Stokrát lepší než Simpsonovi. Tenhle český Večerníček Američané zbožňují

Krkonošské pohádky patří mezi jeden z divácky nejoblíbenějších Večerníčků všech dob. Ne nadarmo se tak těší uznání i v zahraničí. Američtí diváci na diskusních fórech například oceňují bohatý tuzemský folklór, na kterém je tento seriál založen. Asi každý z nás si musí pamatovat eskapády Anče, Kuby a hajného, kteří lopotí pod jhem statkáře Trautenberka, chamtivého a zlého muže. Naštěstí však Krakonoš vždy zakročí a situaci vyřeší.

Krkonošské pohádky patří mezi ty nejlepší Večerníčky, které v naší zemi kdy vznikly. Dle diváckého žebříčku na filmové databázi se navíc řadí na špičku co se do oblíbenosti týče. V zahraničních diskuzích se pak jako nejoblíbenější české pohádky Američanů kromě Krtečka zmiňují právě Krakonošské pohádky. Nesmrtelné příběhy o souboji chamtivosti s dobrotou, člověka s přírodou a zla s dobrem. Dobro však naštěstí vždy zvítězilo a my se tak mohli radovat z toho, že Trautenberk zase dostal za vyučenou. Pozadí seriálu však nebylo tak jednoduché, jak se může ze sledování této vlídné pohádkové série zdát.

Legendární pohádkový seriál

Legendární Krkonošské pohádky by letos slavily již 51 let. Seriál vznikl v roce 1974 a vycházel z knižní předlohy, kterou napsala Marie Kubátová. Ta napsala pohádkovou sbírku Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku. Když si tuto pohádku přečetla scénáristka Božena Šimková, byla prý u vytržení. Z námětu prý okamžitě vyplývalo, že se perfektně hodí ke hranému Večerníčku, ale bylo potřeba dodat pár postav. Sám Krakonoš s Trautenberkem by příběh neutáhli.

Ve spolupráci s režisérkou Věrou Jordánovou tak scénáristka Božena Šimková rozšířila příběh o několik dnes už dobře známých postav – služebné Anče, Kubu a Hajného. Tyto postavy se v originálu neobjevily, ale samotný Večerníček si bez nich nedokážeme představit. Trautenberk pak jako pán malého a chudého panství neustále vymýšlel, jak se obohatit. A to často na úkor druhých. Naštěstí se v místních lesích pohyboval Krakonoš, který díky své věrné informátorce sojce vždy věděl o každé nekalosti.

Natáčení seriálu však nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Vzhledem k tomu, že byla nouze o natáčecí prostory, muselo se nahrávat ve studiu na Barrandově, kde bylo volno pouze přes noc. Herci tak vzpomínali na momenty, kdy se večer nechali nalíčit a následně do pěti hodin do rána natáčeli. Studio samotné však bylo skutečně vyumělkované a kulisáci si dali záležet. Kromě kulis chalupy, lesa a okolní krajiny se jim například podařilo vytvořit umělý potůček, ve kterém plavali pstruzi.

Natáčení v ideologické pavučině

Ať se nám to líbí nebo ne, seriál je také opředen určitou ideologickou zátěží. Ta se projevovala například tím způsobem, že scénáristka Božena Šimková měla v době vzniku seriálu zákaz tvorby. To bylo dáno jejím odmítavým postojem vůči vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Její hry byly smazány z rozhlasu a její kniha stažena z prodeje. V televizi se raději neobjevovala.

Přesto všechno společně s několika dalšími ženami podařilo seriál protlačit navzdory zájmům režimu. Ve spolupráci s vedoucí redakce vysílání pro děti Jarmily Tůmové, dramaturgyně Ireny Povejšilové, Zdenky Podhrázské a režisérky Věry Jordánové došlo k zatajení jména scénáristky a zaštítění jménem jiným. Tímto způsobem se jim podařilo prosadit to, aby mohl seriál vůbec vzniknout.

Moderní publikum se pak nemůže nepozastavit nad ideologickými významy, které jsou skryté v samotném seriálu. Trautenberk coby reprezentant chamtivé buržoazie dostává pravidelně za vyučenou od Krakonoše coby reprezentanta spravedlnosti a rovnosti. Pán lesů je zároveň o všem informován svojí sojkou „práskačkou“. Je důležité si však uvědomit, že bez obsažení těchto témat by seriál byl nepohodlný a pravděpodobně by nikdy nemohl vzniknout.

Skutečný Krakonoš je děsivější, než si myslíme

Krkonošské pohádky mají navíc své kořeny ve skutečném folklóru, jehož historie sahá poměrně hluboko. Postava Krakonoše se objevuje v pověstech našich, ale i těch německých či polských. V původní podobě se jedná o strážce lesů, kterého vzývali již naši pohanští předkové. Říkalo se mu právě Krakonoš, nebo také Rýbrcoul a zobrazován byl jako jakýsi démon, postava s jelení hlavou a dlouhým ocasem, která svírala hůl. Původně se jednalo o postavu trestající všechny bez rozdílu. Postupem času se folklórní Krakonoš proměnil ve strážce spravedlnosti a ochránce potřebných.

Právě toto bohaté folklórní pozadí je důvodem, proč je tento náš Večerníček tak oblíbený i v zahraničí. Odkazuje totiž na to, jak bohatá a pestrá je historie našich zemí. Máme tak možnost ve svých příbězích čerpat z tradic, které sahají stovky, ne-li tisíce let do naší minulosti. A přetavujeme je v něco, s čím se může ztotožnit moderní člověk. Krkonošské pohádky jsou tak i z těchto důvodů dodnes jedním z těch nejoblíbenějších Večerníčků všech dob a s radostí se na něj dívají i dnešní děti.

zdroje csfd.cz, denik.cz, idnes.cz