Dříve ďáblův nápoj dnes Češi pijí po litrech. O jeho původu totiž nemají ani tucha
Od léčivého tajemství arabského světa po ranní rituál milionů lidí. Káva napříč staletími prošla zajímavou cestou. Byla považována za ďábelský nápoj i lék na všechny neduhy, vyvolávala společenské revoluce a dokonce i zákazy.
Příběh kávy začíná v Etiopii. Tam si podle legendy zhruba v 9. století pastýř jménem Kaldi všiml, že jeho kozy jsou neobvykle čilé a energické poté, co spásly červené bobule z určitého keře. Zvědavý pastýř tyto bobule ochutnal a zjistil, že mají povzbuzující účinek, který ho udržel vzhůru a aktivního po dlouhou dobu. Tahle historka zní sice trochu jako z pohádky, ale něco na tom asi bude. Jinak by se přece káva nerozšířila do celého světa.
Jiná legenda vypráví o šejkovi Omarovi
Ten při vyhnanství v poušti poblíž dnešního Jemenu přežíval díky červeným bobulím. Nejprve je žvýkal, pak pražil a nakonec je zkusil uvařit. Tak vznikl voňavý hnědý nápoj, který mu dodal pořád dávku energie. Jeho „zázračný objev“ se setkal s takovým úspěchem, že mu bylo dovoleno vrátit se domů a byl povýšen na svatého.
K arabskému světu se káva pojí již od 16. století. Súfisté v Jemenu si kávu oblíbili jako prostředek k udržení bdělosti během nočních modliteb a jako duchovní stimulant podporující koncentraci. No, a odtud už to byl jen krůček k šíření do Evropy a zbytku světa.
Léčivý elixír nebo ďáblův nápoj?
Káva byla od začátku spojovaná s léčivými účinky. V arabských zemích ji považovali za nápoj, který „posiluje mysl a tělo“. Doporučovala se k léčbě různých potíží a měla pověst opravdového elixíru zdraví. Věřilo se, že zlepšuje trávení, zahání únavu, léčí bolesti hlavy a celkově pomáhá tělu.
Ale když ͏káva přišla d͏o Evropy, potkala se s podobným podezřením a náboženským předsudkem ͏jako na Blízkém východu. Pro katolíky to byl „hořký vynález Satana“, nesoucí závan islámu. Situace byla tak vážná, že musel zasáhnout samotný papež Klement VIII. Ten kávu osobně ochutnal a prohlásil, že je to nápoj vhodný i pro křesťany. Po ochutnání prý vtipně poznamenal: „Tento ďáblův nápoj je tak lahodný… měli bychom ďábla podvést tím, že jej pokřtíme!“ Od té doby se tak kávě přezdívá „ďáblův nápoj“.
Káva byla v minulosti často zakazována
V Mekce ji zakázali v roce 1511, v Káhiře v roce 1532. Důvody byly různé, od obav, že povzbuzuje revoluci, až po náboženské pochybnosti o tom, zda není opojná. No jo, naši předkové prostě nechápali, že není nic lepšího, než si po ránu dát pořádnýho turka.
Kavárny se nejprve rozšířily na Blízkém východě a později dobyly i Evropu. Staly se centrem společenského života, kde lidé diskutovali o všem možném, od politiky po umění, zatímco upíjeli svůj šálek kávy. Tak trochu fungovaly jako živé noviny své doby, šířily se tu nejnovější zprávy a formovaly názory. Ne nadarmo jim říkali „školy moudrých“. Kdo chtěl vědět, co se děje za hranicemi jeho čtvrti, zamířil do kavárny.
Do Anglie se káva dostala v polovině 17. století
První anglická kavárna se otevřela v Oxfordu v roce 1650 a již v roce 1675 bylo v Anglii více ͏než 3000 kaváren. Ale ženy byly z kaváren většinou vyloučeny, pokud nebyly prostitutky. A tak daly svou nespokojenost najevo, když v roce 1674 vznikla „Ženská petice proti kávě“. V té manželky argumentovaly tím, že jsou jejich manželé často nepřítomni doma. Zanedbávají tak své domácí povinnosti, a to vše pro trochu základní, černé, husté, ošklivé, hořké, smradlavé, nechutné kalné vody.
V současnosti se ͏dobře ví, že͏ střídmá konzumace kávy má mnoho zdravotních výhod. V kávě jsou totiž obsaženy například diterpeny kafestrol a kahweol, které velmi výrazným způsobem dokáží snižovat riziko vzniku nádorů. Rozsah těchto výhod se ale může lišit v závislosti na faktorech. Těmi ͏je výše ͏příjmu kávy, věk, ͏pohlaví, užívání léků ͏či genetická výbava.
Zdroje: www.nzip.cz, britannica.com, bbc.com
