Za socialismu byl v každém bytě i filmu. Stál 60 Kčs, ale dnes za něj dostanete dvacetkrát tolik
Ťik, ťak. A tak stále dokola. Tenhle trochu otravný zvuk zná snad každý, kdo vyrůstal za socialismu. Ikonický budík, který byl téměř v každé domácnosti a stal se i jedním ze symbolů normalizačního filmu. Tehdy stál jenom pár československých korun, ale nyní? Různí sběratelé by se vám za nepoškozený kus odměnili zlatem!
V dobách, kdy u nás hráli první housle tuzexy, dlouhé fronty a obecně pochmurná šedá nálada, vzniklo v Československu několik legend. Jednou z nich byl i jedinečný budík značky Prim, který jednoznačně vévodil československým domácnostem, především pak ložnicím. Tenhle nepříliš tichý kus elektroniky od Chronotechny ale tikal nejenom u našich babiček, ale také v řadě kultovních filmů včetně Pelíšků nebo Marečku, podejte mi pero! Tyhle budíky, které se daly pořídit do 60 Kčs přitom dnes naleznete na internetových bazarech se značně vyšší cenovkou. Proč mají budíky Prim pro sběratele takové kouzlo? Na to se pojďme podívat.
Prim – Hvězda socialismu
Sériová výroba budíků Prim započala už v roce 1957 ve Šternberku a rychle si našla své místo na sice regulovaném, ale stále stálé mírně konkurenčním, trhu. Tenhle stroj s mechanickým srdcem, které snad nikdy nespalo, bylo s trochou nadsázky opravdu ve všech domácnostech. Děti budil každé ráno do školy a normalizační dělníky do fabriky. Kovová konstrukce a sytě černé číslice se v hlavě vybaví asi každému, koho někdy Prim budil ze snu. Hlavní předností budíků Prim ale byla jejich neskutečná odolnost. Rozbít jej byl snad nadlidský úkol řad z nich tiká i po více než 50 letech. Ikonický zvuk, který možná nezvyknutému uchu mohl připadat rušivý, přitom v kdekom vyvolává dodnes naopak pocit únavy. Přeci jenom Prim svým tikáním podkresloval proces usínání celé země. Tuhle legendu jste přitom v Československu sehnali v roce 1970 za desítky korun. Dneska byste platili v tisících.
Proč ho chtěl každý?
Budíky Prim byly podobně jako ostatní výrobky od firmy Chronotechna spolehlivé a fungovaly bez baterií. Jakmile jste si koupili jeden, vydržel vám při dobrém užívání v podstatě celý život. Stačilo ho občas jenom kvalitně natáhnout. V době, kdy se lidé nenosili běžně mobilní telefony, které dnes běžně používáme jako budíky, bylo podstatné mít budík, na který je spoleh, že vás vzbudí včas.
To přitom řada jiných výrobců nemohla zajistit. Prim budíky navíc byly i díky regulaci trhu socialistickým režimem dostupné téměř všude, což se v žádném případě nedá říct o řadě dalšího sortimentu, a to včetně potravin. Z pohledu tvrdé normalizace byla navíc podpora Prim budíků žádána. Přeci jenom to vytvářelo kýžený pocit jednoty. Ať už jste navštívili jakoukoliv domácnost, vždy jste nalezli téměř identický budík. Jinak tomu nebylo ani na poli televizní zábavy, kde bylo fuk, zdali koukáte na Arabelu nebo S tebou mě baví svět. Budík Prim hrál hlavní roli všude.
Z pasáže na aukce
Po revolučním roce 1989 ztratil režim pevnou půdu pod nohama a začal se hroutit. Něco podobné se stalo i budíkům Prim. Ne snad, že by jejich kvality a existence záviseli jen a pouze na režimní podpoře, ale v období 90. let se na trhu začínaly objevovat nové quartzové hodiny nebo první osobní mobily. Obecně se technika začínala posouvat kupředu a Prim začal působit zastarale. Přeci jenom dokázal naplňovat jednu jedinou funkci, pokud nepočítáme ukazování čas. Což je ve stále se zrychlujícím světě problém. Jakmile začal ale postupně Prim mizet z hlavní trhu a tzv. mainstreamu, začala souběžně růst jeho cena v očích sběratelů. Přeci jen se nové již nové klasické modely nevyráběly a řada domácností tyhle sběratelské klenoty zlikvidovala.
Nabídka se tak značně zúžila, což vedlo k nárůstu nabízené finanční odměny. Dneska se portálech typu Aukro nebo Bazoš setkáte s nabídkami Prim budíků a nástěnných hodin, které šplhají až do řádů tisíců korun. Nejlepší modely si kolikrát vyslouží i o řád vyšší cenovku.
A co vy? Také jste doma měli budík značky Prim? Popřípadě máte ho ještě někde ze sběratelských důvodů schovaný?
