Tahle hračka nám zavařila dětství. Měli jsme ji všichni a dodnes kvůli ní nespíme po tmě
Panenky byly odjakživa snem každého dítěte, primárně pak v 80. letech. Pak ale přišla tato jedna panenka a najednou jsme je přestali chtít.
Jako malé slečny jsme každá z nás chtěla mít doma panenku. Chtěly jsme se o ně starat, oblékat je, krmit a vozit v kočárku. Existovalo jich nespočet druhů a typů. Některé měly tmavé dlouhé vlasy, jiné světlé a kratší. Některé dokonce mluvily a my jsme tak jako děti měli skvělou kamarádku, kterou jsme chtěly mít stále u sebe. Nikdy nás však nenapadlo, že se v nich mohlo skrývat něco víc, než jen hodná panenka. Tohle zjištění nám zničilo dětství.
Hračka, která nás děsí
Jestli jste jako malí někdy viděli nebo měli panenku, možná jste si všimli, že někdy umí být i strašidelná. Primárně panenky z 80. let občas měly takový kukuč, který dokázal nahnat hrůzu. Není divu, že se jich někteří z nás báli a měli z nich noční můry. Nejhorší to bylo v momentě, kdy jsme se probudili uprostřed noci a v úplné tmě spatřili lidskou postavu.
Známe to asi všichni. Jako děti jsme měli bujnou fantazii a ta zpravidla nejvíce pracovala v noci. V šeru či tmě jsme viděli různá strašidla, démony a duchy a v neposlední řadě také panenky. Ve tmě to všechno vypadalo mnohem hůř, než to ve skutečnosti bylo. Důkazem toho je i samotná panenka. Občas jsme měli pocit, že se hýbe nebo že nás například sleduje. V našem případě to možná byla pouhá iluze. Některé děti však takové štěstí neměly.

Panenka, kvůli které máme strach z hraček
V dospělosti jsme zjistili, že horory o panenkách nejsou až tak strašidelné. Jako malí jsme to ale nevěděli. Tento snímek je hororem, na který by se malé děti ani neměly dívat. Všichni ale víme, že zakázané ovoce chutná nejlépe, a tak jsme se na to jako malí dívali také. To byla ale chyba. Hned se dozvíte proč.
Toto je snímek z roku 1988 s názvem Dětská hra. To byl ten film, kvůli kterému jsme se začali bát panenek. Právě v něm se poprvé objevila panenka Chuckie, ke které neodmyslitelně patří věta „Pojď si hrát!” Za filmem stojí americký režisér Tom Holland, kterému se povedlo vyděsit děti po celém světě.
Snímek je dobře divácky hodnocen. „Prostě parádně namíchaný hororový koktejl s povedenou děsivou panenkou, překvapivě ne protivným a nepříjemným malým klukem (hrál to parádně) a dobře budovaným napětím,” vyjádřil se k filmu uživatel eraserhead666 na portále csfd.cz.
Příběh, z kterého mrazí
Tenhle příběh není jen tak o ledajaké panence, je o panence Chucky. Někteří z vás ji jistě budou znát, protože se její příběh traduje už několik let. V hororu Dětská hra sledujeme hlavního hrdinu, kterým je chlapec jménem Andy Barclay. Ten, podobně jako jiné děti v jeho věku, touží po hračce, konkrétně po populární panence. Jeho maminka se rozhodne, že mu jí sežene. Nekupuje ji však v běžném obchodě, ale u pouličního prodejce. To však netuší, co se v panence skrývá.
Hračka v sobě skrývá duši sériového vraha jménem Charles Lee Ray, kterému se přezdívá Chucky. Vrah během přestřelky s policií využil voodoo rituálu k tomu, aby se mohl převtělit. K místu převtělení využil právě tu jednu konkrétní panenku, která se později dostala k Andymu. Pochopitelně se nezačnou dít žádné dobré věci, ale úplně naopak. Nejvíce to pochopitelně ovlivní Andyho, kolem kterého dokonce začnou umírat lidé.
Andy se snaží říct dospělým pravdu a svěřit se se svým problémem. Jak to tak ale bývá, dospělí mu zpočátku nevěří. Po nějaké době se však ukáže, jak je Chucky nebezpečný a hlavně také, že je živý. Celou dobu se snaží svou duši přesunout z panenky do těla Andyho, aby opět mohl žít jako člověk. Zkrátka se jedná o snímek, který dokáže nahnat pořádnou hrůzu. Do takové malé panenky by nikdo neřekl, že v sobě skrývá tolik zla.

Další příběhy s panenkami
Pokud vás tématika panenek zaujme, můžete se podívat i na další horory, které se jí zabývají. Hned po Chucky je nejznámější panenkou Annabelle, která je údajně založena na skutečných událostech. Tato panenka má vlastní hororový film a současně byla inspirací pro další snímky, jako například V zajetí démonů.
Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, refresher.sk