Byla to nejstrašidelnější babka socialismu. Když ji pustili v televizi, sama se vypnula
Ježibaby, čarodějnice, Baby Jagy – to všechno jsou zlé, poťouchlé a zpravidla velmi ošklivé babizny, jejichž hlavním úkolem v pohádkách je škodit lidem.
Kde se vzaly, tu se vzaly, prostě do pohádek patří. Někdy výjimečně je ošklivou babicí i princezna, kterou kdosi za trest začaroval.
Něco z historie pohádkových babic
Baba většinou označuje starou ženu, ba dokonce nepříjemnou a zlou stařenu, a Jaga je synonymem pro zlo, zuřivost, děs, nemoc a čarování. Podle některých zdrojů zůstává původ slova Yaga nejasný, což mu přidává na tajuplnosti.
První zmínka o Babě Yaze pochází z roku 1755, v ruské knize o gramatice. Nicméně je zřejmé, že legenda o této postavě sahá mnohem hlouběji, a to až do ústní tradice slovanských pohádek. V těchto příbězích se Baba Yaga objevuje jako čarodějnice, která je samé zlo, někdy dokonce požírá děti. Kromě zla zosobňuje také moc, a to většinou díky kouzlům. Někdy však na lidi nastraží různé zkoušky, a když jimi projdou, má tu moc jim pomoci. Obvykle však nemá chuť tak učinit.
Někteří badatelé, zejména Andreas Johns, který je odborník na tuto postavu, zmiňuje, že všechny Baby Jagy, ježibaby a čarodějnice mohou mít své kořeny ve staroslovanském božstvu. Zejména v bohyni smrti, které se jmenovala „Iagaia baba“. Tato bohyně byla spojována s podsvětím a lidé jí museli přinášet krvavé oběti – zde by mohly mít původ kanibalistické sklony Baby Jagy. Skutečná Baba Yaga nikdy možná neexistovala, ale její mýtus a příběhy o ní jsou nesmrtelné.
Je ovšem také dost možné, že postavy všech těch bab, babic, babizen a čarodějnic vznikly zcela obyčejně ze starých žen, které sbíraly po lesích bylinky, neboť si po celé generace předávaly znalosti o jejich účinku na lidské zdraví. Tím si přivydělávaly v nouzi. Často se některé byliny trhaly za úplňku, a to celé věci dodávalo dramatický a strašidelný nádech.
Ježibaby socialismu
Kdo by si nevzpomněl na pohádkový seriál Arabela? Tam se to čaroději a čarodějnicemi jen hemžilo. V Pohádkovém království jsme se setkali dokonce i s hodným černokněžníkem Theophilem Vigem, kterého hrál Jiří Sovák, se zlým čarodějem druhé kategorie Rumburakem v podání Jiřího Lábuse, s čarodějnicí Jany Andresíkové a dokonce i s ježibabou, jejíž roli dostala Ljuba Skořepová.
Čarodějnici, kterou hrála Jana Andresíková, musela nakonec nadabovat herečka Jana Dítětová. Andresíková totiž měla vážnou dopravní nehodu a nemohla se zúčastnit dokončovacích prací na seriálu, zejména postsynchronu, tedy ozvučování filmu. A ještě jen pro zajímavost, těsně po skončení natáčení náhle zemřel herec Václav Lohniský, proto ho nadaboval Jiří Bruder.
Vůbec nejstrašnější babizna z totalitních dob byla asi Smrtka v pohádce Honza málem králem. Skvěle ji zahrála Valérie Kaplanová. Ta už od mladšího věku hrála samé divné stařeny, neboť byla příliš hubená a měla velmi brzy obličej plný vrásek. A k tomu navíc holdovala cigaretám a rumu, což se také na vzhledu projevilo. A když se v pohádce objevila s kosou a sdělila nám, že: „Do úplňku Měsíce bude Honza na marách“, tak jsme se báli všichni. A jak Valérie Kaplanová při natáčení pohádky dopadla? Když si to s ní měl Honza vypořádat, šel do toho s takovým nasazením, že hubené herečce, při tom, jak ji popadl do náruče, zlomil dvě žebra.
Porevoluční ježibaby
Ježibaby a čarodějnice se však objevovaly i v dalších pohádkách, nejen v těch socialistických. V roce 1997 byla natočena pohádkový příběh Jak vyléčit ježibabu. Jde o veselou pohádku, v níž v chaloupce u lesa žije hodná Andulka (Magdalena Chrzová), která sbírá bylinky a pak pomáhá lidem s léčbou jejich trápení. Andulka má milého, muzikanta Vítka (Jan Dolanský), který se však v lese bojí, neboť se tam, kromě jiných pohádkových stvoření, prohání hejkal v podání Miroslava Vladyky a ježibaba, kterou si zahrála Věra Kubánková. Inu, kdo se bojí, nesmí do lesa… A kdo by se babice v této pohádce nebál, ať se podívá na horrorovou kreslenou pohádku Mrňous a ježibaba! To vám pak naskočí husí kůže po celém těle!
