Sousedčin pes nám dělal ze života peklo, štěkal celou noc. Vymysleli jsme šílený plán, od té doby je klid

Na tom, že je pes přítel člověka, se asi shodne většina lidí. Ovšem i ten nejlepší kamarád může začít být poněkud otravný, pokud neví, kdy přestat. Stejné je to i v případě psů, kteří s oblibou štěkají. Paní Johana z Bratislavy prožila spoustu bezesných nocí kvůli domácímu mazlíčkovi její sousedky, kterého žena často nechávala doma samotného. Nebohé zvíře ze zármutku poté dlouho do noci štěkalo a vylo, a tak v jejich domě nikdo oka nezamhouřil. Naštěstí ale obyvatelé přišli na způsob, jak to vyřešit. 

Paní Johana žije v jednom z bratislavských panelových domů. Na své sousedy si většinou nemůže stěžovat, až na jednu výjimku. O patro výš žije mladá Nela, která vlastní obrovského psa. Plemeno si Johana netroufá určit, rozhodně však bylo přírodou obdařeno skutečně hlubokým a zvučným hlasem. 

A právě v tom je ta potíž. Nela totiž často tráví večery mimo domov a Pluta, jak se její pes jmenuje, většinou nechává doma. Do bytu se vrací až v nočních hodinách a její čtyřnohý přítel mezitím oblažuje celou partaj svým štěkotem a teskným vytím. 

„Když se to stalo párkrát, mávla jsem nad tím rukou. Chápu, že ne všude může člověk přijít se psem. Když se ale situace stále opakovala, začalo mě to už obtěžovat. Mám opravdu lehký spánek a vstávám brzy do práce,“ svěřila se v dopisu adresovaném redakci paní Johana. 

Pes rušil všechny spáče mnohokrát do týdne

Nějakou dobu přemýšlela, jak situaci řešit. Není totiž vůbec konfliktní povahy a nerada by si to s Nelou rozházela. Kruhy pod jejíma očima se ale zvětšovaly, a tak jí nezbylo nic jiného, než vyrazit o poschodí výš, aby si se sousedkou o problému promluvila. 

Bohužel se ale neshledala s pochopením. Mladá žena jí nejprve vůbec nechtěla věřit, jaký rozruch její pes v době její nepřítomnosti v domě tropí. Poté prý následoval jen proud výmluv, proč nemůže Pluta brát s sebou, a že si navíc nikdo jiný nestěžoval. 

Další den před domem ovšem Johana potkala seniorku z přízemí, která působila opravdu velmi unaveně. Daly se do řeči a to, s čím se žena svěřila, napovědělo, že ji trápí úplně stejný problém. 

Mezi sousedy uzrál šílený plán

„Starší paní z přízemí si mi postěžovala, že štěkot se pravděpodobně po stoupačkách nese přes několik pater až do jejího bytu. Prozradila mi také, že mladá rodina, která obývá vedlejší bytovou jednotku, musí každou noc, kdy se Nela chodí bavit, donekonečna uspávat malé miminko,“ líčila Johana ve svém dopisu. 

Nebylo tak pro ni těžké dát si dvě a dvě dohromady – zdaleka není jediná, komu Plutovy hlasité projevy vadí. Pravděpodobně však dosud nikdo nenašel odvahu, aby si šel k Nele stěžovat. 

Jednoho odpoledne si proto Johana dala tu práci, aby obešla všechny další pejskaře v domě. Vysvětlila jim situaci a oznámila, že se s tím už musí něco udělat. Padaly nejrůznější návrhy od přivolání strážníků až po umístění něčeho nevábného na Nelinu rohožku. S nejlepším nápadem ale přišel Antonín, nenápadný páníček postaršího jezevčíka. 

Nela i její pes se odstěhovali

Když Nela ponocuje, určitě ráno nevstává brzy. Proto se všichni další majitelé psů dohodli, že budou chodit společně venčit psy brzy ráno, a to přímo před panelák. Vzhledem k tomu, že bytů je v domě opravdu hodně a psů zrovna tak, vypukla hned další den na trávníku před vchodem pořádná mela. 

Veselá zvířata začala dovádět a hlasitě u toho štěkat. Zvuk se rozléhal mezi betonovými stěnami tak, že musel vzbudit každého v okruhu několika kilometrů. Tento postup obyvatelé domu opakovali den co den. Po týdnu si začali všímat, že Nela je stále pobledlejší a unavenější. Jejich strategie skutečně zafungovala! 

„Když jsem příště potkala Nelu, jak večer vyráží posedět s kamarády, Pluta kupodivu vedla na vodítku s sebou. Noční scény se potom už neopakovaly a zhruba za měsíc se ona i její pes odstěhovali. Slyšela jsem, že teď bydlí u svého přítele v domku na okraji města,“ zakončila své vyprávění spokojeně Johana, která tak od té doby může klidně spát.

zdroj: redakce