Kvíz: 6 filmových hlášek z totality: Poznáte, kdo je řekl? Starší 60 let dají plný počet, mladší mají problém
„Stěrače stírají, klakson troubí“, pokud jste právě v duchu automaticky doplnili „ostřikovače stříkají“, patříte k filmovým pamětníkům. České filmové hlášky z dob totality při sledování televize rozdělují národ na znalce a nováčky. Generace šedesátníků vám z hlavy odvypráví celé scény z filmů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, dnešní dvacátníci často tápou už u Hliníka z Humpolce. Pojďme otestovat, na jaké straně barikády stojíte vy.
Film odezní, hlášky zůstávají. Kolik situací v životě komentujeme větami z filmů? „Kolik třešní, tolik višní,“ řeknete, když se vám někdo snaží nabulíkovat blbost. A „Hliník se odstěhoval do Humpolce“ vytáhnete, když vám někdo vykládá, kde údajně byl.
Jsme asi jeden z mála národů na světě, který dokáže komunikovat skoro výhradně replikami z filmů. Podíl na tom určitě má, že během totality vznikaly komedie, které musely být vtipné, aniž by byly otevřeně kritické. A jejich tvůrci tohle dovedli k dokonalosti.
Zlatá éra komedií z dob totality
Paradoxně ty nejlepší hlášky vznikaly v době, kdy se nesmělo říkat skoro nic. Komunistická cenzura pročesávala každý scénář, ale chytré hlavy jako Smoljak, Svěrák, Menzel a Lipský si přece jen našli cestu. Místo přímé kritiky vymysleli postavy a dialogy, u kterých se diváci mohli potrhat smíchy, a cenzoři je pustili, protože oficálně tam nic závadného nebylo.
Podívejte se na filmy jako „Marečku, podejte mi pero!“, „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ nebo „Vrchní, prchni!“, to jsou zdroje hlášek, které má většina z nás nacvičené lépe než násobilku. Dvojice Smoljak-Svěrák nepotřebovala vulgarity ani laciné fóry.
Generační rozdíly ve znalosti filmových klasik
Děda vám při grilování nadšeně vykládá: „Znal jsem Hliníka osobně, ale odstěhoval se do Humpolce.“ Vaše máma se směje, vy se pousmějete ze slušnosti, ale vaše patnáctileté dítě nechápavě zakroutí hlavou. A v tu chvíli vidíte propast mezi generacemi v celé své kráse.
Šedesátníci a starší mají v tomhle jasnou výhodu. Oni ty filmy viděli v kinech, když byly žhavou novinkou, a pak je viděli ještě třicetkrát v televizi. Zároveň je to pro ně kolikrát vzpomínka na to, jak stáli frontu na lístky, jak se pak v práci bavili o tom nejlepším fóru nebo jak v hospodě parodovali celé scény. Když někdo pronesl hlášku z nového filmu Svěráka a Smoljaka, byl za hvězdu.
Dnešní dvacátníci rozhodně nejsou hloupější, jen už vyrůstají v obklopení úplně jiných děl. Jasně, mnozí viděli „Na samotě u lesa“ nebo „Vrchní, prchni!“ díky rodičům na Vánoce v televizi. Ale schází jim kontext doby, díky které by jim hlášky přišly stejně tak vtipné jako prarodičům.
A teď přichází chvíle pravdy! Myslíte si, že jste filmový machr a znáte každou hlášku? Nebo tušíte, že máte mezery? Následující kvíz prověří, jestli patříte mezi filmové znalce, nebo se musíte vrátit do školních lavic a vypůjčit si pero od Marečka.
Zdroje: svetzeny.cz, wikipedia.org, csfd.cz
