Našla jsem poklad z dětství. Jeden film a v hlavě mi naskočil celý život před rokem 89
Po několika desítkách let jsem se dostala k filmu, který má člověka především pobavit. Od komedie, kterou napsali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, a jako režisér k nim přibyl Zdeněk Podskalský, člověk v podstatě ani nic jiného neočekává.
Bavila jsem se náramně. Jenže… Jenže mě, která jsem tehdy byla sotva dorostenka, se děj filmu také později týkal. A protože jsem za uplynulých 35 let prošla mnohými zkušenostmi, film mě náhle přiměl k zamyšlení. Vytanuly mi v mysli vzpomínky na tu dobu a prakticky mi v hlavě naskočil celý život před rokem 1989.
Jedná se o film Kulový blesk z roku 1978. A vypráví příběh o „největší akci v dějinách stěhování“. Směny bytů byly v té době takřka na denním pořádku proto, že státní byty byly přidělovány podle jakýchsi podivných pravidel, takže se klidně stalo, že na 4člennou rodinu vyšla garsonka… Hodně to záviselo i na úplatcích. Takže adekvátní bydlení si musel člověk nějak zajistit sám. Rodina potřebovala garsonku vyměnit za 3+1. Například. A čím větší byt jste hledali, tím vyšší odstupné a úplatkovné jste museli do různých kapes nastrkat. Ve filmu Kulový blesk jde o dvanáctisměnu bytů v Praze. Něco takového zorganizovat je téměř nad lidské síly. A ve snímku se opravdu nedaří tak, jak bylo naplánováno.
Kulový blesk měl reálný podklad
Zdeněk Svěrák vzpomínal, že: „… inspirací pro film o hromadném stěhování bylo vyprávění literárního vědce a jejich přítele Vladimíra Karfíka, jenž byl součástí náročné čtyřsměny, kterou organizoval člen Akademie věd.“ A to přivedlo Svěráka se Smoljakem k myšlence o monstrózní dvanáctisměně.
Té se ve filmu ujal doktor Radosta v podání Rudolfa Hrušínského, jehož výkon byl brilantní. On sám nazval tuto akci „kulový blesk“, neboť aby bylo možné celý projekt zrealizovat, vše musí proběhnout „rychle, energicky a naráz.“ A aby vše klaplo, má k ruce dva asistenty – psychologa Knotka (Josef Abrhám) a spojku s vozidlem inženýra Severina (Ladislav Smoljak). Samozřejmě, že nechybí ani Zdeněk Svěrák, který hraje doktora Ječného. Už tohle herecké obsazení napovídá, že bude sranda. A byla. Popisovat, kdo kam se měl a chtěl stěhovat, není mým úmyslem. Snad si jen připomeňme, komu se podařilo do celé akce hodit vidle tak, že to všechno málem nevyšlo.
Úmrtí pěvce a babka Jechová
Když autoři přemýšleli o stěhovacích komplikacích, padl i návrh na úmrtí jednoho ze zúčastněných. Nakonec tento nápad ale změnili s vědomím, že by to mohlo snímek příliš negativně zatížit. Mělo jít sice o trochu hořkou komedii, ale nikoliv tragikomedii. Nakonec se tedy rozhodli pouze pro zdánlivé úmrtí operního pěvce pana Bílka, který po zabalení celé domácnosti jen velmi tvrdě usnul. Poznámka: Podobnou situaci použili Svěrák se Smoljakem i ve filmu Na samotě u lesa – tam je také vzbuzen dojem, že děda Komárek skonal, ale nakonec divák zjistí, že to není pravda.
Další překážkou rázné výměny bytů byla starší osoba, a to paní Jechová. Nejprve si vymiňovala různé ústupky, jako třeba že jí Knotkovi musí nechat v bytě pračku. A také, aby si Knotek vyměnil sklep na uhlí s nerudným sousedem, jemuž nejenže musel zaplatit vysoké odškodné, ale ještě musel 20 metráků uhlí z jednoho sklepa do druhého přenosit. A když to už všechno pěkně běželo, paní Jechová se rozmyslela a na poslední chvíli chtěla od výměny bytu odstoupit. Situaci zachránil dr. Radosta, který ženě vysvětlil, že by ji ostatní dali k soudu a že by musela uhradit veškeré škody, které svým jednáním způsobila. Vše nakonec dobře dopadne, a JUDr. Radosta plánuje další rekordní směnu bytů – tentokrát čtyřiadvacetisměnu.
Zamyšlení: tehdy a dnes
A proč mě film přivedl k zamyšlení? Asi to bude tím věkem a zkušenostmi; mozek si totiž sám začne s nabytými informacemi pohrávat. Od sametové revoluce se mnohé výrazně změnilo. Avšak zdá se, že problémy s bydlením mají lidé dnes možná ještě horší, než jsme kdysi měli my. Socialismus přinesl státní paneláky, jimž se hanlivě říkalo králíkárny a ty se přidělovaly pomocí nepochopitelných metod. Jenže, kde by lidé bydleli dnes, kdyby těch králíkáren nebylo? Vždyť v nich žije víc než třetina národa. A zdá se mi, že situace v bytové oblasti je dnes, obzvláště pro mladé rodiny, dost těžká. A to hlavně z finančních důvodů. Nu, ať mladší generace samy posoudí, zda je můj pohled na věc střízlivý, anebo zcela mimo mísu.
Hlášky z filmu
Z filmu se také po celá desetiletí zachovaly skvělé hlášky. A zde je pro vás malá ochutnávka: „To je pěkná půdička… tady se mi to bude věšet.“ „Máňa řikala, že dokud se nevystěhuju, že to neni směroplatný,“ říká Milada Ježková v roli důchodkyně Anežky Jechové.
Na TVGuru jsem pro vás také napsali o tom, jak někteří naši herci bydlí. Namátkou vybírám pokračovatelku rodu Červíčkových a Hrušínských Kristýnu Hrušínskou.
Zdroje: autorský text, ČT24ČeskáTelevize, ČSFD
