Na kolikátý budík vstáváte? Odborníci odhalili šokující pravdu o lidech, kteří vstávání odkládají
Patříte mezi ty, kdo po zazvonění budíku okamžitě vyskočí rovnýma nohama z postele, nebo ho naopak posouváte na nejzazší možný čas? Odborníci zjistili, co o nás a našem spánku vypovídá to, jakým způsobem používáme budík.
Jak ukázal jeden z výzkumů provedených v Americe, opakovaný budík používají až dvě třetiny lidí. Důvodů může být pochopitelně více. Někdo se pouze bojí, že zaspí, někdo o sobě ví, že ho hned tak něco neprobudí, a někomu zkrátka vyhovuje probouzet se postupně.
Jak se ukázalo, průměrný Američan si nastaví čtyři po sobě jdoucí budíky, nejčastěji přitom ve středu. Ta je totiž uprostřed pracovního týdne, kdy již začínáme být unavení, ale vidina víkendu je ještě příliš daleko. Dá se předpokládat, že ani v Česku to nebude příliš jiné.
Odložený budík vám může narušit psychiku
Podle psycholožky Angely Bradleyové, která je ředitelkou terapeutických služeb v Centru nálady a mysli v Gold Coast, je to ale velká chyba, která může naší duši velice uškodit.
Pokud totiž po zazvonění jednoho z mnoha budíků vůbec ještě usnete, téměř jistě již neupadnete do hlubokého spánku. Právě v něm ale mozek zpracovává a třídí informace, odpočívá, a narušení těchto procesů vašemu duševnímu zdraví příliš neprospěje.
Kdybyste si rovnou nařídili budík na čas o půl hodiny později, mohli byste mít o cenné desítky minut delší fázi hlubokého spánku a tím pádem byste se s velkou pravděpodobností cítili více odpočatí. Vstávání by vám poté šlo lépe.
Dospělý člověk by totiž měl spát alespoň sedm a půl hodiny nebo více, aby mohl fungovat skutečně efektivně. Často uváděných šest hodin jako minimum sice stačí na to, abyste nepadali únavou k zemi, ovšem vaše tělo v takovém stavu nepracuje optimálně.
Ne vždy odkládaný budík škodí
Jiné studie ale tvrdí něco trochu jiného. Podle odbornice Tiny Sundelinové totiž záleží také na tom, jaký typ spáče jste. Během jedné z částí své studie pozvala do spánkové laboratoře jednatřicet osob, které jsou zvyklé budík odsouvat donekonečna.
Během doby, kdy spali, měli na hlavách umístěné elektrody, které zaznamenávaly jednotlivé fáze jejich spánku. Po probuzení provedli několik testů pozornosti, byly jim odebrány sliny kvůli měření množství hladin různých látek a celý pokus se během dne ještě opakoval. Výsledky byly poměrně překvapivé.
Ukázalo se totiž, že pokud si testovaní spáči po probuzení ještě krátce zdřímli, vykazovali v testech lepší výsledky. Důvodem je pravděpodobně to, že díky odloženému budíku měli možnost se probouzet pomaleji. A jak známo, probudit se z krátkého šlofíku jde snáz, než z hlubokého spánku.
Spánková setrvačnost se týká řady z nás
Někteří lidé totiž zažívají jev, kterému se říká „sleep inertia“ neboli spánková setrvačnost. Jde o situaci, kdy jste po probuzení zpomalení, zmatení a nevíte ani jak se jmenujete. Teprve poté, co si vypijete kávu, nasnídáte se a můžete nějakou dobu nerušeně zírat do zdi, začínáte normálně vnímat.
Právě tento jev je možné do velké míry odbourat, pokud se probouzíte postupně. Jakmile se po vás chce, abyste ihned po probuzení někam vyrazili, nebo vás probudí naléhavý pracovní telefonát, který si žádá urgentní řešení, váš mozek na to reaguje velkou nelibostí. Pokud jste tedy tento typ člověka, pak vám naopak opakované budíky mohou prospívat.
Je potřeba se zkrátka řídit podle svého vlastního těla a toho, co mu nejvíce svědčí. Proto věnujte dostatek času kvalitnímu sebepoznání, abyste odhalili, za jakých podmínek můžete optimálně existovat.
Zdroje: Marianne.cz, Flowee.cz, Studyfinds.org
