Poznáte ženu na fotce? Zahrála si legendární babičku, nenáviděla děti, kolegové zase nenáviděli ji
Ve filmu hrála milou babičku, ale v reálném životě na děti křičela a hádala se s kolegy. Terezie Brzková dosáhla vrcholu filmové slávy paradoxně až v důchodu díky roli ve filmu „Babička“.
Terezie Brzková se narodila 11. ledna 1875 v Kolíně do rodiny, kde bylo herectví denním chlebem. Její otec Vilém Jelínek vlastnil kočovnou divadelní společnost, takže se dá říct, že divadelní prkna měla v krvi už od plenek. Herečkami byly i její sestry, Otýlie Beníšková, Marie Spurná a Hana Vojtová.
Začínala v tátově kočovné divadelní partě, párkrát přeskočila jinam, až nakonec zakotvila v Národním (1914-1919) a pak nadlouho v plzeňském divadle. Divadlo bylo její první láskou a zůstala mu věrná celý život.
Kariérní vzestup v důchodovém věku
Ve svých třiašedesáti letech dostala první filmovou roli v psychologickém dramatu „Kouzelný dům“, který režíroval Otakar Vávra. Zahrála si tam nahluchlou a senilní tetu Annu Balvínovou. Díky té se dostala do povědomí filmových tvůrců a v roce 1940 jí jeden z nich, režisér František Čáp, nabídl roli ve filmu „Babička“. Ten se, jak je poměrně jasné, natáčel podle literární předlohy Boženy Němcové.
Stejnou roli již hrála o dva roky dříve v plzeňském divadle. Režisér původně do chystaného filmu zvažoval Růženu Naskovou. Ta mu ale do role babičky doporučila právě Brzkovou. Za roli Babičky shrábla deset tisíc korun, tehdy astronomickou sumu, když průměrný plat byl kolem tisícovky měsíčně.
Temná stránka filmové babičky
Na plátně ztvárnila laskavou a moudrou stařenku, v reálném životě byla prý pravý opak. Její herečtí kolegové později prozradili, že měla prudkou povahu, která občas ztrpčovala práci celému štábu. Zvlášť s dětskými herci odmítala spolupracovat a často na ně křičela. „Táhněte, parchanti! Člověk nemá chvíli klid,“ měla prý křičet na dětské herce během přestávek při natáčení „Babičky“.
Paní Ludmila, která pracovala na Barrandově a přišla s herečkou do kontaktu, se v jednom z rozhovorů svěřila: „Vůbec neměla ráda děti. Když se točila Babička nebo jiné filmy, řvala na ně o pauzách. S nikým si servítky nebrala.“ Jejím výbuchům hněvu se nevyhli ani dospělí kolegové. Představitelku Barunky Natašu Tanskou údajně neustále napomínala, aby se soustředila na text. Možná v tom hrála roli i skutečnost, že zkušená herečka byla pobouřena, že její honorář je stejný jako ten, který dostala mladá začínající Nataša.
Nepřátelství s Vlastou Burianem
Jako zapálená komunistka k Vlastu Burianovi, se kterým se setkala při natáčení pohádky „Byl jednou jeden král“ neskrývala svou nenávist, protože ho po válce obvinili z kolaborace s Němci. Přestože se Burian mohl mimo jiné díky přímluvě Jana Wericha a dalších kolegů znovu postavit před kameru, Brzková s ním odmítala komunikovat. Pokud to nebylo nezbytně nutné pro natáčení, nepromluvila s ním ani slovo. Prý ho urážela velmi hrubými výrazy a vyčítala mu údajnou kolaboraci.
Ironií zůstává, že ve skutečnosti Burian během okupace pomohl mnoha hercům a uchránil je před deportací do koncentračního tábora. Tato fakta však zatvrzelá Brzková odmítala přijmout. „Dokonce se o ní říkalo, že měla udávat StB, ale tomu moc nikdo nevěřil. Ale ke komunistům měla blízko. Dost tomu věřila,“ dodala podle webu iprima paní Ludmila z Barrandova.
V osobním životě byla Terezie dvakrát vdaná. Poprvé se vdávala v pouhých devatenácti letech, když si vzala herce Josefa Brzka, s nímž měla dvě dcery. Ve čtyřiceti letech ovdověla, ale již dva roky poté si vzala Václava Zejferta, ředitele kočovné herecké společnosti. O jejích dcerách se toho obecně příliš neví.
Zdroje: lifee.cz, zeny.iprima.cz, idnes.cz
