

1a, 2b, 3c, 4a, 5b, 6c, 7b, 8a, 9a, 10b, 11c, 12c.

Zdroje: rozhlas.cz, resfresher.cz, ejo.cz