Za komunismu luxus, dnes jen harampádí a veteš. Naše babičky by nám daly co proto
Minulý režim se vyznačoval mnoha aspekty, na které lze jen těžko zapomenout. Pocity nedostatku, ale i hravá každodennost, která si dokázala vystačit s málem. Pobyty v přírodě, hraní si v ulicích a předměty, které se staly určitými symboly doby.
Když jsem vyklízel nevelký panelákový byt po zemřelém dědečkovi, našel jsem v něm spoustu předmětů, které pro mě byly známé jen zčásti. Vlněné vojenské ponožky, které jsem nikdy neměl šanci nafasovat. Nebo třeba starožitný sovětský fotoaparát, který i po letech stále sloužil. To jsou jen dva příklady z mnoha předmětů, které svého času tvořily jádro lidské každodennosti. Dnes už je člověk ve svém okolí nenalezne, pokud na ně náhodou nenarazí v nějakém zapadlém vetešnictví. Ale i tak může pohled na ně člověku přiblížit, jaká byla asi minulá historická éra naší země a co znamenalo v ní trávit svůj každodenní život.
Legendární vůz a symbol socialismu
Jedním ze symbolů socialismu byly specifické automobily, které svého času brázdily ulicemi křížem krážem za doprovodu dusivých oblak výfukových plynů. Existuje hned celá řada vozů, na které když člověk pohlédne, okamžitě se mu vybaví socialistická éra naší země. A jeden z nejznámějších a nejpamětihodnějších symbolů této doby je i legendární Trabant.
Tento plastový vůz s absurdně řešeným interiérem byl již svého času považovaný za nekvalitní vozidlo, které ale pro většinu lidí bylo dostupné svojí cenou. Ulice jich svého času byly plné a dodnes se najdou nadšenci, kteří nějaký trabant vlastní. Existují celé komunity lidí, kteří se zabývají péči o tyto automobilové dědečky a některé skupiny například v Trabantech pořádají skupinové zájezdy.
Ačkoliv tak Trabanty z našich ulic téměř zmizely, tu a tam můžete na některý z nich stále narazit. Buď právě na sešlosti nadšených sběratelů, nebo dokonce i při pouhé procházce, kdy nějaký takový exponát najdete nenápadně zaparkovaný u kraje ulice.
Povinná výbava dětí totality
Jedna z věcí, kterou se minulý režim naší země vyznačoval, byly všemožné aktivity zaměřené na výchovu, ale i indoktrinaci dětí. K té docházelo nejen na mimoškolních aktivitách, kterými byl například Pionýr či Jiskry. Indoktrinace dětí probíhala zejména na školách, kde byly děti přesvědčovány o platnosti jedné verze historie a o skutečnosti pouze jediného názorového proudu.
Tyto instituce si můžeme dodnes připomínat skrze předměty, které k nim neodmyslitelně patřily. Jedním z takových předmětů jsou například staré školní aktovky, které byly eventuálně nahrazeny moderními školními batohy. Tyto brašny, vyráběné zpravidla z tvrdé kůže, byly svého času povinnou součástí výbavy každého mladého školáka.
V souvislosti s Pionýrem pak byl dalším předmětem, který se našel téměř v každé domácnosti, pionýrský šátek. Nošením tohoto kusu oděvu děti dávaly najevo svojí příslušnost k ideologické organizaci, kde z nich režim vychovával spokojené a perspektivní budovatele socialismu. Jak to všechno dopadlo se však můžeme přesvědčit jednoduše tím, že se rozhlédneme kolem sebe.
Telefony, na kterých se skutečně vytáčelo
V našem každodenním jazyce se dodnes setkáváme s výrazy, které mají kořeny v užívání předmětů, se kterými se člověk dnes již nesetká. Příkladem ve vizuálním jazyce může být například ikona diskety, která značí uložení souboru, ačkoliv disketu už nikdo neviděl minimálně deset let.
Abychom se však bavili o symbolech socialismu, existuje vhodnější jazykový adept, odkazující na minulost. Tím je „vytáčení“ telefonních čísel či „zavěšení“ hovoru. Všichni tato slova používáme, aniž bychom se zamýšleli nad tím, co vlastně znamenají. A pro nejmladší generaci, která nemá v tomto ohledu již vůbec žádný kontext, to platí dvojnásob.
Každá domácnost svého času disponovala starým telefonem, který měl zpravidla kruhový ciferník, pomocí kterého člověk doslova vytáčel telefonní číslo. Sluchátko, které bylo k samotnému tělu telefonu připojeno spirálovitým kabelem, se pak zavěšovalo do madla na vrchu přístroje, který obsahoval tlačítko, jehož stiskem se hovor ukončil.
Tehdejší telefony byly takřka jediným kanálem, pomocí kterého se mohli lidé na dálku propojovat. Fungovaly jako způsob pro udržování vztahů a člověk si musel vést rozsáhlé notýsky a zápisníky, kde měl vedená veškerá důležitá čísla. A v dobách, kdy spojení nebylo spolehlivé a hovor vás občas propojil s někým jiným, jste se dokonce mohli i seznámit s někým novým.
zdroje: extrafit.cz, blesk.cz, idnes.cz
