Jaké byly platy filmových hvězd první republiky: Burian měl závratné honoráře, Mandlová žalostně málo. To nepochopíte!

Prvorepublikové filmy jsou u diváků stále oblíbené, přestože od jejich natočení uplynulo už téměř sto let. Filmy pro pamětníky fascinují dodnes svou noblesou a plejádou skvělých herců, kteří už dávno nejsou mezi námi. Možná vás napadne, že se všichni slavní herci museli mít skvěle. Jenže jejich honoráře byly velmi odlišné. Na jedné straně stáli ti, kterým se podařilo vydělávat pohádkové sumy, na druhé pak ti, kteří si museli přivydělávat na brigádách.

Prvorepubliková doba v kinematografii je rozdělena na dvě části. Většina filmů se odehrává ve 30. letech, ale už předtím se natáčelo mnoho veseloher. Tento žánr byl tehdy nejžádanější, a proto se na něj producenti a tvůrci zaměřovali. První zvukový film se objevil v roce 1927, ale až od 30. let se začaly točit filmy se sociální a společensky závažnější tematikou. 

Burian vydělával obrovské sumy

Propastné rozdíly byly v té době také v honorářích jednotlivých herců. Mezi nejznámější prvorepublikové herce a herečky nepochybně patřili Vlasta Burian a Adina Mandlová. Podle filmového historika a publicisty Pavla Taussiga se nejvíce chodilo právě na filmy Vlasty Buriana, které vydělávaly značné částky.

Burian patřil nejen mezi nejobsazovanější prvorepublikové herce, ale dokázal si vydělat i velmi dobré peníze. Jak prozradil filmový publicista Jaroslav Spěváček, jen první zvukový film Vlasty Buriana vydělal na tehdejší dobu neuvěřitelných 5 milionů korun.

Burian si své peníze dokázal užívat. Miloval luxus a rád se jím obklopoval. Před druhou světovou válkou se těšil obrovské popularitě a žil si nad poměry. U dejvické vily, která byla později znárodněna, si nechal postavit bazén a tenisové kurty. Kupoval si drahá auta, pořádal okázalé večírky a peníze rozhazoval ve velkém. Jen za film Pobočník Jeho Výsosti v roce 1933 inkasoval 270 tisíc korun. V přepočtu na dnešní dobu by tato částka činila kolem deseti milionů korun.

Honoráře byly u jednotlivých herců propastné

Na prvorepublikové hvězdy rád vzpomínal i režisér Otakar Vávra, který se dožil úctyhodných 101 let. „Zdeněk Štěpánek byl nejlepší herec století, byl tragéd, hvězda. Ale ještě populárnější byli herci z veseloher, Theodor Pištěk a Antonie Nedošínská, kteří měli obrovské honoráře – sto tisíc za film, což je na dnešní peníze dva miliony,“ prozradil Vávra v rozhovoru krátce před svou smrtí v roce 2011. Jen pro představu, v té době stála pěkná vila v Praze kolem 50 tisíc. 

Na skvělé peníze si přišel také oblíbený milovník Oldřich Nový. Mezi první ligu ho vystřelil film Kristián v roce 1939, za který inkasoval velmi slušnou částku. „Tehdy jsem dostal 20 000 korun. A to si ani neumíte představit, kolik lidí mi ten honorář závidělo,“ vzpomínal později Nový. V dalších letech však jeho honoráře i popularita nadále strmě stoupaly a později si vydělal až 100 tisíc za film. 

Velmi dobře placenou herečkou v Národním divadle ve 30. letech 20. století byla Olga Scheinpflugová, která si vydělala 70 tisíc ročně.

Mandlová musela na brigádu

Další velké filmové hvězdy tehdejší doby jako Lída Baarová, Adina Mandlová, Věra Ferbasová či Nataša Gollová nedostávaly tak závratné honoráře. Za role získávaly často jen pár tisíc korun. Spisovatel Stanislav Motl, autor knihy Mraky nad Barrandovem, prozradil, že Lída Baarová za své první filmy dostávala honorář maximálně kolem tří tisíc korun, a to i přesto, že hrála vždy jednu z hlavních rolí.

Na mnohem vyšší částky dosáhla až v Německu, kde si v přepočtu na koruny vydělala kolem 70 tisíc za natočený film. Není divu, že jí její české kolegyně záviděly.

Adina Mandlová bezesporu patřila také k nejobsazovanějším prvorepublikovým herečkám. Přestože její hvězda strmě stoupala, její honoráře nikdy nebyly příliš vysoké. Herečka si dokonce musela nějakou dobu přivydělávat. Učila děti z bohatých rodin cizí jazyky, neboť byla velice vzdělaná. „Hrála za minimální honorář,“ popisuje filmový historik Pavel Taussig.

Zita Kabátová se kdysi nechala slyšet, že herečky na place nosily vlastní šaty. „I Národní nebo vinohradské divadlo šilo jen historické kostýmy. Jakmile ale šlo o tzv. salónní repertoár, herečky si šaty šily samy na vlastní náklady,“ popsal teatrolog Jiří Someš.

Zdroj: dvojka.rozhlas.cz, epochaplus.cz, poznatsvet.cz, super.cz, blesk.cz