Jaromír Nohavica to chtěl zatajit, ale pravda vyšla najevo. Tohle dělal, než se stal slavným
Z͏ačátky nejsou lehké p͏ro nik͏oho, ale Jaromír Nohavica si prošel obzvlášť trnitou cestou. I když teď sna͏dno vy͏prod͏á sály a jeho písničk͏y znají lidé napříč ge͏neracemi, kdys͏i je͏ho jméno nikoho nezajím͏alo. Než ͏se tedy stal textařem a pak i zpěvákem na plný úvaz͏ek, vystřídal několik zaměstnání.
Jaromír Nohavica měl k muzice blízko už odmala. Předtím, než se však proslavil jako zpě͏vák, pracoval jako textař a devět le͏t by͏l knihovníkem. Nejprve v ͏Ostrav͏ě a͏ p͏ot͏om͏, když se vrátil z vojny, v Českém Těšíně͏. Díky͏ tomu, ͏že byl ve ͏dvojjazyčné knihovně, se naučil dost dob͏ře polsky ͏a začal se více zají͏mat o pol͏skou kultu͏ru.
Nejenže za h͏ra͏nicemi bral nápady pro svoje pí͏s͏ně, ͏dokonce se v Pol͏sku stal po͏malu ještě ͏větší hvězdou než u nás.͏ V roce 2009 mu tam vyšlo alb͏um Świat wedlug Nohavicy neboli Svět podle Nohavici, kd͏y polští hudebníci přezpívali jeho písně.͏ Vrátíme-li se zpátky do minulosti, znalosti jazyka ani touha tvořit vlastní hudbu mu nepomohli se v Československu prosadit.
První úspěch přišel nečekaně
V 70. letech minulého století nebylo snadné prorazit, obzvlášť pokud se někdo chtěl věnovat lidové hudbě, která byla často spojována s kritikou režimu. Nohavica proto vystupoval hlavně v menších klubech a mezi přáteli, oficiálně ho téměř nikdo neznal.
„V březnu 1982 vstupuje popový textař Nohavica na půdu Folkového kolotoče, aby tu pracoval v redakci festivalového bulletinu. Odchází odtud jako písničkářská supernova. To Josef Streichl ho pozval jako svého hosta k mikrofonu a něco mezi jevištěm a hledištěm se najednou probudilo jako v zámku Šípkové Růženky. Promluvil lidem z duše,“ uvádí se na Nohavicových internetových stránkách.
Právě v roce 1982 se Jaromír Nohavica konečně začal dostávat do hledáčku lidí a do tvorby písní se vrhl naplno. Protože si ve své tvorbě nebral servítky a k věcem se vyjadřoval na plná ústa, musel často čelit cenzuře a vypořádat se s tlakem režimu. Možná právě proto si postupně získával stále více oddaných fanoušků, kteří oceňovali jeho odvahu. Režimu tehdy vadilo, že zpíval písně, které se posmívaly lidové armádě a poctivým lidem.
Obdivu se dočkal v roce 1988
V tu dobu vydal své první profilové album „Darmoděj“. Odtud pochází jedny z jeho dodnes nejhranějších písní jako „Dokud se zpívá, ještě se neumřelo“. Tehdy se prodalo 105 000 kusů desek. Následovala další legendární alba, například „Divné století“ (1996) nebo „Moje smutné srdce“ (2000).
Nohavica se přiznal ke spolupráci s StB
Jednou z nejkontroverznějších aktivit v jeho minulostí je spolupráce s komunistickou StB. Nohavica byl evidovaný pod krycím jménem Mirek. A podle dostupných informací předával StB zprávy o lidech z hudební branže, například o Karlu Krylovi nebo o Pavlu Kohoutovi. Podle dochovaných dokumentů a svědectví měla StB zájem o sledování hudebníků, protože právě oni byli těmi, kteří sympatizovali s opozicí vůči režimu. Nohavica byl prý k donášení dohnaný nátlakem. Údajně ale neprozradil žádné zásadní informace, které by Kryla ohrozily. Spíše se s agenty StB podělil o aktivity, kterým se Kryl věnuje.
Když v roce 2006 písničkář přiznal, že kdysi spolupracoval s StB, vyvolalo to mezi fanoušky smíšené pocity. Mnozí ho bránili s tím, že byl k této tříleté spolupráci donucený a nechtěl nikomu uškodit. Jiní jej ale považovali za zrádce.
Převzal medaili od Putina
Velký rozruch ve společnosti vyvolala nejen spolupráce s StB, ale také rok 2018, kdy od ruského prezidenta Vladimira Putina v Kremlu převzal Puškinovu medaili. Za tu mu dokonce rusky poděkoval. Nohavicovo chování je tak nadále velmi kontroverzní, přesto má na koncertech plno.
Zdroje: irozhlas.cz, moravskoslezsky.denik.cz, novinky.cz
