Toto je nejšílenější scéna československého filmu. Naše nejlepší herečka se v ní ztrapnila k smrti
Přes milion a půl Čechoslováků si nenechalo ujít bláznivou komedii „Což takhle dát si špenát“. A představte si, po premiéře začali všichni jako zběsilí nakupovali špenát, jeho spotřeba neuvěřitelně vzrostla. Hlavní hvězdou filmu byla bezpochyby Iva Janžurová, jejíž nezapomenutelný výkon v roli dospělé ženské, která se chová jako dvouletý capart, patří doslova mezi perly české komedie.
Než se dostaneme k oné legendární scéně, je třeba si připomenout, o čem vlastně film je. Dvě zlodějské legendy, František Liška, v podání Jiřího Sováka, a Jaroslav Zemánek, kterým byl Vladimír Menšík, jsou propuštěni z vězení, kde si odpykávali trest za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Sotva se ocitnou na svobodě, už na ně čeká další kšeft, kterým je krádež revolučního vynálezu, který má omlazovat vysloužilé dojnice.
Docent Mlejnek a kosmetický mág Netušil je naverbují, aby pro ně ukradli prototyp přístroje R191, který vyvíjí profesor Neubauer. Netušil chce tento přístroj využít ve svém kosmetickém salonu v hotelu Imperial k omlazování bohatých dam, což mu má přinést pohádkové zisky. Jak už to ale ve filmech Vorlíčka a Macourka bývá, nic nejde podle plánu. Liška se Zemánkem jsou při krádeži ozářeni přístrojem a následně pozřou špenát, který účinky záření znásobí.
Výsledek? Oba zlodějíčci se promění v malé kluky. A to je teprve začátek!
Dvojrole, která nemá v československé kinematografii obdoby
Kouzlo filmu „Což takhle dát si špenát“ spočívá mimo jiné v brilantním hereckém obsazení. Iva Janžurová zde hraje hned dvě role. V jedné postavě je manželkou Františka Lišky, Libuší, a ve druhé jejich dcerou Marcelkou.
To by samo o sobě nebylo nic neobvyklého, vždyť dvojrole byly v té době poměrně běžné. Co však běžné nebylo, je způsob, jakým se její druhá postava ve filmu prezentuje. Latinskoamerická chovatelka dobytka doňa Isabela se po ozáření a požití špenátu promění v batole. Carlos pak záměrně zařídí záměnu doni Isabely za malou Marcelku, aby se dostal k penězům své švagrové.
Když se Janžurová rozparádila
Co se stane, když dospělá žena s myslí batolete vtrhne do luxusní restaurace? Odpověď přináší slavná scéna s Ivou Janžurovou, která jako Marcelka rozpoutá v hotelu Imperial hotové peklo. Její divoká řádění na stolech, mezi talíři plnými jídla a sklenicemi, tehdejší publikum při nejmenším šokovala.
Režisér Václav Vorlíček se zpočátku obával, jak projde scéna s Janžurovou přísnou socialistickou cenzurou. Marcelka lezoucí po stole odhalující své dlouhé nohy mohla v době normalizace působit jako příliš odvážný výjev. Zvláště když šlo o postavu, která se chová jako malé dítě. Naše nejlepší herečka se v ní ztrapnila k smrti, ale každý víme, že tato scéna patří k těm nejlepším. Nakonec se z filmu muselo vystřihnout sedm minut, které se cenzorům nezdály.
Náročné natáčení plné improvizace
Ze zákulisních informací víme, že některé scény filmu bylo nutné kvůli své náročnosti natáčet ve speciálně postavených dekoracích místo v reálných prostorách. Právě restaurační scéna patřila mezi ty, které nebylo možné realizovat jinde než v pečlivě připraveném filmovém studiu.
Ve výrobní zprávě k filmu se uvádí, že stavba dekorací tvořila značnou část rozpočtu filmu, a to především proto, že Miloš Macourek psal výpravné filmy s velkým počtem prostředí. Práce na dekoracích dokonce trvaly 71 dní místo plánovaných 48. Jak uvádí jeden ze zdrojů, při scéně, kde velká Marcelka leze po stolech v restauraci, dala režisér Vorlíček herečce úplnou volnost improvizace. Iva Janžurová tak mohla plně rozvinout svůj talent.
Film prudce zvýšil spotřebu špenátu
Zajímavostí je, že film „Což takhle dát si špenát“ měl podle statistik velký vliv na spotřebu špenátu v tehdejším Československu. Po premiéře filmu stoupla konzumace této zeleniny údajně o téměř 90 procent!
Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, kinotip2.cz
