Optická iluze: Dokážete najít na obrázku medvěda do 6 sekund? Dojde to jen těm nejchytřejším
Optické iluze, fascinující triky pro naše smysly, nás nutí pochybovat o tom, co vidíme. Jsou to vizuální hádanky, které si pohrávají s naším mozkem a zrakem, a ukazují nám, že realita může být vnímána různě.
Už naši předkové si všimli, že některé obrazy v jeskyních se zdají být trojrozměrné, i když jsou namalované na ploché stěně. Staří Řekové využívali optické klamy při stavbě chrámů, aby budovy vypadaly větší a impozantnější. Například Parthenon v Athénách je plný optických klamů, které mu dodávají dokonalé proporce.
Iluze se staly i předmětem zkoumání vědců
Skutečný rozmach výzkumu optických iluzí nastal v 19. století. Gestalt psychologové jako Max Wertheimer, Wolfgang Köhler a Kurt Koffka se zaměřili na to, jak vnímáme celek z jednotlivých částí. Zjistili, že náš mozek má tendenci organizovat vjemy do smysluplných celků, což může vést k iluzím.
Slavným příkladem je Rubinova váza, kde vidíme buď dvě tváře, nebo vázu, ale nikdy obojí najednou. Další klasickou iluzí je Müller-Lyerova iluze, kde dvě stejně dlouhé úsečky se zdají být různě dlouhé kvůli šipkám na jejich koncích.
O tom, co vidíme, rozhoduje mozek
Náš mozek je mistrem v interpretaci vizuálních informací. Miliony receptorů v našich očích zachycují světlo a posílají signály do mozku, který je zpracovává a vytváří obraz reality. Když se tyto signály zkreslí nebo když náš mozek interpretuje informace nesprávně, vzniká optická iluze.
Náš zrak a mozek spolupracují na vytvoření našeho vnímání. Oči jsou jako kamery, které zachycují obraz, ale mozek je režisér, který rozhoduje, jak bude film vypadat. Kontext, pozornost a naše předchozí zkušenosti hrají roli v tom, jak interpretujeme vizuální informace.
Například iluze kontrastu nám ukazuje, že stejná barva se může zdát světlejší nebo tmavší v závislosti na pozadí. Iluze perspektivy zase využívají konvergenci linií k vytvoření dojmu hloubky. A pohybové iluze nás přesvědčují, že se obyčejný obraz hýbe. Všechny tyto iluze jsou důkazem toho, jak snadno se dá náš mozek oklamat.
Optické iluze nejsou jen zábavnou kratochvílí
Pro vědce jsou cenným nástrojem pro pochopení fungování mozku a zraku. Studiem iluzí se dozvídáme, jak mozek zpracovává informace, jak vytváří vjemy a jak se učí. V umění a designu se iluze používají k vytvoření neobvyklých efektů a k oklamání oka. A v neposlední řadě, optické iluze jsou skvělým tréninkem pro náš mozek. Řešení vizuálních hádanek zlepšuje naši pozornost, koncentraci a prostorovou představivost.
Níže vidíte obrázek lesního zákoutí. Vaším úkolem je najít skrytého medvěda. A pozor, máte na to jen 6 sekund! Jen ti nejbystřejší a nejpozornější mají šanci odhalit mistra kamufláže.
Tato optická iluze je pěkně záludná. Medvěd se totiž neskrývá v klasickém slova smyslu. Nehledejte ho dřepícího za keřem ani číhajícího na stromě. Trik je v tom, že medvěd je vlastně součástí nebe a větví.
Těsně nad komínem chaty se z větví stromu vytváří silueta medvěda. Jeho „tělo“ splývá s větvemi, takže je téměř neviditelný.
Zdroj: ndtv.com, redakce
