Pochmurná hádanka: Hrával prince, ale pak dostal mrtvici. Vzpomenete si na jméno herce?
Co se skrývá za osudem blonďatého fešáka z filmových pláten, který před lety uhranul celý národ? V kariérním i osobním životě se u herce velmi často střídají úspěchy a neúspěchy. I tak ale stále hraje, i když je mu nyní přes sedmdesát let.
Juraj Ďurdiak se narodil jako nejmladší z pěti sourozenců do rodiny, v níž otec pracoval jako právník a máma byla knihovnicí. Rodiče zpočátku jeho uměleckým ambicím moc nevěřili. Juraj však měl vnitřní touhu prosadit se a jít si za svým snem. Vyrůstal v bytě v centru Bratislavy, obklopený knihami a vzdělanými sourozenci, a nenechal se odradit pochybnostmi svých rodičů.
Jeho sourozenci již měli jasně vytyčené své profesní dráhy. Jeden se stal lékařem, další advokátem. Juraj však toužil po zcela jiném zaměstnání, a to stát se hercem.
Prvě studoval operní zpěv
Nejprve se přihlásil na konzervatoř v Bratislavě, kde se před přechodem k herectví na VŠ͏MU ͏soustředil na operní zpěv. Hudební průprava mu později pomohla i v jeho herecké kariéře. Ještě jak͏o student předvedl svůj talent v několika filmech, díky čemuž přesvědčil ͏své rodiče o svém hereckém potenciálu a ͏získal si jejich podporu. Postupem času se prosadil jako zdatný herec a během prvních osmi let ͏se objevil ve zhruba dvaceti filmech. Mezi nimi nechybělo například maďarské drama „Dlouhé čekání“.
Zákulisí natáčení pohádky Princ a Večernice
Zatímco do roku 1978 jej stále moc diváků neznalo, vše se změnilo nabídkou na roli v pohádce „Princ a Večernice“, kde sehrál roli prince. Zajímavostí je, že na konkurz se zpočátku vůbec nechtěl přihlásit. Po několika předchozích neúspěších ztratil sebedůvěru. Nakonec ale právě tato pohádka byla rolí, kterou nejen získal, ale která mu zajistila popularitu a spoustu dalších pracovních nabídek.
Samotné natáčení provázely vtipné a zajímavé příhody. Při šermířském souboji s Radkem Brzobohatým vyšlo najevo, že je Ďurdiak levák, což nikdo předem netušil. Jelikož herci svůj šermířský um nacvičovali každý zvlášť, to, že instruktor přehlédl, že je Durdiak levák, vyšlo najevo až před kamerou, kdy se měl odehrát trénovaný souboj a kdy proti sobě Radek s Jurajem šli každý jinou rukou.
Náročnější to bylo také s kostýmy. Slavný výtvarník Theodor Pištěk vytvořil nádherné, ale ne zrovna dvakrát funkční oblečení. Límce se při natáčení lámaly, herci proto museli být mimořádně opatrní. Úvodní scéna s koupelí v rybníce se natáčela jako poslední, aby nedošlo k poškození kostýmů dřív, než se pohádka dotočí. Scéna se tak musela zvládnout na první pokus.
Druhým domovem se pro něj stalo divadlo
V 80. letech se stal členem souboru bratislavské Nové scény, což byl jeho dlouhodobý sen, a v divadle působí dodnes. Po roce 2010 zde rovněž čtyři roky působil jako ředitel. Později dokonce vystupoval v divadelní verzi „Prince a Večernice“, tentokrát nikoliv jako princ, ale jako král. Před šedesátkou ale přišla pro Ďurdiaka zlomová chvíle, mozková mrtvice.
Rehabilitace byla dlouhá a vyčerpávající, přičemž s některými následky herec bojuje dodnes. Herectví se však odmítl vzdát, seriály „Nemocnica“ a „Iveta“ jsou toho důkazem. Vedle fyzických obtíží se potýká i s dalšími zdravotními komplikacemi, srdečními problémy a vysokým krevním tlakem. Přesto zůstává optimistou a nevzdává se.
Mimoprofesní aktivity, které jej baví
Vedle herectví se Ďurdiak věnoval podnikání. Otevřel si kavárnu U Anjelov, která už ale nyní neexistuje. Během provozu mu tam hosté nanosili spoustu andělských sošek, téměř 700, které má dnes všechny doma. Kromě toho, že si herec během volného času rád dopřeje kafíčko na zahradě, stále hodně čte. Elektronická čtečka knih je jeho věrným společníkem. A v neposlední řadě rád cestuje, především do Prahy, kde má řadu přátel.
Zdroje: blesk.cz, super.cz, medium.seznam.cz,
