Jaromír Nohavica a osudový autogram: Málem ho stál celou kariéru

Oblíbený český zpěvák, který má na svém kontě nezapomenutelné hity jako „Když mě vzali za vojáka“ nebo „Kometa“, mnohé ze svých posluchačů zklamal tím, ͏co dělal v dřívějších letech. Jaromír Nohavica, který stále vyprodává sály po celé ͏zemi a jehož písně zpívají tisíce fanoušků, dlouho mlčel o události, která mohla znamenat konec nejen jeho kariéry.

Jaromír Nohavica nejenže skládá vlastní písně, také se věnuje překladům. Do češtiny přebásnil například libreto Mozartovy opery Cosi fan tutte. Talentovaný umělec na sebe ale upozornil i ne zrovna pozitivními událostmi. Jednou z nich bylo v roce 2018 převzetí Puškinovy medaile z rukou ruského prezidenta Vladimira Putina. 

Podpis, který změnil vše

V roce 1984 se život talentovaného písničkáře začal komplikovat. Státní bezpečnost se o něj začala zajímat kvůli udání jeho tehdejšího přítele Josefa Štreichla. Ten byl do spolupráce s StB dotlačený už dříve. Přistihli jej totiž, jak na učilišti kouří marihuanu. Dostal tak na výběr, buď půjde do vězení, anebo se upíše ke spolupráci s StB a bude donášet na svého blízkého přítele, kterým byl Nohavica. Jeden jediný autogram, nebo-li podpis, tak změnil vše. Na Nohavicu prozradil například to, že půjčuje samizdatovou literaturu a že se příliš nepřiklání k socialistickému režimu. Místo toho, aby však StB Nohavicu poslala za mříže, pod záštitou tzv. signálního svazku jej sledovali a odposlouchávali. A poté si jej předvolali k výslechu.

„Když mi zavolali, měl jsem pocit, že to nějak ustojím,“ vzpomíná Nohavica. Nakonec  po několika schůzích podepsal spolupráci s StB a stal se agentem s krycím jménem Mirek. „V mých očích byla StB hrozně mocná organizace. Bál jsem se prostě říct ne,“ cituje web respekt.cz. Do spolupráce však šel s tím, že se bude snažit předkládat pouze neškodné informace. Mnozí z těch, na které měl donášet, totiž byli jeho přátelé.

Cesta do Vídně a setkání s Krylem

Nejznámějším momentem spojeným s Nohavicovou spoluprací s StB se stala cesta do Vídně. Tam se setkal s Karlem Krylem a dalšími emigranty, jako byl Pavel Kohout, o čemž musel později podat hlášení. Podle dochovaných dokumentů však nešlo o nic závažného, ale pouze o běžné informace, které StB stejně už dávno věděla. Ve spisu například uvedl, kde se nachází hospoda Nachtazyl, v níž se schází čeští emigranti, nebo jak vypadá Kohoutův byt. Co se týká Karla Kryla, na kterého měl donášet nejvíce, prozradil, že není spokojený se svým zaměstnáním v Rádiu Svobodná Evropa. Ovládali ho prý emigranti, kteří se mezi národy snažili vyvolat nepřátelství.

V síti StB

Nohavica ještě později dodal, že způsob, jakým StB pracovala, byl rafinovaný a důmyslný. Nešlo jim pouze o to, aby získali konkrétní informace. Ale především o to, aby vytvořili složitou síť vzájemné nedůvěry a strachu. Kryl, který byl jedním ze symbolů odporu proti komunistickému režimu, tehdy netušil, že jeho přítel bude donucený o jejich setkání podat hlášení. Paradoxně právě Kryl později napsal, že Nohavica je formát, osobnost. A že jediné, co mu vadí je, že nepromluvil o své minulosti. Jedním z důvodů, proč se ke spolupráci s StB nevyjádřil, prý bylo, že byl spis zkartovaný a on se tak neměl čím hájit.

I v nejtěžších chvílích mu zůstala věrná hudba

Jeho písně, často plné metafor a skrytých významů, možná byly způsobem, jak se vyrovnával s vlastní minulostí. Skladby jako „Když mě brali za vojáka“ nebo „Zejtra už ti sbohem dám“ mají, když se do nich detailněji zaposloucháme, hlubší kontext. Ve chvíli, kdy se Jaromír Nohavica konečně rozhodl promluvit, to pro něj prý bylo, jako by ze sebe shodil těžké závaží. „Teď už vím, že nešlo být uprostřed. Ten pocit, že jsem nade vším nějak rozkročen, je mylný,“ pronesl v rozhovoru pro Respekt s určitou úlevou. 

Zdroje: respekt.cz, forum24.cz, idnes.cz