Tohle byl nejděsivější herec socialismu. Když se usmál, děti přestaly zlobit a babičky vyndaly z televize anténu
Byl legendou. Herec mnoha tváří. Dokonalost sama. Na první pohled andělské vzezření, ale uvnitř se skrýval démonický talent, který se nebál ve svých rolích využít. V československém filmu za období normalizace exceloval. Působil jako chameleon a zvládl zahrát téměř vše. Jaký byl ale doopravdy?
Řeč není o nikom jiném, než o Miloši Kopeckém, který za svoji bohatou hereckou kariéru ztvárnil nespočet charakterů. Navíc vybíral z poměrně široké škály. Na televizních obrazovkách a v kinech jste ho mohli zahlédnout jako šarmantního hrdinu, ale i jako podlého a zlověstného padoucha. Jedni ho milovali pro jeho humor, druzí se ho báli pro jeho chladné pohledy a temné úsměvy.
Kopecký – Anděl s démonickým šarmem
Miloš Kopecký se narodil už v roce 1922 v Praze a k herectví měl od malička blízko. Studoval na DAMU a už od 50. let vystupoval v divadle ABC. Kolegové ho vždy označovali za andělský typ, kvůli jeho jemným rysům a vytříbené eleganci. Měl i poměrně líbezný hlas, když hrál kladné role. Během chvíle ale dokázal přepnout do naprosto protilehlé pohyby a všichni spoluhrající z něj měli strach. Mezi jeho stěžejní role patří film Baron Prášil z roku 1962, kde se naplno etabloval jako prvotřídní filmový herec. V 70. letech pak vystupoval v populárních filmech jako Adéla ještě nevečeřela a další. Jeho „padoušská“ poloha se pro mnohé projevila i v období normalizace, kdy podepsal společně s některými dalšími herci antichartu.
Role, kde se skrýval démon
Jak už jsme zmiňovali výše, Baron Prášil byl pro Miloše Kopeckého osudová role. Nejen ale z hlediska komerčního úspěchu, Kopecký zde poprvé naplno ukázal své schopnosti hrát záporné, často až temné charaktery. Jeho specifický úsměv spoustu lidí může děsit dodnes. Svůj mistrovský um v minimalistickém ztvárňování komplexních postav předvedl i ve snímku Adéla ještě nevečeřela, kde se vžil do kůže Ruperta von Kratzmar. Zde jsou jeho scény pro mnohé přímo ikonické a těžko zapomenutelné. Podle všeho navíc mnoho z těchto legendárních hlášek vzniklo na základě jeho improvizace.
Normalizace – Chameleon v systému
Po roce 1968, kdy v Československu nastalo období normalizace, se ukázala podle mnohých jeho pragmatická stránka, když podepsal společně s dalšími antichartu, což ho definitivně oddělilo od disidentů, jako byli Werich a jemu podobní. Pro mnohé to ale pragmatický přístup nebyl, a byla to čistá zbabělost či dokonce podlost.
Každopádně Kopecký byl s režimem v zásadě v míru, a taky jim byl rád využíván. Pravidelně byl obsazován do propagandistických kousků, jako například Třicet případů majora Zemana. Pro mnohé dokázala tahle svoje morální pochybení odčinit svým působením v úspěšných komediálních počinech, jako například Limonádový Joe aneb Koňská opera.
Miloš Kopecký zemřel 16. února 1996 v Praze.
Zdroje: csfd.cz, fdb.cz, blesk.cz
