Herec Josef Dvořák aktivně donášel: V hledáčku slavného vodníka se ocitl Suchý i Chytilová

Šokující odhalení o oblíbeném herci Josefu Dvořákovi otřáslo před lety českou veřejností. Dokumenty, které získala MF DNES, potvrzují, že byl Dvořák tajným spolupracovníkem komunistické Státní bezpečnosti (StB). V archivech bývalé Státní bezpečnosti je vedený jako důvěrník s krycím jménem „Komik“. Mezi lety 1979 a 1981 se měl setkat s příslušníky StB celkem jedenáctkrát.

Během těchto setkání Dvořák udával svého kolegu z divadla Semafor Jiřího Suchého. Podle spisů StB označoval Suchého jako „sobce, podrazáka a vyděrače“.

„Pokud má někdo větší talent než on, musí divadlo opustit,“ řekl Státní bezpečnosti. Tím splnil plán StB, která chtěla rozporů uvnitř divadla využít k získání nových konfidentů mezi herci.

Informace, které Dvořák poskytoval, zahrnovaly podrobnosti o připravovaných představeních, osobních konfliktech v divadle a dokonce i intimnosti ze života některých osobností, například režisérky Věry Chytilové:

„Se svým manželem Jaroslavem Kučerou žije pouze ve formálním manželství a udržují ho jenom proto, že lpí na svých dětech. Rovněž zde hraje velkou úlohu otázka majetku, který je značný. … Jinak mezi nimi dochází k častým rozporům také proto, že Kučera udržuje poměr s mladými dívkami.“ (30. 8. 1979)

Zrada v Semaforu

Dvořákovy zprávy StB byly velmi podrobné a měly sloužit k získání dalších konfidentů mezi herci. Jednou z významných událostí, o které Dvořák informoval, byla premiéra jeho hry Třešňová alej v červnu 1979. Tvrdil, že Jiří Suchý skoupil většinu vstupenek a obsadil divadlo svými přáteli, což údajně vedlo k neúspěchu premiéry mezi diváky. Navíc měl Suchý údajně své přátele navádět, aby o hře rozhlašovali, že má protisocialistický obsah.

Státní bezpečnost si velmi cenila Dvořákovy vstřícnosti a jeho zprávy využívala ve svazku „Egoista“, který vedla proti Jiřímu Suchému. Příslušníci StB dokonce Dvořáka ocenili za to, že sám projevil zájem se s nimi opět setkat a poskytovat další informace.

Čest vaší práci!

Jak na tato obvinění reaguje samotný Josef Dvořák? Na přímé otázky reportéra MF DNES tehdy reagoval rozčileně a odmítl je komentovat. Později poslal zprávu, ve které tvrdil, že StB jej kontaktovala dvakrát a on „kolaboraci“ v obou případech razantně odmítl. Zároveň se snažil zažertovat: „ČEST VAŠÍ PRÁCI. Josef Dvořák, major StB v. v.“. Přesto opakovaně odmítl poskytnout rozhovor a vyjasnit tak své skutečné jednání s StB.

Nežádoucí pozornost

Mezi nejvíce znepokojující události patří schůzka 2. dubna 1980, kdy Dvořák předal policii „protistátní“ časopis Spektrum, který se v divadle objevil a který „vychvaluje kapitalistický způsob života“. Tato informace naznačuje, že Dvořák byl ochoten StB poskytovat materiály, které mohly být použity proti jeho kolegům a přátelům.

(O Suchém) „Hry, které píše, jsou určeny pouze pro jeho uplatnění, a pokud má někdo talentovanější větší úspěch něž on, musí divadlo opustit. … Má velké příjmy z autorských práv (např. z Kytice je to Kčs 750 000,-) a dále má měsíční plat asi Kčs 4000 a za 1 vystoupení na zájezdě Kčs 700,- . Suchý je milionářem.“ (23. 3. 1979)

„Suchý jasně řekl, že pro oba není v divadle místo. Zdůvodňoval to také tím, že zatímco Dvořák prosazuje to, že je třeba diváka bavit, Suchý produkuje samé hry, kde se objevují různé narážky a invektivy proti socialistické linii.“ (23. 3. 1979)

Reakce okolí

Divadelní kolegové, kterých se spor mezi Dvořákem a Suchým bezprostředně netýkal, novým informacím nevěřili. Například Jiří Krampol, který v Semaforu vystupoval ve skupině Miloslava Šimka, prohlásil, že o žádném udávání nikdy neslyšel a ani nevěří tomu, že by se k něčemu takovému Dvořák snížil, protože je nesmírně čestným člověkem. Zároveň přitom nepřímo popřel pravdivost Dvořákových udání: „Suchý sice dával najevo, že o nás v divadle nestojí, ale nikdy by nedělal podrazy s cílem nás ze Semaforu vyštvat,“ říká o předrevolučním období Krampol.

Informace, které Dvořák StB poskytoval, postavení Suchého zřejmě nezhoršily. Režimem nemilovaný Suchý, mimo jiné signatář petice Dva tisíce slov, už delší čas nesměl být ředitelem „svého divadla“ Semafor, jeho hlas nezněl v rádiu a tvář se nemohla objevovat v televizi. K tomu v mírné formě došlo až koncem „perestrojkových“ 80. let, zatímco Dvořákova setkávání s důstojníky StB spadají do dřívějšího období.

K Suchého noblesnímu stylu patří, že v celé šíři Dvořákovo tehdejší chování po roce 1989 neventiloval a veřejnost jen asi chápala, že když se Suchý znovu stal ředitelem divadla, a Dvořáka vyzval k odchodu, něco nehezkého se mezi nimi muselo stát.

StB ztratila o Dvořáka zájem v listopadu 1981, protože Dvořák prý „radikálně omezil“ vystupování a chtěl ze Semaforu odejít. Ve skutečnosti však z divadla odešel až roku 1990. „Padáka“ dostal od Suchého nejen on, ale i Miloslav Šimek a Jiří Krampol.

Nevraživost mezi Suchým a Dvořákem trvala dlouhé roky. Nakonec však přece jen zakopali válečnou sekyru a při křtu Dvořákovy knihy v roce 2019 už se zdálo být vše časem zapomenuto. Suchý dokonce svému kolegovi vysekl poklonu: „Na jeho Polednici v Kytici se dodnes vzpomíná. Právem. Opět zabodoval jeho nevšední komediální talent. Nebudu to déle protahovat a shrnu všecko do jedné věty: Josef Dvořák je jedinečný, výjimečný a svůj,“ napsal principál Semaforu do knihy Na kafi s Josefem Dvořákem. Sám herec je tím prý nesmírně potěšen. „Moc si toho vážím! A jsem rád, že právě jeho vyznání v této knize je…“ uzavřel Dvořák.

zdroj: iDNES.cz, plus.rozhlas.cz, Blesk.cz