Tajemný filmový kvíz: Jedni je milovali, druzí z nich měli noční můry. 10/10 herců socialismu odhalí jen machr
Doba socialismu nebyla jen érou fronty na banány, ale i zlatým věkem českého filmu. Mnoho herců si za normalizace vysloužilo lásku národa, jiní zase odsouzení za své politické postoje. Některé ikony stříbrného plátna si dodnes hýčkáme v paměti, zatímco jiné jsme odsoudili k zapomnění.
Kdo by neměl rád nedělní odpoledne u televize s klasikou jako „Tři oříšky pro Popelku“ nebo „S čerty nejsou žerty“? Filmy natočené během socialistického režimu mají zkrátka zvláštní kouzlo. Přitom to herci z doby socialismu neměli vůbec jednoduché. Jedni se snažili udržet si svou uměleckou integritu v mezích možností, druzí se přizpůsobili režimu, aby přežili. A mnozí balancovali na tenké hranici mezi těmito dvěma světy.
O tom, kdo dostane jakou roli, často rozhodovala stranická knížka. Herci, kteří se odmítli režimu poklonit, končili v nejlepším případě v malých regionálních divadlech. Ti méně šťastní museli uměleckou dráhu zcela opustit a živit se třeba mytím nádobí v restauracích.
Hvězdy, které si dodnes hýčkáme
Vladimír Menšík patřil bezpochyby k těm nejoblíbenějším hercům své doby. Dovedl rozesmát, ale také dojmout. Filmy jako „Kdo chce zabít Jessii?“ nebo „Což takhle dát si špenát“, ve kterých se objevil, baví i dnešní mladou generaci. Jiří Sovák byl dalším miláčkem národa. Svůj sarkastický humor ukázal například v komediích „Marečku, podejte mi pero!“ a „Jáchyme, hoď ho do stroje!“. Hrušínský zase přepínal mezi rolemi lusknutím prstu. Jednou to byl bručoun v bílém plášti, podruhé mazaný Švejk podrývající autoritu. A ženské herecké hvězdy? Bohdalka, Janžurová a Zázvorková, to bylo trio, které si zvládalo podmanit komedie i dramata.
Hvězdy, na které jsme raději zapomněli
Ne všichni herci z doby socialismu se těší věčné slávě. Někteří byli po sametové revoluci odstaveni na vedlejší kolej kvůli tomu, že se příliš angažovali v komunistickém režimu. Jiní jednoduše nezapadli do nové éry komerčního filmu.
Třeba takový Jaroslav Štercl, který byl jedním z nejpopulárnějších komiků své doby, ale dnes si na něj vzpomene málokdo. Po jeho odchodu jeho místo rychle obsadili jiní. Podobný osud potkal i Jiřinu Švorcovou. Z vlivné předsedkyně Svazu českých dramatických umělců a zapálené komunistky se po revoluci stala persona non grata, kterou veřejnost zavrhla.
Převrat v roce 1989 obrátil herecké osudy naruby. Ti, které režim odstavil na vedlejší kolej, se najednou ocitli zpátky v záři reflektorů. Parádním příkladem je Jiří Bartoška. Za socialismu narážel kvůli svým politickým postojům na zavřené dveře, ale po revoluci se katapultoval mezi největší hvězdy. Z outsidera se stal jak uznávaný herec, tak i tvář karlovarského filmového festivalu, jehož prezidentem je dodnes.
Filmy z doby socialismu jsou něčím výjimečné
Oproti mnohým dnešním snímkům mají duši. Vyprávějí příběhy obyčejných lidí s jejich každodenními radostmi i starostmi. Humor v nich obsažený není prvoplánový, ale inteligentní, často postavený na slovních hříčkách a absurditách, které tak dobře odrážely tehdejší dobu. Herci do svých rolí obvykle vkládali i kus sebe sama.
Dalším důvodem, proč jsou filmy vznikající za socialismu stále tak oblíbené, může být nostalgie. Pro generaci, která v socialismu vyrůstala, představují tyto filmy připomínku mládí. Pro mladší generace jsou zase oknem do světa jejich rodičů a prarodičů.
Tajemný filmový kvíz: otestujte své znalosti herců z dob socialismu
A teď je čas na slíbený kvíz. Otestujte se, zda jste opravdovým znalcem herců z dob socialismu.
