Když ho v dětství pouštěli, smál se celý panelák. V soukromí ale měl král komiků deprese a vyhýbal se lidem
Někdy to trvá delší dobu, než člověku přijdete na jeho charakter, ale třeba i na jméno. A když Hadimrška, tak tedy se vším všudy.
V roce 1891 se libereckému krejčímu, vlastenci a ochotníkovi a jeho o pět let starší ženě narodil syn. Jedno z jeho jmen bylo Josef. Když však bylo chlapci deset let, rodina se přestěhovala na pražský Žižkov. A důvod to mělo – Liberec byl převážně německý, a tam otec neměl podmínky pro své vlastenecké aktivity. Rodina se scházela s lidmi, kteří přilnuli k divadlu a otec syna vodil pravidelně i do Národního divadla. Chlapec miloval operu, a protože byl sám vynikajícím zpěvákem, tak od dětství zpíval.
Všestranně talentovaný mladík
Stejně tak jako umění, se věnoval sportu. Hrál fotbal za Viktorku Žižkov, dlouhou dobu působil i ve Spartě, kde hrál jako prvoligový brankář. Dále provozoval cyklistiku a závodně hrál tenis. Pravidelně se účastnil všech pražských závodů a turnajů. No, jak se zdá, Josef se vyvedl po všech stránkách. Přesto se stal nejúlisnějším hadem všech dob. A jestli nyní ještě netušíte proč, a o koho se jedná, čtěte dále.
Přesto, že se Josef vyučil obchodním příručím, stále víc ho to táhlo k divadlu. Nejprve bavil různým způsobem své kolegy a veškeré okolí, vystupoval i v hospodě, a nakonec mu jeho komický talent cestu k divadlu otevřel. V roce 1925 si založil divadlo vlastní. Součástí jeho stálého souboru byli, mimo jiné, Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl a Václav Trégl.
Josef Vlastimil
Někteří z vás už tuší, jiní nikoliv. Tak ještě přidáme několik informací ze soukromí herce. Josef měl jedinou dceru Emílii, kterou za svobodna počal s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou. Později se oženil, ovšem jeho manželka se jmenovala Nina. Přesto, že byl Josef vynikajícím společníkem, v soukromí býval spíše melancholický, náladový, vyhýbavý a míval deprese. Zřejmě trpěl maniodepresivními stavy a občas také nenáviděl společnost lidí. Taktéž se spekuluje o Aspergerově syndromu, případně ADHD, ovšem v té době ještě nebyly tyto stavy definovány.
To neznáte Hadimršku
A už je odhalen herec i ten největší had. Burianovo celé jméno bylo skutečně Josef Vlastimil. Ovšem filmu, ale i jeho povaze lépe vyhovovalo zkrácené Vlasta. Ale nyní pár slov o filmu. Popelec Hadimrška je starý mládenec, velitel dobrovolných hasičů v Renešově a hlavně přísný a pedantský bankovní revident. Jednoho dne dostane za úkol udělat pořádek v pražské firmě Zlatník a spol., která obchoduje s gramofonovými deskami a je těsně před krachem. Hadimrška vlítne do obchodu jako neřízená střela a začne prohánět líné zaměstnance, pronásledovat personál, a také jim sníží mzdy. Čili Hadimrška je postava značně neoblíbená. Všichni mají pocit, že mají hada na prsou, obzvláště, když personálu říká: „… jsem zlej pán!“
Nakonec se však ukázalo, že i on dokáže být milým člověkem. Však v jeho obci ho zvolili starostou. Film je plný složitých zápletek, Hadimrška se dostane i do kabaretu, kde o něm hvězda Mici Angora zazpívá dost lechtivý kuplet. A to s velkým úspěchem, takže když tento song vyjde na deskách, bude Zlatníkova firma zachráněna. Burianův výkon je zde jako vždy jedinečný, výkony ostatních – podle recenzí diváků slabší, komedie trošku praštěná. Nicméně vyšly z ní mezi diváctvem oblíbené hlášky: „No dovolte, člověče, co si to dovolujete? Já jsem Puntík!“ „Pane, jestli jste „puntík“, tak patříte za větu nebo před boudu.“ Anebo: „Neměla jsem ni matky, ni otce…“ „Jistě, slečno, vy jste asi někomu vyšla v křížovce.“
V dané době by se jediná komedie bez Buriana neobešla. Ne nadarmo se mu říká Král komiků. Natočil jich bezpočet: To neznáte Hadimršku, Ducháček to zařídí, Katakomby, C. a k. polní maršálek, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Anton Špelec, ostrostřelec, Pobočník Jeho Výsosti, Tři vejce do skla, On a jeho sestra, Funebrák, Hrdinný kapitán Korkorán, Přednosta stanice, Nejlepší člověk, Zlaté dno, Nezlobte dědečka, Když Burian prášil, pohádku Byl jednou jeden král, aj. Celé generace se těšily na jeho filmy – ty byly totiž zárukou skvělé zábavy.
Vlasta Burian byl divadelní herec i ředitel, režisér, kabaretiér, zpěvák, sportovec, majitel dostihové stáje a jezdec na koních, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, mecenáš, spisovatel, mim a imitátor. Měl mimořádnou kombinaci talentů a k tomu byl dost ambiciózní. A za své umění byl i oceněn: v roce 1942 mu byla udělena Národní cena za umění herecké, s peněžitou odměnou 5 tisíc korun. Burian byl obviněn ze spolupráce s gestapem; rehabilitován byl až posmrtně v roce 1994 po novém projednání jeho případu.
Zdroje: FilmovýPřehled, Wikipedia, ČeskáTelevize
