Hádanka: Kdo je muž na snímku? Kouřil jednu za druhou, přestože měl astma. Zemřel mladý
O tomto geniálním českém herci už bylo řečeno i napsáno mnoho. Možná, že je na místě si položit otázku, zda vůbec hercem byl. Zdá se, že to, co nám během svého života předváděl, nebyly scénáře, to pramenilo přímo z něj, vše bylo součástí jeho samého. Dalo by se spíše říci, že rozdával sám sebe. Stačil jediný divák či posluchač.
Na fotografii je Vladimír Menšík, který samozřejmě akademické vzdělání měl. Po absolvování průmyslovky ho to táhlo k herectví, a proto se hlásil na JAMU v Brně. Možná se podivíte, ale napoprvé ho nepřijali, u zkoušek obstál až na druhý pokus. A to je pro český i slovenský národ moc dobře. Celý jeho život z něj byl cítit bodrý Moravák a jeho přínos kumštu je nenahraditelný. Byl to komik a zároveň i dramatický umělec v jednom těle. Jak bychom dnes zkráceně řekli 2v1.
Z Ivančic do Prahy k filmu a televizi
Přes různá vesnická a zájezdová divadla se Menšík propracoval až do Prahy, neboť jeho mimořádného talentu a naturelu si povšiml slavný E. F. Burian. V jeho divadle Vladimír nějaký čas pobyl, ale záhy ho zlákal film, po němž vlastně v duši od počátku toužil. Připomeňme si, že jich natočil 150 a jeho postavy jsou legendární. Od komediálních rolí třeba ve filmech Světáci nebo Jak Utopit doktora Mráčka, až po ty, které nám ukázaly Menšíkovo nitro v plné kráse: Všichni dobří rodáci nebo trilogie Ikarův pád, Tažní ptáci a Dobří holubi se vracejí.
Velkou měrou se Vladimír Menšík prosazoval i v televizi. A to jak v seriálech, tak byl součástí různých estrád, které patřily už od 60. let minulého století až do přelomu tisíciletí k pravidelným pořadům Československé i České televize. Nikdo dodnes nezapomněl na Menšíkovy Silvestry, v nichž doslova exceloval. A pro neutuchající zájem diváků možná v poslední den roku poběží na TV obrazovkách ještě za další desítky let.
Energie měl umělec na několik životů
Vladimír Menšík žil hektický život po všech stránkách. V profesním životě šel z role do role a z pořadu do pořadu; těžko říct, kde se v něm ta neutuchající energie brala. Obdobný byl však i jeho civilní život. Ve dne herec, po nocích bonviván a bohém se sklenkou v ruce. Známá byla také jeho slabost pro něžné pohlaví. Byl pro každou legraci a dlouhé hodiny dokázal bavit celou společnost. Těžko říci, zda tento člověk vůbec spal. Jestli ano, tak snad pár hodin, a je možné, že ne každou noc. Vladimír totiž miloval večírky a flámy, v konzumaci alkoholu se nijak neomezoval.
A k tomu byl velmi silný kuřák. Jeho kolegové vzpomínají, že: „dokázal za 24 hodin vyhulit i čtyři krabičky cigaret“. Přitom to byl nemocný člověk, trpící již od dětství silným astmatem. A ten by se měl šetřit. Ale to on ne – všechno, co dělal, dělal na plno. Jak v práci, tak v soukromí. A pomalu si tak ze svého života ukrajoval.
I Menšíkovo pracovní tempo bylo zběsilé. Od televizních pořadů a seriálů, přes natáčení filmů až po různé besedy. Ve své době nebylo týdne, aby s Vladimírem neběžel v televizi nějaký pořad. A na jeho umění se lidé těšili tak moc, že u mužů šly mnohdy stranou i sportovní přenosy. Třeba na ty scénky s Bohdalkou, jejichž tématem byl zpravidla konflikt manželů. Menšík byl herec s neuvěřitelnou schopností improvizace, bavič, konferenciér, excelentní vypravěč historek a živelný chrlič nápadů, a to si žádný divák nenechal ujít.
Zhoršující se zdraví
Později se Menšíkovi k astmatu přidaly obtíže se srdcem a žaludkem. Jiřina Bohdalová vzpomíná, že: „měl i deprese, ale ty tajil, aby nikoho neobtěžoval“. V té době už užíval celou řadu léků, píchal si injekce (o jejichž aplikaci někdy žádal i kolegy). To už bývala často na natáčení přítomná i zdravotní sestra, později dokonce i jeho lékařka. Vladimír Menšík odešel předčasně na prasklý vřed v 58 letech. Dne 27. května 1988 měl natáčet pořad Abeceda. Lékařka ho varovala a účast na natáčení mu nedoporučovala. Menšík samozřejmě neposlechl a o dva dny později, v neděli 29. května 1988 zemřel. A to nejspíš proto, že tento entuziasta svůj život nejel na sto, ale nejmíň na tři sta procent. Umělec odpočívá na Olšanských hřbitovech.
Zdroje: Médium, Extra, PatriotMagazín
