Zákulisní drby ze Slavnosti sněženek. Tohle maso létalo vzduchem, důvod vás pobaví
Film Slavnosti sněženek loni oslavil 40 let od premiéry a dodnes baví diváky různých věkových kategorií. V zákulisí to ale nebylo vždy zrovna dvakrát růžové nebo jednoduché. Natáčení často doprovázely opilecké eskapády, ale také vtipné okamžiky, jako bylo natáčení s divočákem.
Krkolomná cesta „Slavnosti sněženek“ čekala ještě před zahájením natáčení. Komunistický režim neměl příliš v lásce spolupráci Jiřího Menzela s Bohumilem Hrabalem. Jejich předchozí společný film Skřivánci na niti (1969) totiž byl režimem zakázaný na dlouhých dvacet let. Vadilo, že příliš otevřeně ukazoval padesátá léta a politické vězně.
Situace se změnila až po úspěchu „Postřižin“ v roce 1981. I když jeden z cenzorů tehdy varovně poznamenal „Pozor, aby to nebyli další Skřivánci!“, nakonec bylo natáčení Slavností sněženek povoleno. Menzel s Hrabalem se pustili do práce a scénář vznikal během jejich procházek po Kersku, kde spisovatel žil. Hrabal režisérovi ukazoval skutečná místa a vyprávěl mu příběhy místních obyvatel, které se později staly předlohou pro filmové postavy.
Většina filmu se natáčela v Hrabalově milovaném Kersku
V Kersku spisovatel žil a odehrává se tu také děj knihy, kterou se film inspiroval. Rudolf Hrušínský dokonce dostal zapůjčený klobouk od Bohumila Hrabala, který byl s Rudolfovými výkony nadmíru spokojený. Další zajímavostí, která se k natáčení váže, je, že se nepoužívalo umělé osvětlení. Kameraman se rozhodl natáčet pouze s pomocí odrazných desek, které zachytávaly přirozené světlo – aby se prý lépe znázornila atmosféra sychravého podzimu.
Ve filmu si zahráli hned čtyři kanci
Dva byli živí a motivovat je k hereckým výkonům bylo překvapivě jednoduché. Stačilo, aby před nimi jelo auto s kameramanem a majitelem zvířete, který na cestu nepřetržitě házel kousky masa. Poté už jen museli všichni doufat, že kanec během natáčení poběží správným směrem a nebude se zastavovat, aby si maso mohl v klidu vychutnat. Třetí kanec, o kterého se ve filmu přetahovali, byl umělý, a čtvrtý posloužil pro skutečnou hostinu. Obyvatelé Kerska se těšili na hostinu, která bude následovat, ale štáb se nakonec rozhodl natáčet v ateliérech.
Vzácná návštěva z ciziny
Natáčení mělo i nečekanou zahraniční návštěvu. Anna Chaplinová, nejmladší dcera Charlieho Chaplina, se stala utajovanou patronkou filmu. Menzel ji ukrýval ve svém bytě ve Strašnicích a snažil se ji ochránit před zvědavci i policií. Dokonce si Anna střihla i maličkou roli ve filmu. „Andulka“, jak ji Menzel tituloval, se během natáčení přátelila s celým štábem. Režisér ji seznámil i s Jiřím Suchým, ale musel být velmi opatrný. V době normalizace byla návštěva dcery západní filmové hvězdy velmi citlivou záležitostí.
Nejvtipnější historka z natáčení se váže k Josefu Somrovi
Josefova scéna, kde jako příslušník VB napomíná opilé cyklisty, se musela kompletně přetočit. Paradoxně proto, že sám Somr byl ten večer „pod parou“. Menzel později vzpomínal, že kdyby použili původní záběry, mohl skončit ve vězení za nedostatečnou úctu k bezpečnostnímu sboru. Před natáčením totiž musel Menzel absolvovat náročné jednání na ministerstvu vnitra. Úředníci trvali na tom, že příslušník VB nesmí být za žádných okolností zobrazen komicky. Nakonec je uklidnilo až jméno Josefa Somra, kterému důvěřovali.
Film málem neskončil v kinech kvůli zdánlivé maličkosti. Jeden z cenzorů se pozastavil nad přehozem, který větrala Hrabalova manželka na verandě. Připomínal mu totiž anglickou vlajku. Menzel se o tuto scénu přetahoval s vedením Barrandova půl roku. Nakonec film prošel bez úprav jen proto, že studio potřebovalo splnit roční plán. Menzel odmítl scénu vystřihnout s argumentem, že pravá anglická vlajka vypadá úplně jinak.
Zdroje: idnes.cz, lifee.cz, tv.nova.cz
