Takhle zněl nejděsivější smích v socialistickém filmu. Dodnes ho slýcháváme v nočních můrách
Ten, kdo viděl jeden z nejděsivějších filmů socialismu, na děsivý smích z něj asi jen tak nezapomene. To platí i o strašidelném příběhu a ponuré atmosféře, která jej provází celým dějem.
Autorem předlohy snad nejděsivějšího československého filmu minulého století byl Ladislav Fuks. Ten se narodil v roce 1923 a prakticky celý život prožil v Praze. Mezi jeho nejznámější díla patří například román Pan Theodor Mundstock a Mí černovlasí bratři. Mistrně ovládal propojení psychologického hororu s prvky úzkosti či groteskními situacemi. Jeho asi nejděsivějším počinem, který se dočkal i filmového zpracování, je dílo Spalovač mrtvol.
Hororové příběhy se psaly již v minulém století
Fuks nebyl jediným, kdo dokázal ve svých dílech vystrašit čtenáře. Prvky děsivé atmosféry a napětí, které by se dalo krájet, dokázal do povídky Příběh inženýra lidských duší zakomponovat i Josef Škvorecký. Prvky psychologického hororu jsou díky námětu holocaustu také v dílech Arnošta Lustiga. Ten pracuje se strachem, zoufalstvím i lidskou degradací.
Zapomenout nesmíme ani na představitele novodobé české literatury. Tím je Miloš Urban s jeho dílem Hastrman. V něm se objevují hororové prvky, které jsou inspirovány českými pověstmi a tradicemi. Ať už si vyberete knihu od jakéhokoliv ze zmiňovaných autorů, zpravidla vás nečeká žádný smích. Knihy jsou plné dramatických scén, které vás pravděpodobně chytnou za srdce.
Děsivý příběh z hlavy jen tak nevyženete
Filmů, ze kterých jde člověku mráz po zádech, bylo za dob Československa natočeno hned několik. Pověstný děsivý smích zazněl ale jen a pouze ve Spalovači mrtvol. Film není ochuzen o dramatické scény, vážnou až depresivní hudbu a záběry, ze kterých jde strach. To vše podtrhuje tehdejší klasické černobílé zpracování. Ve filmu je vidět nejen skvělé herecké výkony hlavní postavy Rudolfa Hrušínského či Vlasty Chramostové a Ilji Prachaře. Film je také plný dechberoucích pražských míst. Například rodinná oslava je natáčena v Palackého sále v pražském Obecním domě. Překvapením může být, že se ale nejednalo o žádné pražské krematorium. Scény byly pořízeny v krematoriu v Pardubicích.
Při přípravě filmu měl režisér volnou ruku
Zajímavostí filmu je, že byl natočen v roce 1968. To bylo pro herce i režiséra obrovské štěstí. Tehdy totiž ještě nedošlo k žádné cenzuře snímku či jeho úpravám z politických důvodů. Sám Juraj Herz později vzpomínal, že se právě kvůli tomuto důvodu jedná o jedno z jeho nejpovedenějších a nejoblíbenějších děl. Při jeho přípravě měl totiž volnou ruku.
Asi každý, kdo viděl film Spalovač mrtvol potvrdí, že se jedná o děsivý snímek, který by rozhodně neměly vidět děti. Co konkrétně je na něm tak děsivé? Doslova mrazivý výkon podal často obsazovaný herec Rudolf Hrušínský. Postava Karla Kopfrkingla je od samotného začátku až do konce velmi děsivá. A to i přesto, že se nechová nijak agresivně. Naopak po celou dobu filmu má na tváři laskavý mrazivý úsměv, mluví klidně a všechny své činy vykonává, zdá se, s chladnou hlavou. Dalším, co přidává na strašidelnosti je pomalé tempo řeči a tmavé scény. Ty jsou doplněny ponurou hudbou Zdeňka Lišky.
Pokud jste ještě neměli příležitost film zhlédnout, rozhodně vám jej doporučujeme. V minulém století byste nenašli lepší dramatické a děsivé zpracování. Na pověstný smích plný strachu určitě jen tak nezapomenete.
Zdroje: Csfd, wikipedia.org, Echo24
