Tohle byla nejromantičtější scéna socialismu. A přitom to byl jen trapný podvod na diváky
Stává se, že hlavní role ve filmu obdrží herci, kteří musí přesvědčivě zahrát věrnou lásku, milenecký vztah nebo alespoň vztahy přátelské, a přitom v soukromí si takřka nemohou přijít na jméno.
A za dob socialismu to bylo poměrně časté. Někteří herci totiž byli zarytí komunisté, a naproti tomu celá řada dalších byla proti tomuto zřízení. A oba tábory to své přesvědčení dávaly na vědomí, aby bylo patrné, že jsou na druhé straně barikády. A přesto – pokud chtěli ve svém milovaném hereckém oboru pracovat – se museli na divadelních prknech nebo před kamerami sejít a bezchybně sehrát náklonnost či jiný druh pozitivního vztahu. I když se v soukromí nesnášeli.
A dokázali to. Většina herců totalitního období byla totiž skvělá, bez ohledu na jejich politické smýšlení. K těm nejzarytějším, kteří myšlence komunismu a socialismu hluboce věřili, patřila zejména Jiřina Švorcová, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Jiřina Jirásková, ale i jiní. A můžete říci, že by to byli špatní herci? Naopak, ve své době patřili k těm nejlepším.
Švorcová a Haničinec
Jako pár, u nějž začala klíčit láska v pokročilejším věku, se objevili v seriálu Žena za pultem. V padesátých letech si ještě v soukromí notovali – tehdy totiž byl, stejně jako Švorcová, Haničinec komunista. Jenže brzy jejich praktiky prohlédl, od KSČ se distancoval a stal se z něj velmi ostrý kritik režimu. A protože to byl přímý a ostrý chlap, dráždil je docela veřejně. Svým odporem k nim se netajil, a urážel je v každé příhodné chvíli. Stávalo se to jak v osobním životě, tak i po představeních. A hezky si v tom notovali s Václavem Postráneckým.
V době, kdy se natáčela Žena za pultem, byli tedy Švorcová a Haničinec každý na jiné straně. A přesto museli sehrát pár, který je do sebe zamilovaný. Ostatně to muselo zřejmě předstírat více hereckých kolegů z daného seriálu, kteří politické názory Švorcové nesdíleli. Byl to tedy jen filmový podvod na diváky. V hercích je cosi, čím dokáží oddělit soukromí od role. Však je to nezbytně nutné. Kdyby si každou svou roli přenášeli do osobního života, museli by se z toho nejspíš zbláznit.
Žena za pultem
Romantické scény byly v té době poněkud opatrné. Nějaké to objetí, polibek, hlubší náklonnost je vyjádřena spíš slovně. Zde konkrétně proto, že se jednalo o osoby ve vyšším věku – Anna Holubová byla rozvedená žena se dvěma dětmi, z nichž dcera byla už téměř dospělá. A její nápadník Karel Brož se mohl blížit k padesátce.
A druhým důvodem byl tehdejší způsob filmování. Romantické a milostné scény byly spíš v jakémsi náznaku. I když nutno říci, že i to mělo své určité kouzlo. Někdy to, co nevidíte, je mnohem přitažlivější než to, co je vám naservírováno přímo. U toho, co je jen naznačeno, může zapracovat vaše představivost, čímž se vlastně stanete součástí filmu.
Petr Haničinec
Měl obrovské charizma a byl považován za vynikajícího herce charakterních mužů. Hrál téměř ve všech televizních seriálech, které se v době jeho kariéry natáčely. Vzpomeňme třeba na: Cirkus Humberto, F. L. Věk, Dobrá voda, Okres na severu, Synové a dcery Jakuba skláře, Třicet případů majora Zemana. Do srdcí žen se zapsal rolí meteorologa Vojty a manžela hlasatelky Magdy, kterou představovala Jana Šulcová. Vzpomínáte si na film Kotva u přívozu, kde si s Miroslavem Vladykou říkali „Bobeš“?
Jedinečný byl Haničinec i v dabingu. V roce 1985 byl oceněn titulem Zasloužilý umělec. Stal se čestným občanem Bratronic, kde žil a kde se zasloužil o oživení kulturního života v obci. Za pomoc při povodních v roce 2007 se stal čestným občanem Štěchovic.
Jiřina Švorcová
Šlo o jednu z klíčových postav normalizační kultury. Byla komunistkou z přesvědčení, a za normalizace po roce 1968 dala přednost stranické kariéře. V roce 1969 založila Leninský svaz mladých. Jako cenzor působila v poradním výboru ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. Byla členkou ÚV KSČ a předsedkyní SČDU a neblaze proslula projevem na shromáždění umělců v Národním divadle v roce 1977, tzv. Antichartě. Svého komunistického přesvědčení se nevzdala ani po sametové revoluci.
Za svůj život však hrála ve velkém množství filmů. Nejprve uvědomělé dívky a ženy, později se propracovala k charakterním i komickým rolím v klasickém repertoáru. V mládí byla dokonce velmi krásná – viz milá Jiřího Valy ve filmu Král Šumavy. Jako herečka snad nebyla špatná, ale kvůli jejímu politickému přesvědčení ji nesnášeli mnozí herečtí kolegové, a stejně tak i diváci.
Zdroje: FilmovýPřehled, G.CZ, PrahaIn
